Tradice pekařství Singrů v Tachově sahá až do roku 1945, kdy se do Tachova přestěhoval dědeček nynějšího majitele. „Děda začínal od píky. Bylo mu třicet tři let. Peníze si vypůjčil, kde se dalo. Něco mu půjčili sourozenci a něco pokryl úvěr,“ vzpomíná Jan Trávníček, nynější pokračovatel rodinného řemesla. Ve dvaapadesátém stát pekárnu zabavil. „Dědeček přesto ve firmě, která fungovala pod státní správou, i nadále pracoval až do sedmdesátých let minulého století, kdy odešel do důchodu,“ říká majitel, který k obnovení tradice našel sílu a rozhodně nelituje. „Po převratu jsem se rozhodl jít na střední potravinářskou školu do Pardubic.
Praxi jsme získávali ve velkovýrobnách, k těstu jsem se vůbec nedostal,“ uvedl pekař. Těsto si jezdil osahávat do Německa. „Přes léto jsem se učil na stážích v pekařství Schmid, kde jsem toho poznal nejvíc. Navíc jsem získal i přátele,“ upřesnil Trávníček. „V květnu v devadesátém čtvrtém jsem maturoval a už v září toho roku jsem otevíral. Kromě pece tady nebylo nic. Ze začátku mi nechtěli poskytnout ani úvěr. Bylo mi teprve osmnáct. První půlrok jsem jel nonstop,“vzpomínal Trávníček. „Dědeček byl na mne hrdý. Dokonce omládl snad o deset let a chodil mi sem pomáhat vyndavat plechy,“ dodal. Recepty zdědil po zakladateli rodinné firmy. „Nové probírám se známými.
Často se novinky před prodejem dělají stylem pokus - omyl,“ doplnil s úsměvem pekař. V současnosti se v prodejně dělá čtyřicet pět druhů výrobků. Rohlíky se prodávají už jen jako doplňkový sortiment. Denně se peče přibližně tisíc kusů. „Já se spíš už věnuji specialitkám, jako jsou koláče a dorty. Inspiruji se, kde se dá,“ podotkl. Pekaři mají obrácený životní styl. „V práci začínám v šestnáct hodin. Všechno se peče přes noc. Navíc je v dnešní době velký problém sehnat dobrého pekaře,“ posteskl si majitel. Do budoucna by chtěl podnikatel rozšířit. Plánuje, že bude mít pobočky i na jiných místech regionu.
