Kino, které měl v pronájmu od karlovarského magistrátu, vrátil před několika měsíci. „Chci se věnovat jenom klubu a muzice. Přestože tohle podnikání vyžaduje pevné nervy. Často jsem si říkal, že už toho bylo dost, ale zatím jsem to nevzdal,“ říká František Volf.

Proč jste se rozhodl provozovat rockový klub?
Hned v devadesátých letech jsme si vytypovali prostory a klub rozjeli. Tehdy jsem začínal s partou lidí, kteří mi pomohli klub nejprve svépomocí opravit a pak rozjet. Já jsem vlastně navázal na tradici, protože pořádání koncertů jsem se věnoval už v osmdesátých letech, tenkrát ještě pod hlavičkou Socialistického svazu mládeže. Jinak to nešlo. A po revoluci jsem v této branži zůstal. Tentokrát už jako podnikatel s klubem Propaganda.

Propaganda byla oblíbeným rockovým klubem, v němž si během těch let uspořádal řadu koncertů. Které vám utkvěly v paměti nejvíce?
Nejvíc jsem pyšný na koncert Karla Kryla začátkem devadesátých let. Koncert jsme pořádali v Thermalu a tehdy to byla pecka. Pozvali jsme i Jaroslava Hutku a začali do lázní zvát i zahraniční kapely. Docela se nám začalo dařit, lidi byli tehdy na kulturu dost nažhavení, dnes už to tak není, jako by ten zájem vyhasínal.

Klub jste potom přejmenoval, nyní už to není Propaganda, ale Rotes Berlin. Proč?
Rozešel jsem se se společníkem a dlouho zvažoval, zda klub přejmenuji. Pak jsem se přece jenom rozhodl a nový název klubu lidi přijali bez problémů.

Je podnikání v kultuře výdělečné?
Kdyby nebylo, tak bych umřel hlady. Všechno se ale musí hlídat. V současné době je ale kultura tak trochu na okraji zájmu. Když začnou lidi šetřit, tak tady. Rohlík si koupějí vždycky, ale dobře si rozmyslí, zda půjdou na koncert.

Na který koncert jste pyšný?
Cením si toho, že se nám podařilo zajistit koncerty skupiny Massive Atack a Transglobal Underground. To je v kapelách prostě první liga. A také jsem rád, že se mi podařilo udržet nezávislý klub i díky podpoře lidí, kteří se za něj vždy postavili, i když bylo nejhůř. Třeba když někomu vadil hluk.

Na co nerad vzpomínáte?
Na neustálou výměnu názorů s politiky. Je třeba žádat o dotace, prosit, žebrat. V této branži buď musíte být s nimi, nebo jste mimo a o grantech si můžete nechat jenom zdát.

Kdybyste se nyní rozhodoval, zda klub založit a podnikat v kultuře, jak by to dopadlo?
Šel bych do toho znovu. I když je to fakt spousta práce. Ale pořád mě to baví.