Brawl Stars, Fortnite či Roblox. K životu školáků patří i počítačové hry

„Je to hrozné, ptal jsem se na ty hry dcery, a ve škole to na mobil mrskají ostošest. Nejsou to klasické střílečky, je to prý spíš takové logické bludiště, a když najdeš soupeře, tak po něm vyšleš ničivé faktory. Třeba když jsi kytarista, tak brnkneš do strun melodii, čímž vyšleš z kytary noty a ty letí na soupeře a vyřadí ho ze hry. Tak nějak to prý funguje,“ popsal tatínek desetileté Barči, jak se snažil proniknout do počítačového světa her.

„Říkala mi, že ve třídě hrají ještě na počítači Roblox, který se dá hrát on-line, takže si přitom telefonují, kdo kde v té hře je a co má dělat. A teď u nich letí ještě Pokémoni. Říkala, že ty hrají na mobilu s Vojtou a Martinem a kluci se předhánějí, co vymění," dodal. Že by hrám propadla, ale u Barči strach rozhodně nemá. Zamilovala se do koní, a když už není ve stájích, ale u počítače, hraje Star Table. Ve virtuální stáji má koně, nakupuje pro ně různé věci, stará se o ně a plní s nimi různé úkoly.

Videohry a vojáci. Herní průmysl se stále více sbližuje s armádou

Téma hry v diskusích se svými žáky nevynechala ani Nikola Hřebíková, která učí v Základní škole v Žalanech čtvrťáky. „U nás ve třídě je velká převaha kluků. Máme tu 20 kluků a 7 holek. O hrách mluví často, o Fortnite i Brawl Stars slyšela většina třídy, ale jen několik z nich je hraje. Jak mi říkali, tak Fortnite hraje několikrát do týdne osm kluků, Brawl Stars nehrají až tak často, ale hrají to občas i dvě holky a asi sedm kluků,“ uvedla třídní učitelka.

Fortnite

• Datum vydání: červenec 2017
• Platformy: Playstation 4, Playstation 5, Xbox One, Switch, PC
• Vydavatel: Epic Games

O čem hra je
Hra Fortnite patří do populárního žánru Battle Royale (podle stejnojmenného filmu). Sto hráčů je vysazeno na ostrově a jejich úkolem je přežít jako poslední. Ostrov se skládá z několika různých prostředí, jako je les, bažina, město, poušť atd. Hrací plocha se ale v průběhu hry zmenšuje, tím jsou hráči nucení ke konfrontaci a zamezí se tak, že se někdo důkladně schová a čeká, až se zbytek hráčů mezi sebou zlikviduje. K samotné likvidaci jsou různě po mapě poschovávané zbraně, brnění a další bonusy, které hráči poskytují výhodu proti ostatním.

Co je však velkým rozdílem oproti ostatním Battle Royal hrám, je režim stavby. Každý hráč může své okolí rozebrat na stavební materiál (stromy na dřevo, domy na cihly, auta na železo) a ten následně použít ke stavbě zdí, schodů a plošinek. To dodává velký taktický prvek a při střetu dvou hráčů tak dochází k rychlé kombinaci stavby a střelby, kdy se každý snaží získat na svou stranu výhodu krytí nebo vyšší pozice.

Od pilotů letadel po bagristy. Virtuální realitu zprostředkují i české brýle

Jak se hraje
Na začátku si vyberete postavičku a kosmetické doplňky, jako je vzhled krumpáče nebo padáku, a jdete rovnou do hry. Ta začíná skokem z létajícího školního autobusu a snahou přistát v oblasti, kde budete mít možnost nasbírat co nejrychleji dobré zbraně a stavební materiál. Pak už je to otázkou orientace v prostředí, trochy štěstí a rychlých reflexů, abyste přežili co nejdéle, ideálně jako poslední. Nutnost střídat stavění a střílení klade velké nároky na rychlost a přesnost, a profesionální hráči (ano i zde existuje profesionální scéna) mají přísné tréninkové programy, aby dokázali udržet krok s konkurencí.

Proč tak baví 
Hra jako taková je velmi rychlá, pokud umřete, můžete se ihned připojit do další. Grafika má svítivě pastelové barvy a dá se příjemně sledovat. Nejvíce však táhne odemykání vzhledů postav, zbraní a všeho vybavení, co můžete mít.

Firma, která tvoří Fortnite, uzavírá spolupráce s dalšími populárními značkami, takže můžete ve hře pobíhat za postavičku Terminátora, Spidermana, Predátora nebo Lary Croft, a tyto možnosti se neustále rozšiřují. Je pak otázkou prestiže, mít co nejvíce nadesignovanou postavu a k tomu jsou potřeba stovky hodin hraní (nebo kreditní karta rodičů) k odemknutí kosmetických vylepšení.

Na vlastní kůži
Počítačovou hru jsem nikdy nehrála. Představa, že bych měla mačkat několik kláves a hýbat myší najednou a navíc to na mě „mluvilo“ anglicky, je pro mě noční můra. Úkol zněl ale jasně, mám zkusit hrát a pak popsat své pocity. Ukecala jsem proto syna, aby měl se mnou svatou trpělivost, podplatila ho několika řízky a slíbila mu, že nerozšlapu myš ani jeho noťas nevyhodím z okna. A mohli jsme začít.

