„Takovou odezvu a zájem jsem nečekal. Pojďte, zatím ještě nemám připravenou kancelář,“ usmál se a zamířil do velké zasedací místnosti.

Jaké víno pije nejraději prezident Svazu vinařů?
Jsem na vína z hroznů, které uzrávají u nás. Teď mě nejvíce baví Ryzlink vlašský, Rulandské bílé a Veltlín. I když před dvěma dny jsem ochutnal „rýňák“ z mělnické školy, vítěze Národní soutěže vín za oblast Čechy. A klobouk dolů. Byl skvělý.

Vzpomínáte si, kdy jste víno poprvé ochutnal?
Přesně si vzpomínám na situaci, nikoli na věk. Mohly mi být tak dva roky. Stala se z toho rodinná legenda, kterou moje babička s oblibou vypráví dál. Právě u babičky jsem prý lezl někde po chodbě a naklonil jsem demižón. Zarazil jsem se a konstatoval, že to není „boda“, ale „bíno“. Tedy něco, co jsem neznal a nestál o to (smích). Doufám, že se toho nyní chytí nějací narovnávači zavedených pořádků a zdravého rozumu a zažalují babičku, že mě neohlídala od kontaktu s alkoholem (smích).

Žijete ve vinařské obci Suchohrdly u Miroslavi. Pocházíte z vinařské rodiny?
Ne, nejsem z typicky vinařské rodiny, ani z rodiny, která by se vinařstvím živila. Ovšem zemědělské kořeny máme. Co se však týče vinohradů, měl můj táta asi dva padesátimetrové řádky v zahradě a révu pěstoval jen tak amatérsky. K profesionálnímu vinaření jsem se dostal až později.

Vyrábíte si vlastní víno?
Vůbec ne. Za domem mám asi pět hlav, a to spíš k jídlu pro děti a jako součást aranžmá zahrady.

Jak jste se tedy vůbec dostal ke Svazu vinařů?
Od roku 2003 mám firmu, která se zabývá poradenstvím v oblasti marketingu, managementu a obchodu. Někdy v roce 2009 jsem poprvé přišel do kontaktu s vinařským subjektem, který se na mě obrátil s prosbou o konzultaci. V mezidobí jsem se seznámil s Tiborem Nyitrayem, jehož Vinařství Sonberk bylo tehdy součástí skupiny V8. A právě véosmičky se mé aktivity týkaly následně. V roce 2012, když se stal prezidentem svazu, mě oslovil, zda bych zde nechtěl vybudovat obchodní a marketingové oddělení. A takhle to vzniklo.

Bude to ku prospěchu, když se šéfem Svazu vinařů stal někdo mimo obor?
To ukáže čas. Já osobně v tom problém nevidím. Naopak. Mám letité zkušenosti jak z oblasti managementu, tak i marketingu, který jsme navíc pro svaz s kolegy z týmu devět let produkovali. A to mně vlastně umožnilo vidět celý obor z nadhledu, nejen fokusem zájmu jednoho vinaře. Denně jsem byl a jsem s vinaři v kontaktu, abych nasál všechny potřebné informace. Navíc si myslím, že jako dobrý vinař bych měl problém skloubit svoji práci s vedením svazu. No a moje první dny ve funkci to už nyní naznačují. Musím být velmi operativní, co se diáře týče (úsměv).

Nebojíte se, že něčemu nebudete rozumět?
Ne, v nejhorším se zeptám, případně se ztrapním. Nebylo by to poprvé. Na svazu působí stabilní a fungující tým. Každý je zodpovědný za svoji oblast – Markéta za vedení kanceláře, Lenka za marketing a Martin za oborové záležitosti. Vím na koho se obrátit a také to již využívám.

Jaké jsou nyní vaše priority? Co je nyní zásadní řešit?Oddělím věci externího charakteru. Tedy legislativu, komunikaci s Evropskou unií, ministerstvy a podobně. To nyní nechám stranou. Budu se bavit o interních, oborových věcech. Už na prvním představenstvu chci předložil zadání ke tvorbě tuzemské vinařské koncepce na pět až deset let. Na té musíme v následujících měsících pracovat.

