Motto: „Nikdy jsem neměl důvod si stěžovat.“

„Vždy mě lákalo umění. Rád jsem maloval, a zhruba v období vojny jsem poznal právě keramiku. Ta mě zatím stále baví,“ nastínil Klamarik.

Původně začínal takzvanou keramickou klasikou. „Dělal jsem hrnečky, džbánky, konvice a další věci. Až později jsem objevil techniku raku. V té době tady nebyla obvyklá, takže jsem se vše musel naučit sám. Sháněl jsem si například překlady zahraničních materiálů,“ zavzpomínal keramik.

Důvodem, proč jsme za tímto keramikem přišli je, že chceme s Velkopopovickým Kozlem a čtenáři Deníku najít nejšikovnějšího fachmana karlovarského regionu, kterého pak Kozel odmění za poctivou práci a jeho řemeslný kumšt.

Pan Klamarik je typ člověka, za kterého mluví jeho práce a nepotrpí si na velké proslovy. „Nejraději tvořím, výhodou keramiky je určitě to, že je stále co se učit. Je to vlastně nekonečné řemeslo,“ konstatoval.

Nejlepší odměnou po práci je pro Karla Klamarika pohled na dobře zhotovený výrobek. „Vždy si dám kávu, prohlížím si výrobek a dumám, co by šlo udělat příště lépe,“ svěřil se keramik.

Karla Klamarika jsem se zeptal na tajemství jeho úspěchu.

Prozraďte nám, co podle vás děláte lépe než ostatní a kvůli čemu se vaši zákazníci stále vracejí?
Asi je to tím, že tuto techniku moc lidí neovládá, a proto je o výrobky stále celkem slušný zájem.

Na co se nejvíce těšíte po dni plném práce?
Svou činnost neberu vyloženě jako práci, takže nevyžaduji nějaký zvláštní odpočinek. Dříve jsem například rád jezdil na ryby, nyní mě hodně baví například workshopy, na kterých si lidé mohou vyzkoušet keramické dovednosti.