Vzhledem k tomu, že jsem hrála na půjčeném účtu, nečekalo mě žádné vysvětlování, co znamenají jednotlivé možnosti na úvodní obrazovce. Uprostřed na mě koukala vyzáblá postavička s blonďatým ježatým účesem a kolem ní několik anglických slov (pro někoho, kdo se anglicky neučil, je to velmi matoucí), která různě svítila a občas u nich byl žlutý vykřičník. Nicméně vím, že když chci hrát, musím zmáčknout „Play”.

Chvilku jsem stála na rovné ploše s řadou dalších postaviček, které různě hopsaly, tančily, běhaly a střílely, i když očividně slepými náboji. Já zatím bojovala s tím, jak jemně pohnout myší, abych se podívala nějakým směrem a mačkala WSAD (ano opravdu jsou to tyhle klávesy, neptejte se mě proč, taky to nechápu) pro pohyb v prostoru. Po chvilce čekání problikla obrazovka a já viděla autobus letící jako vzducholoď vysoko nad ostrovem.

Pařani v roli Ježíše Krista. Na simulátor je zvědavý i hrami neposkvrněný kněz

Na obrazovce se objevilo odpočítávání času a nějaký nápis. Viděla jsem, jak postavičky postupně vyskakují a otevírají padáky, aby hladce přistály. Já pořád nic, asi jsem měla něco zmáčknout. Dotikaly poslední vteřiny a samo mě to z autobusu vyhodilo. Chvilka paniky z neovladatelného letu, ale nakonec se mi padák otevřel taky. Kolem mě už moc postaviček nebylo.

Přistála jsem na zemi společně s pár dalšími. Všichni se rozeběhli různými směry, já se snažila rozhlédnout, kam se vlastně vydat. Jedna postava kousek ode mě okamžitě běžela k něčemu modře svítícímu na zemi. Stačilo pět vteřin, než k tomu postavička doběhla, namířila na mě zbraň a za hlasitého rachotu po mě začala střílet. Než jsem stačila nějak zareagovat, moje blonďatá postavička se zhroutila k zemi. Mé hraní trvalo asi minutu a jsem si jistá, že dobrovolně si ho už nikdy nezopakuji.

Brawl Stars

• Datum vydání: červen 2017
• Platformy: Android & iOS
• Vydavatel: Supercell

O čem hra je
Brawl Stars je mobilní hra viděná z vrchu, kdy hráč ovládá postavičku a snaží se splnit úkol herní mapy. Těch je několik druhů od klasického „kdo přežije poslední”, přes týmové hry 3 proti 3, až po kradení krystalů, variaci na fotbal nebo bitvu s bossem. Ve všech herních modech ale budete střílet.

Každá postavička má unikátní zbraň a vlastnosti, jako je rychlost pohybu, rychlost střelby a odolnost. Některé postavy mohou střílet na velkou vzdálenost velmi rychlé střely, ale při konfrontaci moc nevydrží. Pak jsou tu postavy, které střílí projektily s plošným účinkem, ale pohybují se pomalu, a postavy, které útočí pouze na krátkou vzdálenost, ale vydrží více ran, a mnoho dalších kombinací.

Jak se hraje
Vyberete si postavu a herní mód a rovnou se vrháte do hry. Ovládání je jednoduché, levým palcem se pohybujete a pravým míříte a střílíte. Každá postava střílí jinak a má jinou speciální schopnost, která se postupně nabíjí, abyste ji mohli použít. Postavy mají i různý počet nábojů. Pokud vám dojdou, musíte nabít, a jste v tu chvíli zranitelní, musíte se tedy krýt a schovávat před ostatními. Na mapě se nachází různé ploty a další překážky, které jsou zničitelné, takže si musíte dobře rozmyslet, kam se schováte.

Návrat draků v novém datadisku World of Warcraft

Proč tak baví
Obdobně jako Fortnite je i Brawl Stars vybaven roztomilým barevným zpracováním, sbíráním postaviček a kosmetických vylepšení. Zde je však každá postava unikátní a hráči se soustředí na odemknutí těch vzácnějších a silnějších. Odemykání probíhá pomocí bedniček, které získáváte samotným hraním (nebo opět kreditní kartou rodičů). Problém bedniček je ale v tom, že mají pouze určitou šanci na odemknutí toho, po čem skutečně toužíte. Do hry tedy vstupuje prvek náhody a trocha hazardu, který je pro velkou spoustu lidí značně přitažlivý.

Riziko závislosti

Děti podle průzkumu odborníků z brněnského Centra prevence společnosti Podané ruce tráví ve virtuálním světě až šest hodin denně. „Je to alarmující. Už tři a více hodin denně totiž významně zvyšují riziko vzniku závislosti,“ uvedl v Deníku vedoucí brněnského centra Jan Veselý.

Přímo hry ale podle něj nebezpečné nejsou, právě naopak. „Rozvíjí v dětech tvořivost, postřeh a logické myšlení. Nesmí se ale hrát příliš dlouho,“ přiblížil.

Závislost na hrách se projevuje stejně jako na drogách nebo alkoholu. „Nastává dopaminový efekt. Hráč zvítězí, má radost a zavalí ho hormon dopamin. V mozku pak přirozenými změnami vzniká závislost,“ vysvětlil Veselý.

Závislost na hraní počítačových her zařadila Světová zdravotnická organizace mezi psychické poruchy. Nejohroženější skupinou jsou předškoláci a žáci základních škol.