V galerii SUPERMARKET wc můžete vidět výstavu vítězky třetího ročníku soutěže „Nenuď se, ukaž se“

Až do 30. března můžete v galerii SUPERMARKET wc v podchodu u dolního nádraží navštívit výstavu fotografky Karolíny Rusňákové, vítězky třetího ročníku soutěže „Nenuď se, ukaž se“. Karolína Rusňáková se na výstavě prezentuje především svými černobílými autoportréty, které jsou nosnou částí její tvorby. Polovinu výstavy tvoří cyklus „Day of life“, mapující na 18 snímcích běžné životní situace jednoho dne.

Další část výstavy zabírá neobvyklá instalace, kde jsou za starými okny s žaluziemi ukryty nostalgické výjevy z půd a zákoutí starých domů. Instalace je pojatá tak, aby evokovala prostředí, které tato mladá výtvarnice často zachycuje na svých fotografiích. Interaktivní je i magnetická tabule s nápisem „Slož si mě“, která vyzývá návštěvníky k sestavení puzzle s autorčinými autoportréty.

V podchodu přiléhajícím ke galerii můžete zhlédnout práce další mladé výtvarnice – Adély Kašové, vítězky veřejného hlasování soutěže „Nenuď se, ukaž se“. Její plakáty vtipně parafrázují dění kolem nás. Obě vystavující jsou studentkami SPŠ keramické a sklářské v Karlových Varech. Jako bonus k výstavě připravily výtvarnice pro návštěvníky zmenšeniny svých děl. Přímo na místě se dají použít k výrobě placek.

Pedagog SPŠ keramické a sklářské Ondřej Kalmán položil Karolíně Rusňákové několik otázek:

Odkdy fotíš? Kdy jsi poprvé zmáčkla spoušť a co jsi fotila.
Fotím už od mala. Pamatuji si, že jsem vždycky chtěla, ať mi taťka půjčí foťák… pak jsem jednou dostala fotoaparát na kinofilm – Olympus, to mohlo být tak ve třetí třídě. Focením témat, která fotím teď, se zabývám asi tak od konce prváku, možná v průběhu druháku střední školy.

Ukazovala jsi fotografie hned po vyfocení svým kamarádům, nebo jsi na výstavu „vytáhla fotky ze šuplíku“, které předtím nikdo neviděl?
Myslím, že spolužáci většinu viděli. Některých jsem se i ptala, jestli si myslí, zda to, co tam chci dát, je dobré.

Co tě vedlo k fotografování cyklu Day of life (DOL), který je i díky projektu Week of life (WOL) oblíbeným tématem fotografů?
DOL jsem si vybrala vzhledem k tomu, že WOL jsem už jednou fotila ve škole, napadlo mě podobně nafotit den místo týdne. Bylo zvláštní fotit vše, co jsem dělala nebo kde jsem byla. Vystavuji výběr 18 fotografií.

Co fotografie instalované ve starých oknech? Jak tě napadla tato neobvyklá instalace?
Napadlo mě to hned, když jsem ta opuštěná a nepotřebná okna viděla. Myslím, že fotky z chodeb našeho domu se pod tato okna hodí, je to takové nakouknutí do nitra…

Kdyby sis měla vybrat, která fáze práce fotografa ti přináší největší uspokojení. Vymýšlení tématu, jeho focení, nebo následné zpracování?
Neumím si vybrat, která by to měla být fáze, každá z nich má něco do sebe a každá z nich mě naplňuje jinak.

Očekáváš s napětím reakce po uveřejnění fotky? (např. na facebooku)
Reakce očekávám, ale s napětím určitě ne.

Rušila by tě přítomnost další osoby nebo osob při tvé tvorbě autoportrétu?
Ano.

Je tedy prostor, kde fotíš (sklep, půda), vybrán i s ohledem na tvoji potřebu nenechat se nikým rozptylovat?
Půdy i sklepy mám ráda, možná i právě proto, že tam chodí málo lidí, že jsou jakoby opuštěné, mám ráda tahle stará místa.

Proč je jako centrální motiv a největší fotka v expozici vybrána právě fotografie „Ruce na skle“? Je tato fotografie pro tebe něčím výjimečná? Má v sobě ukryto nějaké poselství nebo význam, který se tě týká?
Je to takové propojení všeho, co fotím. 
Na pravé straně výstavy já a na levé věci mně blízké, nebo věci, které se mě nějakým způsobem dotýkají. A na ústřední fotce s rukama je oboje, ale ani jedno není dominantní. Opuštěné staré místo, ale neví se jaké + moje ruce, které by moje ani být nemusely.

Má tato fotografie název?
Název fotka nemá.

Karolína Rusňáková
Studentka 4. ročníku oboru užitá fotografie a média se fotografii věnuje od útlého věku. Témata, s kterými momentálně pracuje, začala fotit až na střední škole. Většina jejích černobílých fotografií jsou autoportréty focené na samospoušť, umístěné na půdách a ve sklepech starých domů. Prvotním podnětem jí byl dům, ve kterém bydlí. Opuštěná a „tajemná“ místa, kde ji nikdo nerozptyluje a je jen sama se sebou, jsou pro Karolínu Rusňákovou tou pravou inspirací. I když její fotografie vypadají jako promyšlené a zinscenované, opak je pravdou. Jak sama říká: Fotografií se snažím vyjádřit nějaké pocity nebo myšlenky. Nikdy si neplánuji předem, co a jak, to či ono vyfotím. Mám ráda spontánní přístup a momentální nápady.