V posledních dvou letech se o vás mluví jako o velké vycházející hvězdě. Jaké máte pocity, když tohle o sobě čtete, případně slyšíte?
Samozřejmě si toho nesmírně vážím a věřím, že tuto definici jednou opravdu naplním. Myslím, že jsem měl v minulosti velké štěstí a teď mám určité privilegium: můžu dělat to, co mě od srdce baví a naplňuje. Doufám, že to tak bude pokračovat, těším se na to, a tohle říkám s velkým respektem.
Připomeňte si Adama Pavlovčina ve finále SuperStar 2021:
Poznávají vás lidé na ulici, chtějí podpisy?
Ano i ne, hodně záleží na tom, kde se pohybuji, mezi jaké lidi přijdu. Zatím je to tak půl na půl. Už jsem několikrát zaznamenal, že si mě lidé všimli, ale nebyli si úplně jisti, kam mě zařadit, a různě si šuškali. Je zajímavé, že ti ze starší generace mají většinou víc odvahy a přijdou za mnou, pozdraví, popovídají si, případně požádají o podpis. Mladší generace je asi paradoxně stydlivější a ostýchavější. Zatím to ale zvládám úplně v pohodě bez ochranky. (smích)
Jak moc si zakládáte na své image?
Myslím, že k popové hudbě a zpívání jako takovému je image velmi důležitá. Je součástí, kterou není vůbec lehké vytvořit. Ale mě to tvoření baví, rád spolupracuji se skvělými a talentovanými lidmi, kteří mi s ní pomáhají. Základem je, aby se člověk cítil dobře. V momentě, kdy se necítí dobře, je to na něm vidět. Snažím se na své image si zakládat, ale zároveň jí nechci být úplně posedlý.
Jste všestranný umělec. Zpíváte, tancujete, moderujete… Dokonce i Libor Bouček řekl, že z vás má trochu strach. Potěšilo vás to?
On určitě žertoval. Rozhodně se nepovažuji za etablovaného moderátora. Moderování je pro mě spíš výjimečnou záležitostí, určité vystoupení z mé komfortní zóny. Zpěv je to gró. Tancoval jsem kdysi a snažil se tomu víc věnovat, protože jsem tušil, že by se mi tanec mohl hodit při zpívání na pódiu. Moderování v angličtině je pro mě něco úplně jiného a paradoxně je pro mě jednodušší, protože píšu skladby v angličtině. Ten jazyk je pro mě svým způsobem maska, obranný systém. Moderoval jsem v angličtině zatím dvakrát, nevím, zda se to bude opakovat, ale spíš to opravdu beru jako výjimečnou příležitost, proto jsem tu nabídku přijal.
Na filmovém festivalu v Karlových Varech jste byl vidět v IQOS Lounge, kde jste měl mimo jiné i koncert a zpíval některé písničky ve slovenštině. Na to u vás nejsou posluchači zvyklí. Chcete se více věnovat zpěvu ve slovenštině místo v angličtině?
Máte pravdu, slovenština u mě bude teď frekventovanější. Připravujeme druhé studiové album, které by mělo být celé ve slovenštině. Pomalu zakomponovávám jednotlivé slovenské skladby i do živých vystoupení a testuji, co funguje a co ne.
Do budoucna se vrátíte víc ke zpívání v angličtině? Žil jste několik let v Londýně a anglicky mluvíte výborně.
Ano, velká část mé tvorby bude vždy v angličtině. Zároveň pobývám i v Česku a na Slovensku, takže chci dát publiku, potažmo divákům, i něco v rodném jazyce. Věřím, že vzniknou i česko-slovenské duety, ale dávám si s nimi načas. Určitě nebudou tento rok. Možná na začátku příštího, ale nic neslibuji. V češtině zpívat asi nebudu, i když bych to pravděpodobně zvládl, párkrát už jsem to zkoušel, ale propojím to raději skrz ty duety.
Jak často jezdíte na Slovensko?
Jezdím velmi často za rodiči do takové malé dědiny s názvem Cerová. Máme dům takřka úplně v lese. Tam se obvykle zavřu, není tam signál a mám psa. Podle mě je velmi důležité filtrovat, co přijímáme na sociálních sítích, protože nás to může velmi silně ovlivnit.
Prozradíte, kdo je vaším vzorem mezi zpěváky?
Mám mnoho vzorů, ale aktuálně je to australský zpěvák Troye Sivan. Měl i evropskou tour, viděl jsem ho v Praze a byl na něm dvakrát v Amsterdamu. Jsem jeho velký fanoušek. Ale je i spousta dalších lidí, třeba Duncan Laurence. Hudební rybníček je velmi široký a myslím, že je důležité poslouchat hodně hudby a širokou škálu žánrů, abych nezůstal zaškatulkovaný v jednom žánru. Sice se věnuji popu, ale ne vždy poslouchám jen pop.
Vaše sestra Radka také působí v šoubyznysu a zpívá. Neplánujete spolupráci?
To je častá otázka. Sestra je herečka, zpěvačka, působí jako vokalistka Ewy Farné a tanečnice dohromady. Nemá úplně ambice dělat vlastní tvorbu, takže tohle nedává úplně smysl. Ale je pravda, že o tom často mluvíme, takže nás k tomu okolí možná dotlačí.
Jaké máte momentálně sny, cíle, které byste si chtěl splnit?
Určitě mám sen, a to mít evropskou tour. V komerčním světě a hudbě je to pak skladba, která se stane hitem i za hranicemi, možná umístění v zahraničních žebříčcích. To jsou už ale dlouhodobější cíle a ambice.