Můžete být konkrétní?
Jakkoliv je „vinařina“ krásný obor přinášející nespočet radostí a za poslední roky jsme urazili obrovský kus cesty, ve výsledku je stále klíčovým momentem dobře prodat naše víno a zachovat fungující vinařství. Aby se tak stalo, musí ladit kvalitní reklama, vzdělávání odborníků, ovlivňovačů i veřejnosti. Musíme mít propracovaný turismus a exportní politiku, která bude vytvářet o našem vinařství pozitivní referenci. Důležitá je ucelená online komunikace, podpora našeho oboru ze strany státu, úzká spolupráce s regionem a synergickými institucemi, a v neposlední řadě maximální efektivita v činnostech Svazu vinařů, Vinařského fondu a Národního vinařského centra jednotlivě i navzájem. To vše musí mít nějakou logiku a jednotný cíl. O to více v časech, kdy nám dává kapky covid nebo Evropská unie řadou světaspásných nápadů. Mám pokračovat? (smích)

Dokáže se český zákazník přetransformovat a nakupovat víno online?
Stoprocentně. Vidíme to na příkladu některých e-shopů s potravinami, jak ohromně šly nahoru. Ovšem nesmíme zapomínat, že víno není jen potravina, ale především kulturní produkt. Základem je stále kontakt s vinařem.

Hodně se hovořilo o tom, že malí a střední vinaři v době koronavirové pandemie tolik neprodávali a hrozí, že jim víno zůstane ve sklepích. Co na to říkáte?
Uvidíme po letní sezóně. Po nástupu pandemie ve 2020 byly propady některých vinařství v desítkách procent. Totálně jim vypadlo gastro. Přes léto ztráty korigovali prodejem ze sklepa, privátní klientele, a částečně rozběhnutím e-shopu. S pomocí přišlo i ministerstvo zemědělství. Tak uvidíme, co letos. Roli hraje také letošní ročník. Jaká bude sklizeň, co do množství i kvality. Každopádně mám informace, že Vinařský fond připravuje jak podzimní, tak předvánoční kampaň na podporu našich vinařů. Se vstupem do 2022 bych pak byl rád kdybychom startovali již s řadou koncepčních aktivit na rozvoj našeho vinařství a podporu našich vinařů tak, jak jsem naznačil výše.

Podpořil český zákazník v době pandemie náš trh, nebo šel po vínech z ciziny?
Tak i tak. Stále je dost, a čím dál více lidí, kteří si najdou cestu za moravským a českým vínem. Povědomí o značce Vína z Moravy, vína z Čech i podle studií Vinařského fondu vzrostlo. I tak chceme vztah k našim vínům a obecně k tuzemské vinařské kultuře posilovat. Bude to potřeba.

Dost se právě hovoří také o omezení reklamy na alkohol…
S dalšími organizacemi jsme vytvořili úhrn samoregulačních principů. Vymezujeme se proti konzumaci alkoholu spojené s mladistvými, těhotnými ženami, případně dalšími rizikovými skupinami. Obecně před jakoukoliv nepřiměřenou konzumaci, notabene nekvalitního alkoholu, varujeme.

Chci však zdůraznit, že za zásadní v tomto směru považuji prevenci, vzdělávání, informovanost a také důvěru ve zdravý a samostatný úsudek jednotlivce. Nechci se dočkat časů, že celý život pracuji, vychovávám děti, odvádím daně, dodržuji zákony a někdo mi bude diktovat zda a kolik knedlíků si mám dát k vepřové se zelím.

Než se někdo rozhodne totálně paralyzovat náš obor, měl by si vše dobře spočítat a možná se také podívat po světě. Státy jako Švédsko na jedné straně a Holandsko na straně druhé, nám dávají jasný příklad. Zatímco ve Švédsku vede prohibice pouze k rozšíření alkoholové turistiky, vyšší úmrtnosti závislých a podobně, v liberálním Holandsku jsou čísla závislosti pod evropským průměrem.

