Nápad na historicky první umělecké sympozium ve Skokách vzešel od dvou talentovaných žen. Alžběty Panochové a Terezie Unzeitigové, které se do Skoků pravidelně vracejí jako kostelní služba.

„Sympozium jsme vymyslely v zimě, kdy nám Jiří Schierl řekl, že poutní místo Skoky má letos tři sta let výročí. A že kdybychom měly nějaký nápad, který bychom chtěly uskutečnit, tak ať řekneme a určitě to uděláme. Protože bereme všechno, zvlášť to dobrý. To bylo v zimě a my si řekly, že bychom mohly něco zkusit, a teď uvidíme, jak to dopadne,“ nastínila jedna z hlavních organizátorek Alžběta Panochová.

Teď už jen chybělo sehnat materiál, stroje a umělce. „Oslovovaly jsme svoje přátele, u kterých jsme si myslely, že by je to mohlo zajímat, taky že to vydrží. Odhodlaní a odolní z uměleckých kruhů, kteří studovali podobné věci, zajímá je grafika, nebo ji dokonce i dělají. Ale nejenom grafiku, možná přijedou i sochaři,“ nastínila Terezie Unzeitigová.

Dámy dostaly nápad na unikátní projekt a rovnou se daly do práce. „Akce je udělaná bez rozpočtu. Měly jsme na to nula peněz a všechen materiál je zajištěn formou sponzorských darů. Lisy nám zapůjčili naši kamarádi. Papír a barvy jsou dary, zatímco pohonné hmoty a nějaké drobnosti šly z našich vlastních kapes. Hodně je to založené na dobrovolnické práci. Na to jsme docela pyšné,“ svěřila se Terezie.

I díky svému odhodlání a úžasné vizi dostaly barvy přímo od výrobců. „Napsaly jsme, že nemáme rozpočet a že sháníme materiál,“ řekla Alžběta.

A proč se sympozium jmenuje Listy z Gasthausu?

„Není to literární seminář, i když to tak zní. Listy z Gasthausu jsou to, protože jsou to grafické listy, které budou vytištěny v budově, které se říká Gasthaus,“ osvětlila Alžběta.

V Gasthausu tak vznikla improvizovaná díla s dechberoucím výhledem z děr po oknech. „Vytvořily jsme improvizovanou grafickou dílnu a doufáme, že umělci, kteří přejedou, tu nasají atmosféru a místního genia loci a pak vytvoří v dílně grafické listy, které pak vystavíme v Gasthausu. Nebo na schodišti kostela, nebo v exteriéru kostela, když nebude pršet,“ vysvětlila Terezie.

A právě Skoky se staly oním pomyslným místem činu, kde bude Múza promlouvat ke grafikům.

„Řekly jsme si, že by se tady ten prostor dal využít i jinak. Konají se tady často koncerty, a když je tady kostelní služba, tak provází lidi po kostele a okolí. Vypráví jim různé historky o tom, co všechno se tady stalo, protože tohle místo je plné pohnuté historie a bláznivých příběhů. Staly se tady různé šílenosti, jako motorová pila na věži. Tak jsme si řekly, že by se z toho dalo vytěžit i něco jiného než jenom historky,“ vysvětlila Alžběta. A tak se začíná psát nová, veselejší kapitola historie Skoků. „Bylo by zajímavé, kdyby se nějací umělci pokusili vyrobit něco přímo na místě. Téma jsou Skoky, nechejte se tady inspirovat. Přijeďte a to místo na vás bude nějak působit a rovnou tady můžete všechno zpracovat. Je to trochu grafický plenér. Asi bychom něco takového nedělaly někde jinde než ve Skokách,“ vysvětlila Terezie.

Pro každého tvůrce je důležitý prostor, ve kterém vzniká jeho dílo. Ať už jde o ateliér, kde se cítí dobře, nebo o konkrétní lokalitu, která ho inspiruje. „Místo bylo hodně velký podnět ke vzniku sympozia. Už když jsme tady byly jako kostelní služby, tak jsme tady něco tvořily. Je to místo plné inspirace, které máme rády, a můžeme se tady soustředit,“ svěřila se Alžběta. Kromě toho jim ve Skokách bude dělat společnost jediná stálá obyvatelka. Místní zrzavá kočka Máří, která už si vše zkontrolovala.

Zapálení umělci a grafici se ve Skokách vrátí ke kořenům svého řemesla, kdy budou tisknout na starých lisech. „Satinýrka se hodně používá na grafiky, linoryt, ale i na tisk hloubky. Je dost univerzální, zatímco bostonka je zase trochu specialita. Satinýrky jsou jednodušší a univerzálnější, díky tomu se udržely. Dnes lisy používají jen umělci, zušky a nějací nadšenci. Už nejsou součástí grafiky,“ popsala pracovní nástroje Alžběta.

Mladí umělci ve Skokách pracují na archaických strojích, které už nikdo nepoužívá. Sami se k tomu vyjádřili takto: „Tudy už ty vlaky prostě nejezdí, jak by řekl Aksman.“ Přesto jak je grafika jako obor s lisem staromilská, má své obdivovatele a nástupce. „Dělají to srdcaři. Dnes už se to všechno dělá jinak,“ řekla Terezie.

Konečná díla prvního grafického sympozia Listy z Gasthausu můžete přijet obdivovat už tuto sobotu na prodejní výstavu. „Výtěžek dáme sdružení Pod střechou, aby tady mohli opravit sloupy a Gasthaus,“ dodaly organizátorky.