Svatba v sýpce. Špejchar barokního statku se proměnil v multifunkční sál

Neobvyklý půdorys statku prý stavitel zvolil na přání majitele panství Františka Václava z Vrtby, protože trojúhelník byl symbolem svaté Anny, patronky rodu. V současné době areál slouží pro ubytování hostů, pořádání různých firemních či soukromých akcí, majitelé chovají starokladrubské koně a funguje zde jezdecká škola.

Místo obilí veselí svatebčané

Jedna z budov, bývalý špejchar v jihozápadní stodole, prošla nedávno mimořádně vydařenou rekonstrukcí pod taktovkou studia 1:1 architekti. Prostor otevřený do krovu s malými okny, který původně sloužil k uskladnění obilí, je dnes využívaný pro svatby, oslavy, konference. Multifunkční sál, který působí jednoduše a čistě, tak nabízí solidní vizuální zázemí pro společenské akce, které prostor dekorují a oživí.

Zateplení krovu a nové podbití muselo zároveň dobře akusticky fungovat. Je tvořeno z latí se vzájemnými rozestupy.Zdroj: Se souhlasem Ondřeje Boušky

„Náročnější bylo najít technická řešení, která budou v téměř tři století starém domě dobře fungovat,“ říká architekt Tomáš Feistner, který se společně s Pavlou Feistnerovou a Štěpánem Psotkou na proměně sýpky podílel. Nebyla to samozřejmě první rekonstrukce, kterou objekt prošel.

Fotografie ze sedmdesátých letech minulého století ukazují, že tehdy zbyly z objektu jen obvodové zdi, pozdější rekonstrukce vrátila částečně objektu jeho původní podobu. Místo zrní tam však byla skladována moderní hnojiva, což vedlo k zasolení zdí. Proto nyní bylo třeba provést odvětrávání a pak chemickou reakcí odsolení.

Skleněná vrata za hubičku. Ze staré stodoly vykouzlili manželé skvost statku

Nová betonová podlaha odkazuje svou načervenalou barvou na zemitost původního využití objektu. „Pod podlahou jsme museli vytvořit odvětrávanou mezeru, aby vlivem položení nové neprodyšné podlahy nedocházelo ke stahování zemní vlhkosti do původních zdí,“ doplňuje popis technického řešení Tomáš Feistner.

Součástí interiérových úprav se stal také nový prkenný podhled krovu. Sál získal díky podbití lepší akustické vlastnosti. Skleněné válce osvětlení, umístěné v pravidelném rastru, dodávají prostoru skoro sakrální charakter.

Slamák v Liptovském Jánu vzdává hold lidové architektuře a ekologickému stavění

Dispozici špejcharu nebylo třeba měnit. Využití sálu však komplikovaly různé vestavěné konstrukce. Tyto nánosy z posledních dob architekti z velké části odstranili.

Dominantou přehledného prostoru uvnitř bývalé sýpky se stalo centrálně umístěné kruhové schodiště. Jde o jedinou dispoziční změnu v bývalém špejcharu. Subtilní černá ocelová konstrukce ostře kontrastuje s okolními bíle omítnutými hrbolatými kamennými zdmi.

Schodiště obepíná betonový tubus, který zároveň podpírá galerii. Schodiště samo by ji neuneslo.Zdroj: Se souhlasem Ondřeje Boušky

„Jasně přiznáváme nové prvky v prostoru a opečováváme ty původní, hodnotné,“ říká Tomáš Feistner.

Architekti navrhli dvě varianty, jednu usedlejší, kdy bylo schodiště umístěno v rohu sálu, a druhou radikální, s centrálním umístěním. Majitelům statku se tahle varianta, v němž schodiště okamžitě přitáhne pozornost, zalíbila. Byť věděli, že bude vyžadovat mnohem větší péči.

Jednoduchost, ekologie a střídmost. Dobrá architektura velká města nepotřebuje

Schodiště pak obepíná betonový tubus, který zároveň podpírá galerii. Schodiště samo by ji neuneslo. Pod galerií vznikl bar z překližky a cementové stěrky. Kruhové schodiště pocitově odděluje bar a zbytek sálu, otevřený do krovu.

„Celá realizace není zdaleka zásluhou jen naší, ale je výsledkem intenzivní spolupráce širšího týmu projektantů, realizátorů a dodavatelů, investory nevyjímaje, bez jejichž péče a nasazení by výsledek nebyl zdaleka tak povedený,“ uzavírají architekti.