Wolfgang Amadeus Mozart (1756–1791) byl géniem, jehož přínos je znatelný ve všech oborech, jichž se jako skladatel dotkl. Jeho houslové a klavírní koncerty jsou koncertními kusy vyhledávanými nadanými studenty i dokonalými mistry těchto nástrojů. Do komorní tvorby patří divertimenta, suity, ale také nejznámější Malá noční hudba. Někdo napsal, že je úsměvem na tváři génia. Vznikla v roce 1786, jen několik týdnů před často připomínanou návštěvou Prahy, s pražskou premiérou Figarovy svatby v prosinci 1786. Slavné vokálně instrumentální Requiem vzniklo v období, kdy na tom byl v závěru svého krátkého života Mozart skutečně bídně.
Předčasný skon Wolfganga Amadea 5. prosince 1791 obklopila legenda se záhadou cizího zlého úmyslu. Odborníci se dnes přiklání k názoru, že Mozart nezemřel následkem otravy, rozháraného života, či plicní tuberkulózy, nýbrž že příčin bylo více – funkční zkolabování ledvin, spálové onemocnění v mládí nebo souvislost s neštovicemi v roce 1767.
Velkou kapitolou jeho tvorby jsou symfonie. Bývají podle vzniku rozdělovány do tří skupin. První napsal v devíti letech a během dvou dalších desetiletí padesát, počítaje v to i ty, které zmizely nebo které se dosud nenašly. Nejpočetnější je skupina symfonií z mládí do roku 1774, z nichž většina vznikla na objednávku. Na prahu druhé skupiny stojí Symfonie D dur, zvaná Pařížská, plná novot, jimiž se Mozart postavil proti dobovým, ale i svým dosavadním kompozičním zvyklostem. V posledním období, přesněji v roce 1788, Mozart v pouhých osmi týdnech složil své tři nejproslulejší symfonie – Es dur, g moll a C dur. Ve vývoji symfonie znamená tato trojice mistrovských děl počátek nové epochy. Netvoří trilogii, ač se nabízejí v náznaku náměty radost, smutek a triumf.
Přes obrovský význam symfonických děl spočívá vrchol Mozartovy tvorby v kompozicích operních. Z celkového počtu 24 oper připomeňme alespoň Únos ze Serailu, Cosi fan tutte, Dona Giovanniho, Kouzelnou flétnu nebo Figarovu svatbu. Ta má v Karlových Varech zajímavou tradici a historii. Je spojena s městskými divadelními budovami. V roce 1717 za tehdejším Českým sálem, dnes Grandhotelem Pupp, stál první „chrám múz“, což byla vlastně bouda z prken, rákosí a malty. Po sedmdesáti letech provozu se při jednom představení zřítila. To dalo podnět ke stavbě nové divadelní budovy v místě, kde stojí divadlo dnes. Iniciátorem se stal významný karlovarský balneolog dr. David Becher, po kterém divadlo neslo název. Bylo v roce 1788 otevřeno Mozartovou Figarovou svatbou, vlastně necelý rok po pražské premiéře této opery.
Po sto letech se chystalo město postavit nové, modernější divadlo. V té době, v osmdesátých letech 19. století, postihly požáry řadu divadelních budov v Evropě, mj. pražské Národní divadlo v r. 1881, v tomtéž roce divadlo ve Vídni a v roce 1883 také divadlo karlovarské. Požár rozhodnutí o stavbě nového divadla urychlil. Podle návrhů vídeňských architektů Fellnera a Helmera bylo postaveno divadlo, které známe dodnes. Dne 15. května 1883 byla budova divadla slavnostně otevřena opět Mozartovou Figarovou svatbou.
Do třetice se tak stalo po téměř desetileté rekonstrukci na konci června 1999 v provedení souboru pražského Národního divadla.
V Karlových Varech slavný Mozart nikdy nebyl, zato naše město navštívil jeho syn František Xaver. Narodil se půl roku před Mozartovou smrtí, v červenci roku 1791. Mozart měl šest dětí, z nichž čtyři zemřely krátce po narození. Zůstal jen Carl Thomas a poslední František Xaver. Když u něj jeho matka Konstance zjistila mimořádné hudební nadání, poskytla mu výuku u nejlepších učitelů té doby, mj. Antonia Salieriho, Josefa Haydna nebo Ludwiga van Beethovena. Snažila se synovi vynahradit vše, co nestačila prožít s otcem. S oblibou mu říkala – a to nejen ona, ale i jejich přátelé – Wolfgangu Amadee.
V 17 letech měl František Xaver samostatný koncert ve Vídni. Vedle skladeb otcových hrál i skladbu svoji. Odstěhoval se do Lvova, kde působil jako klavírista, dirigent a pedagog. V roce 1835 přijel poprvé do Karlových Varů. Na léčení zde byla jeho milenka a obdivovatelka, hraběnka Josephine Cavalcabé s dcerou Julií, které doprovázel.
Podruhé spolu přijeli do lázeňského města v roce 1844. Oslavil zde své 53. narozeniny a po třech dnech zemřel na selhání jater. Je pohřben v Karlových Varech na Ondřejském hřbitově. Hraběnka Cavalcabé dala zhotovit náhrobek, na kterém je uvedeno jméno Wolfgang Amadeus Mozart.
Náhrobek je jediný svého druhu, neboť slavný otec byl pohřben bez náhrobku ve Vídni ve společném městském chudinském hrobě.
Alois Ježek