Když jste hovořil o nejbližších cílech, zmínil jste i Národní vinařské centrum ve Valticích. Jaké s ním máte plány?
Rád bych, aby všechny subjekty, tedy Vinařský fond, Svaz vinařů i Národní vinařské centrum pracovaly v úzké součinnosti. V tomto bych se rád přiblížil právě Rakousku. Cílem je vytvořit komplexní prostor s rozsáhlejšími a logicky rozdělenými službami. Více zatím neprozradím.

Co říkáte na hlasy, že malí a střední vinaři stejně vedení svazu nezajímají?
To je opravdu mýtus. Vidím cestu v synergii. Chci více času trávit mezi vinaři a zdůraznit jim, že z aktivit svazu neprofitují jen jeho členové, ale všichni vinaři. Přímo ve vedení svazu máme ostatně nejen velké vinařské podniky, ale i malé vinaře jako je Kamil Prokeš, Honza Stávek nebo Kuba Šamšula. Klíčové není, jestli je někdo velký nebo malý, ale zda jde cestou slušného a kvalitního podnikání. A zda chce dělat na svém i společném.

Jak to nyní vypadá s vyzráváním hroznů?
Místy jsme teď bojovali s rozsahem srážek, komplikovalo to ošetření vinic. Nicméně výnos i kvalita je, zdá se, ucházející. Teď je třeba ustát zbytek srpna a mít sluníčko v září. Tím bychom stáhli vegetační ztrátu z počátku sezóny. A jakmile vinaři sklidí, řekneme si, jaký je před námi ročník v lahvi.

Máte za sebou množství rozhovorů, přestože jste ve funkci tak krátce. Byla nějaká otázka, která vás překvapila?
Nepřekvapila, ale naštvala. A něco jsem si na ní uvědomil. Bylo to v jednom televizním pořadu, kde jsem byl neustále konfrontovaný s tím, proč zrovna víno by mělo mít výsostní postavení z hlediska spotřební daně. Pátý dotaz směřoval k tomu, jestli se opravdu domnívám, že je rozdíl mezi vínem a tabákem. Váhal jsem, byl jsem kousek od tvrdší odpovědi, ale nakonec jsem řekl jen, že ano. Přišlo mi v tu chvíli, že jde více o hlad po konfrontaci než o to, pochopit rozdíl. Celkově mi vadí ta tendence rozštěpit společnost a popuzovat proti sobě lidi. Vidím to jako cestu do pekel. Chci se na tohle připravit a bojovat s tím.

Kde vidíte naše vinařství za pět deset let?
Vidím ho jako sebevědomě fungující obor, který spotřebiteli nabízí produkt, na nějž může být hrdý. A také jako obor, kterému nehází Evropa a úřady klacky pod nohy. Naopak. Podporuje jej, protože si uvědomuje, že jde o součást našeho kulturního dědictví. Zároveň bych byl rád, kdyby o sobě naše vinařství dokázalo říct více. Tedy nejen vytyčit nejtypičtější odrůdy, ale ukázat na klíčové vinice a vlajkové lodi produkující ta nejlepší vína. Vím, jsou to těžká témata směrem dovnitř vinařské obce. Ale chtěl bych, abychom byli schopní tohle našim konzumentům, ale i těm zahraničním, o sobě říci.

KDO JE MARTIN CHLAD?

* Je mu třiačtyřicet let.
* S manželkou a třemi dětmi žije v obci Suchohrdly u Miroslavi na Znojemsku.
* Je vystudovaným středoškolským učitelem. Na fakultě sportovních studií následně složil rigorózní zkoušku v oboru kinatropologie, což je věda zabývající se pohybem, tělovýchovou a sportem.
* V roce 2003 založil firmu, která se zabývá poradenskou a produkční činností.
* Pro Svaz vinařů pracuje od roku 2012 ve funkci marketingového a obchodního ředitele. Letos v červenci ho valná hromada zvolila jeho prezidentem.
* Ve volném čase se rád věnuje rodině, manuálním pracím kolem domu a zahrady a sportu.