Málokomu patří v karlovarské kultuře poslední čtvrtiny minulého století takové místo, jako Františkovi Olšovskému. Herec, který na prknech lázeňského divadla zářil od roku 1976 až do potupného rozpuštění zdejšího souboru v roce 2004, by se v neděli 19. srpna dožil pětašedesáti let.

Divadlo mu bylo zřejmě předurčeno osudem a cestu na prkna, která znamenají svět, si našel velice brzy. Po dětských rolích ve Strakonickém dudákovi a Našich furiantech a účinkování v amatérském kabaretu Baterka přijal po návratu z vojny své první profesionální angažmá ve Večerním Brně. Odtud pak přes Uherské Hradiště a Český Těšín zamířil na svou konečnou štaci v Karlových Varech, kam nastoupil v roce 1976 už jako zralý herec.
Vypočítat všechny role, které František na lázeňské scéně odehrál, přesahuje možnosti tohoto článku. Připomeňme alespoň ty, které jsou dosud ´živé´ ve vzpomínkách pamětníků. Patří k nim nesporně Jakub ve hře Jakub a jeho pán, Harpagon v Lakomci, Osip v Revizorovi či lord Worthing v komedii Jak je důležité míti Filipa.
Poslední rolí, kterou František Olšovský na karlovarském divadle ztvárnil, byl výpravčí ve hře Ještě žiju s věšákem, čepicí a plácačkou. V ní se také rozloučil s publikem po posledním představení souboru po jeho zrušení.

V té době už vrcholil Františkův statečný, a jak se později ukázalo marný boj s těžkou nemocí. Stihl ještě odehrát titulní roli v Jeppeho z Vršku v nastudování souboru D3 a přijal i pozvání do obnovené premiéry Havlovy Žebrácké opery v režii Andreje Kroba, ale 14. listopadu roku 2005 jeho divadlu zcela oddané srdce definitivně dotlouklo.