Kliknutím zvětšíteV rozhovoru prozradila například to, jak se připravovala na svou novou roli Kateřiny ve Zkrocení zlé ženy.
Byla příprava na Letní shakespearovské slavnosti vašim prvním počinem po uzavření divadel kvůli koronaviru nebo jste se k řemeslu po pauze vrátila už dříve?
Já jsem naštěstí hrála i v průběhu karantény. Například na festivalu Art Parking v Holešovicích, kde vznikl improvizovaný umělecký prostor, jsem odehrála dvě představení. Lidé tam dorazili v autech a koukali z nich na nás jako kdysi v autokinech, byla to zajímavá zkušenost. A později jsme začali hrát i Divadle pod Palmovkou, když se opatření uvolnila a mohlo k nám dorazit sto diváků.
Po březnovém uzavření škol musela být velká poptávka po hlídání dětí, kterým jste se v ještě nedávné minulosti živila, využila jste ji?
Nevyužila a k hlídání už se ani neplánuji vracet. Myslím, že můj čas s touto prací se naplnil, souvisí to i s tím, že když člověk hlídá nevlastní děti a nemá k tomu probuzený potřebný mateřský pud, je to pro něj podle mě o dost víc vyčerpávající. Věnovala jsem se tomu do minulých prázdnin, to jsem hlídala děti hned několika rodinám. Teď už chci hlídat až ty svoje.
Většina lidí vás zná především díky postavě Dáši ze seriálu Most! a silně si ji s vámi spojuje, i když působíte především jako divadelní herečka a zpěvačka. Jak se v této nálepce cítíte i po delší době po skončení seriálu?
Já myslím, že nálepky si lidé dávají především sami – takže já ji moc nevnímám a s tím, že mi ji přisuzují druzí, nic moc neudělám. Chápu, že mě přes tuto moji roli stále lidé vnímají a ještě asi chvíli budou, zvlášť když ta postava byla dost výrazná a v Česku svým charakterem v lecčem nová. Já osobně se samozřejmě jako Dáša ani Pavel necítím, rozloučila jsem se s nimi, poděkovala jsem jim a pokračuju dál jako Erika. Každopádně jsem moc vděčná, že jsem byla součástí takového projektu, hodně mi dal a otevřel mi spoustu nových dveří. Každý hold musí jednou prorazit s konkrétní rolí, díky které se stane pro ostatní zajímavý.
Jaké dveře se vám tedy díky této roli otevřely?
Nejvíc asi ty do světa pěvecké kariéry. Pozorovala jsem to totiž hlavně na množstvím nabídek ke koncertování, za což jsem nesmírně ráda. Hudba pro mě znamená svobodu a mít tu možnost se zpíváním živit je prostě nádhera.
Jaké pro Vás vlastně bylo poslouchat nadabovaný hlas Jana Ciny, který u postavy Dáši nahradil ten Váš?
Já Honzu Cinu nesmírně obdivuju jako člověka i jako herce, je to můj kamarád a mám jeho i jeho partnera Petra Vančuru nesmírně ráda. Je to velmi talentovaný tvor a to, že mu dali tuhle roli, je jedině dobře. Když jsem předabovaný seriál viděla a slyšela, tak jsem zajásala, protože dokázal svým hlasem posunout moje snažení ještě o kus dále. Možná se to na první pohled nezdá, ale obsadit herečku do role transsexuálky a udělat to tak, aby nevznikla nevkusná karikatura, je dosti náročná záležitost a Honza tomu svým hlasem a talentem moc pomohl.
Na letošních slavnostech nastupujete do rozjetého vlaku. Budete zkoušet roli Kateřiny ve Zkrocení zlé ženy, kterou minulý rok ztvárnila kolegyně Kristýna Leichtová. Ta je čerstvě dvojnásobnou maminkou. Inscenaci tvoří převážně kolektiv ostravských herců, kteří se vzájemně dobře znají. Setkala jste se s nimi už předtím – pracovně či jinak? A jak se těšíte na tuto spolupráci?
Těším se moc! Ostravskou scénu se snažím sledovat a s herci se trochu znám. Už když jsem se koukala na záznam z minulého roku a viděla jsem, kolik tam hraje chlapů, tak mi bylo jasné, že to bude nádhera a že v té partičce rozhodně chci být. Líbí se mi, jak pracují. Sama jsem celý záznam představení z minulého roku prosmála. Jsou to praví komici a já miluju humor, tak myslím, že tohle bude fungovat. Vlastně obecně ráda hostuju v divadelních souborech, obohacuje mě to.
