„Tak a jsem tu,“ řekla moje žena s úsměvem od ucha k uchu a vytahovala si při tom třísky z nosu… Divadlo Bez Dirky se vrací ke svému oblíbenému ruskému autorovi a jeho kumpánům z řad inteligence a kulturního podzemí v 30. letech 20. století v Rusku. Nejobyčejnější věci, skutky a děje se stavájí v momentě jejich veřejné prezentace naprosto absurdními a jejich obsah se mění ve skutečnost. TAK TO OPRAVDU JE!
„Mám pocit, že v dnešní době, musíme bojovat za svou vlastní jedinečnost. A je to trochu boj s větrnými mlýny. Žijeme v době kdy po mně kde kdo chce mé osobní údaje, téměř na každém kroku jsem pozorován, jedinečnost člověka se ztrácí v kolektivech politických stran, hnutí a nejrůznějších zájmových skupin, sdružení a unií. Kompromisní, neutrální, mlžící, nicneříkající „společný“ názor kolektivu je stavěn nad jasný a přímočarý názor jednotlivce a jeho pohled na život. Proč musím být označován za rozvraceče „společného zájmu“, mám-li jiný či opačný názor než většina. A jestli má někdo názor podobný, ještě neznamená, že jsme stejní. A jestli mám podobný názor jako někdo jiný, ještě neznamená, že jsem stejný. Chci být Martin Kaiser. A ten by měl být jen jeden. Stejně tak jako byl jiný Daniil Charms. Jen doufám, že se vzdalují doby, kdy se za jinakost, jedinečnost a originalitu zavíralo, trpělo a umíralo tak jako Charms ve 30. letech 20. století v Rusku. Doufám, že je to teď jiný! CHACHACHA!“
(M. Kaiser)
