Jak se máte?
V rámci možností docela slušně. Jen mám nějaké zdravotní neduhy, které mě brzdí třeba hrát tenis a dělat různé sporty. Před osmi lety mi doktoři vyměnili kyčel, před půlrokem koleno. Takže na tenis to není, ale na kole mi to pořád jde.

Působíte pořád dobře naladěný, chrlíte historky ze své více než padesátileté hudební kariéry, dokážete se taky naštvat?
Jasně že dokážu, ale nebudu to příliš ventilovat. Konkrétní politiky nebudu jmenovat. Jsou i další situace, které mě nenechávají chladným, ale snažím se brát život pozitivně.

Co vás naopak nejvíce těší?
Těch věcí je! Dva roky jsem s manželkou odkládal zájezd do Karibiku. To se nám letos vydařilo a nedávno jsme tam měsíc byli, projeli několik amerických států, bylo to prima. Jen cesta zpátky byla trochu dramatická, jelikož jsme na palubě měli cestujícího, který se rozhodl umírat, takže se nám let trochu opozdil. Ale doma bylo všechno v pořádku, barák stojí. Rodina a děti jsou zdravé. Syn se zrovna vrátil ze Švédska, chvíli tady pobude než se zase vydá na sever. Dcera je tady taky.

Petr Janda s manželkou Alicí Jandovou
Osmdesátník Petr Janda si pořád plní své sny. Nyní má jeden zahraniční

Jste vtipný a pozitivní i doma?
Přiznávám, že pokaždý to nejde. Třeba když prohraje Slavia, to nejásám. Ale snažím se být vtipný a milý i doma.

Vy jste potřetí ženatý, že?
Přesně tak. Před sedmi lety jsme potkal Danu. Mně bylo sedmdesát a jí šedesát a byla volná, pozitivně naladěná. Prostě krása. Poznali jsme se v lázních v Třeboni. Seznámili jsme se přes kamarády a bylo to na kole. Vždycky jsem si říkal, že dvě věci jsou v našich životech zbytečné - komunismus a manželství. A před pěti lety jsme se vzali.

Zpíváte si doma s manželkou?
Nezpíváme, ona vždycky skočí do jiné tóniny. Já bych to nějak vydržel, ale ona to pozná a je konec.

Takže jí aspoň zpíváte vy?
Zpívám a na kytaru hraju v patře, kde mám hudební pokoj. Jinam svoje zpívání „nevláčím“. Dana ale někdy přijde. Sedne si, nebo si i lehne na zem a poslouchá. Nejraději má Blíží se noc. Tu si zamilovala.

Jak to máte ráno? Máte nějaké rituály jako vykročení z postele levou nohou, nebo pozitivní úsměv do zrcadla s přáním hezkého dne?
Ale kdepak. První, co udělám, když vstanu, tak je, že zkusím promluvit. Mám totiž chronický zánět průdušek, takzvaně sennou rýmu, beru na to prášky. Když slyším sám sebe, že mi to mluví, mám hned dobrou náladu a vím, že ten den bude fajn. Pak se trochu dechově rozcvičím. To se různě opírám o futra. No a poté vyrazím do tělocvičny dole v baráku, kdes se projedu na cyklotrenažéru. Cestou potkám manželku, která už je dávno rozcvičená, popřejeme si hezký den. Manželka jako bývalá gymnastka dělá různé divy, jako že si třeba dá nohu za hlavu, uplave pět kilometrů. Dana na co sáhne, to jí jde. To jsou vlastně moje ranní rituály.

Blíží se zima, jakou zimu máte nejraději?
Zimu mám rád jako tu z Ladových obrázků. Bohužel dlouho tady taková nebyla. Proto jsem jezdil do Bedřichova v Jizerských horách ke svému druhému tátovi Vacátkovi, jak jsem ho nazýval, protože byl starší a já už tátu dávno neměl. Jinak Vacín byl vynikající liberecký fotbalista a měl jsem tam druhý domovský azyl.

Co Ježíšek, už máte dárek pro manželku?
Pro manželku dárek mám a jsou dokonce dva. Tušil jsem, tak jsem obstaral.

