Kliknutím zvětšíteCesta do domácností však ještě byla dlouhá. „Tehdy jsme se sešli v učebně pražské Fakulty elektrotechnické ČVUT. Brali jsme to jako novou službu pro akademické uživatele,“ pověděl Jan Gruntorád, pozdější zakladatel a dlouholetý ředitel sdružení CESNET. Vzniklo jako projekt pro vybudování národní páteřní sítě.
Z přelomové události dokonce neexistuje žádný obrazový ani zvukový záznam. Významným hostem setkání byl Steven Goldstein, jedna z klíčových postav rozvoje internetových iniciativ po celém světě. A hlavně zástupce americké agentury, která tehdy rozhodovala, kdo do internetu smí vstoupit. Dle odhadů byl tehdy počet uživatelů v celém světě mezi třemi a sedmi miliony, převážně z akademické sféry.
Pro srovnání podle Mezinárodní telekomunikační unie překročil v roce 2020 počet lidí s přístupem k internetu hranici čtyř miliard. V České republice to podle Českého statistického úřadu na podzim loňského roku bylo 83 procent domácností.
Nutno zmínit, že první experimentální pokusy o připojení do internetu se uskutečnily již v listopadu 1991. Linka vedla z pražského ČVUT do internetového uzlu v rakouském Linci. Mimochodem linka mezi Prahou a Brnem vznikla o rok později.
„Vůbec prvním připojeným počítačem byl starší sálový computer IBM, který vážil víc než tunu. Představa, že něco takového budeme mít doma, byla tehdy nereálná. Změnilo se to s vývojem dalších technologií - domácích počítačů a pokroku v oblasti telekomunikací,“ připomněl Gruntorád.
Velký chural nadšenců
První vzrušující měsíce rozvoje u nás se staly doménou nemnoha nadšenců nové technologie. „Říkali nám Velký chural (mongolský orgán státní moci – pozn. redakce),“ usmál se pamětník.
Současní teenageři si jen těžko představí, že první oficiální tuzemské připojení mělo rychlost 19,2 kb/s. Pro srovnání páteřní síť CESNET má nyní 10milionkrát vyšší kapacitu. A průměrná rychlost internetového připojení v Česku se za třicet let zvýšila tisícinásobně. „Uživatele jsme v počátcích nabádali, ať píší krátké texty. Posílání obrázků bylo nemyslitelné,“ doplnil Gruntorád.
Vint Cerf - 30 let internetu v České republice
Pamětníci připomínají i nákladnost služby. Měsíční připojení ČVUT stálo v roce spuštění 174 tisíc korun, přičemž průměrný plat se tehdy pohyboval kolem čtyř tisíc korun. Ještě v roce 1994 si CESNET účtoval za připojení jednoho počítače pevnou linkou měsíčně až tři tisíce.
Rozvoj brzdila i chudá infrastruktura, v počátcích ji tvořila telefonní síť osazená modemy. „Chyběly i služby. Kdo neuměl anglicky, těžko s internetem pracoval a něco tam našel,“ dodal Gruntorád.
Masy, Bojkot, Jára Cimrman
K liberalizaci a otevření internetu masám u nás došlo podle dalšího z pionýrů Jiřího Peterky až v polovině roku 1995. „Padlo omezení kvůli exkluzivitě tehdejšího Eurotelu na poskytování veřejných datových služeb. Licenci získal už v roce 1990. Až od poloviny devadesátek nastoupili první skutečně komerční internetoví provideři,“ popsal Deníku Peterka.
Rázem se snížily i poplatky za vytáčený přístup k internetu. V polovině devadesátek se dal sehnat paušál za pětistovku, k němuž se účtoval ještě telefonní poplatek – za délku vytáčeného připojení.
Boj proti monopolizaci pokračoval v roce 1998. Historicky největší protestní akce na českém internetu, známá též jako Bojkot, mířila proti chystanému značnému zdražení vytáčeného přístupu k internetu tehdejším SPT Telecom.
Bouře nevole je spojována s dalšími pionýry – Patrickem Zandlem (Mobil.cz), publicistou a vydavatelem Ondřejem Neffem (první ryze internetový deník Neviditelný pes) a Ivem Lukačovičem (v roce 1996 založil Seznam.cz). Událost dostala internet poprvé ve větší míře do hlavního televizního zpravodajství.
Rození internetu mělo i bizarní podoby. Příchod italského providera Video On Line na tuzemský trh v roce 1995 na tiskové konferenci doprovodili cimrmanologové Smoljak se Svěrákem. Médiím vtipně oznámili, že internet nevymysleli Američané, ale Jára Cimrman.
Nejrozšířenější službou světového internetu se stal Web – koncept stránek World Wide Web. Aby internet mimo takzvaných počítačových geeků přitáhl většinovou populaci, musel podle Peterky, označovaného za kronikáře českého internetu, nabídnout rozmanitý obsah. „Když chcete nalákat lidi, musíte jim dát zajímavý obsah, ten ale nevznikne, dokud ho není komu prezentovat,“ vysvětlil další důvody pomalejšího rozjezdu.
Obsahové mezníky? Čechy podle něj zaujal například právě server Neviditelný pes vydavatele a publicisty Ondřeje Neffa. „Uživatele z byznysu pak přitáhlo, když se na internet v roce 1997 dostal obchodní rejstřík. Vznikaly i první e-shopy s technikou,“ vzpomněl Peterka.
První názory čtenářů? Podle Američanů ptákovina
Další z osobností českého internetu Patrick Zandl se po svých webových stránkách o náboženských tématech zaměřil právě na zpravodajství kolem telekomunikačních technologií. Spoluzakládal zpravodajský server Mobil.cz. „V té době jste snad všechny lidi, kteří na stránky chodili, znal osobně. Když v nějaký den nedorazili, starostlivě jste jim psal, zda jsou v pořádku,“ zavzpomínal.
Podle Zandla dokonce svět v devadesátkách považoval za slepou kolej komentáře lidí pod články. „Na serveru jsme v roce 1996 vytvořili možnost přidat názory čtenářů. Kolegové z velkého zahraničního zpravodajského serveru mi psali, že to je ptákovina. Prý se to nechytí. Opak byl pravdou. Lidé doplňovali k článku smysluplné komentáře. Později se to bohužel zvrhlo…“ popsal Zandl.
Za jednoho z průkopníků českého internetu, na něhož se pozapomnělo, považuje Ladislava Zajíčka s časopisem Bajt. „V devadesátkách přivedl k internetu řadu lidí. Bohužel zemřel dřív, než stačil vydělat miliardy jako někteří,“ zmínil Zandl.
K výročí 30 let internetu v České republice streamovalo sdružení CESNET diskuzi, kde nejen experti zhodnotili aktuální směřování internetu a nahlédli do digitální budoucnosti (ZDE).
46
Kondice
Dům a zahrada
Kafe
iReceptář
TN.cz