Toho jsem si všimla. Hostujete v několika divadlech a už nemáte stálé angažmá. V čem Vám tento systém vyhovuje?
Jsem od přírody člověk divoký a svobodný, takže mám potřebu být volná. Líbí se mi mít právo svobodně se rozhodnout, které příležitosti využiju a které ne. Nechci už se s očekáváním chodit dívat k rozpisu, kdo mě kam obsadil. Chci si o tom rozhodovat sama a přijímat pouze nabídky, které jsou mému srdce blízké a příjemné.
Jak se zatím na tuhle dosti komplikovanou roli Kateřiny připravujete?
Zatím se koukám na různé dokumenty a hry. Úžasnou inspirací je pro mě například záznam Zkrocení zlé ženy z roku 1981 z newyorských shakespearovských slavností v Central Parku, kde hlavní roli Kateřiny hraje Meryl Streep a její protějšek ztvárňuje Raul Julia. Na scéně jsou fantastičtí, a potom v zákulisí dokonce vykládají o svých postavách, z toho teď hodně čerpám. Taky jsem samozřejmě viděla nejznámější film Zkrocení zlé ženy s Elizabeth Taylor, mimo to hledám inspiraci i v polských a německých zpracování, protože jejich divadlo mám moc ráda. Nejlepší záznamy mají ovšem ochotnická divadla, tam často narážím na výborné kousky. Jdu prostě napříč žánry a světem a především se snažím pochopit, co to v sobě Kateřina má za obrovský přetlak. Chci zjistit, z čeho vyplývá ten její vždy opoziční postoj. Vzpomněla jsem si u toho na jednoho ruského pedagoga z Divadelního ústavu Borise Ščukina, kterého jsme měli na JAMU, a ten nám říkal, že u Shakespearových ženských postav je nejdůležitější zjistit, z čeho vyplývá jejich tlak. Tak se na to snažím sama pro sebe přijít, abych nehrála jenom zlou holku. Pořád si totiž myslím, že nejsou lidi zlí, jsou jen lidi nešťastní.
Co vás z těch všech probádaných materiálů nejvíce zaujalo?
Narazila jsem na jedno operní představení, které mě naprosto uchvátilo a přivedlo mě na zajímavou myšlenku. Trochu jsem popustila uzdu fantazii a představila si zpracování nejslavnějšího dialogu Petruccia a Kateřiny, na který vždycky všichni čekají, jako opery. To by podle mě bylo vtipné a hluboké zároveň.
Kristýna Leichtová v rozhovoru o své roli minulý rok řekla, že „hrát hašteřivou ženskou není obtížné, každá žena v sobě má trochu Kateřiny“. Vnímáte to tak také?
Pokud se bavíme o tom přetlaku, temnotě a hysterii, kterou s sebou postava Kateřiny nese, tak v tomhle ohledu v sobě její kus určitě taky mám. Muži si tyhle přetlaky prostě řeší jinak, oni je ze sebe jdou radši vybít, my je jdeme vykřičet.
Jaký máte vlastně vztah k divadlu na otevřené scéně, na kterém jsou Letní shakespearovské slavnosti postaveny?
Já venku hraju ráda a poměrně často, protože přes léto běžně věci nazkoušené v divadle uvedeme na venkovních scénách hradů nebo zámků. Já navíc momentálně vystupuju na zajímavém a spíš streetovém místě ve Vile na Štvanici, kde je letní scéna přímo pod rušným kamenným mostem, takže nám nad hlavami jezdí tramvaje a auta a nikomu to nevadí. Pro mě je to něco jako forma koncertu nebo festivalu, kde je všechno uvolněnější než v divadle. Líbí se mi, že venku se nabízí mnohem víc příležitostí k improvizaci a herec má pořád na co reagovat.
Už jste zmiňovala, že kromě herectví se věnujete i zpěvu. Na kolik jsou pro Vás tyto dvě složky umění neoddělitelné?
To víte, na žádné herecké škole člověk neuspěje, pokud neumí zpívat, hrát a hýbat se zároveň. Musí to být svým způsobem renesanční člověk a všechny tyto umělecké složky jsou pro něj úzce propojené. Takže jako herečka bych zpěv a herectví neoddělovala. Na druhou stranu jako zpěvačka je pro mě zpěv naprosto oddělený od herectví. Hudba mě dokáže specifikovat jako osobnost, protože jsem v ní na rozdíl od herectví sama za sebe. Jako zpěvačka se za nikoho neschovávám, jsem prostě Erika.
Klára Huvarová
4
Kondice
Dům a zahrada
Kafe
iReceptář
TN.cz