Halina Pawlowská
Halina Pawlowská: S každým dalším rokem je život těžší

Co byste si přál, abyste letos našel pod stromeček za dárek vy?
Chtěl bych pod stromečkem vidět všechny naše děti, jak se válejí zdravé a spokojené. Bohužel to je jen přání, protože dát dohromady tak velkou smečku, je nemožné. Počítám v to i děti a vnoučata od manželky.

Je nějaký dáreček, který jste vždy přál a nikdy nikdo vám ho nedal?
Jako malý jsem si vždy přál bráchu nebo ségru. To mi nikdy nevyšlo, asi jsem psal na nesprávnou adresu.

Vzpomenete si na nějaký kuriózní dárek, který jste dostal?
Kuriózní dárek byl, když jsem si, mimo jiné, přál kolo. Tak jsem dostal tátovo. My, kvůli bolševikovi, byli chudí, a tak mi táta dal to svoje kolo, protože již začal být nemocný. Zpočátku jsem na něm jezdil pod rámem.

Pamatujete se na dětskou klučičí zimu?
V zimě jsme jezdili na sáňkách, tedy kdo je měl. Já jezdil na bobech, které mi udělal dědeček. To přidělal na prkno brusle a už se drandilo po klouzačkách. Když jsme šli ze školy, tak se také jezdilo i po školních taškách. Pro mě správná zima je taková ta z Ladových obrázků.

Nazpíval jste spousty hitů. Namátkově ty největší pecky: Pláču, pláču sůl. Písnička pro kočku. Jsi můj sen. Na horách. S pozdravem sera signorina. Jen když tě mám. Mendocino. Regtime piano Joe. Pojď se mnou na Boubín. Mužný vous. Azurové ráno. Je nějaká z nich, kterou diváci vždycky chtějí a vy ji už nemůžete ani slyšet?
Kdybych řekl, že nějakou písničku, kterou chtějí lidé na koncertech slyšet a mně je už protivná, byl bych vůl. Jsou písně, které zpívám už skoro šedesát let a je naopak krásné, že je chtějí lidé slyšet. Když fandové nechtějí slyšet nic, tak jste mrtvej. Písničky,které zpívám, mám rád. Samozřejmě, že je nějaká preferovaná, to je vždy ta, kterou jsem napsal nebo natočil jako poslední, ale také ji zařadím časem mezi ostatní oblíbenkyně.

Petra Janů
Petra Janů slaví sedmdesátiny: Nikdy jsem nelitovala, že jsem se nestala matkou

Máte nějaké koníčky?
Koníčků mám spoustu, hrajeme se ženou kroket, ping pong a s kýmkoliv již zmíněný tenis. Hlavním sportem je kolo, máme silniční, krosové i elektrické. To ale používáme, když vyrazíme na opravdové kopce. Snažím se pomáhat na zahradě, sekám trávu, tu a tam něco přesadím  a do ostatního se nehrabu. Kytičky, bylinky i zelenina jsou domény mé ženy.

A co malování?
S nástupem manželství se dostavilo tolik aktivit i společných akcí, jako cestování, že ani nemám čas něco namalovat. Ale mně to nermoutí, musí přijít nápad. Nikdy jsem se za malíře nepovažoval, spíše mám čas a invenci něco napsat. Buď do knihy nebo zužitkuji nápady do scénářů pro můj pořad Retro na Českém rozhlase Sever, který bude již čtvrtým rokem a já si vymyslel, že každý díl, který je vysílán každou neděli od 11:05 do 11“55, má pokaždé jiné téma.

A také vyjde o letošních Vánocích už má dvanáctá kniha. Měla by být pokřtěna na mém narozeninovovánočním koncertě 77 plus 1. prosince na Barče, což je Kulturní dům Barikádníků, s kapelou Nadrobno. Hosty budou Petra Černocká, Věra Martinová, Vašek Kopta, Kamélie a Martin France, který je také producentem celého koncertu. Ten koncert se dva roky kvůli covidu odkládal, tak už by to mělo vyjít.

Jste před před tímto koncertem už nervózní?
Jasně, že tam nervozita bude, ale nezpívám prvním rokem. Moc se těším. Na vás, na vás i na vás…