Ludwig van Beethoven (1770—1827) se stal hudebním titánem, jehož umění dává lidstvu radost, odvahu a víru v život. Hudbě vtiskl široký rozměr vlastního génia s velikostí duchovního zápasu, s nímž uskutečňoval své životní představy a ideály svobodného umělce, burcujícího k projevům lidskosti, nesobeckosti, soucitu člověka s člověkem. Jeho dílem vyvrcholila velkolepá etapa hudebního klasicismu.
Beethoven navštívil Karlovy Vary dvakrát. Poprvé v červenci 1812 z Teplic, kde se léčil. Zdržel se zde do 7. srpna. Důvodů pobytu bylo několik, možná i setkání s jeho milou Amálií Sebaldovou. Během několikadenního pobytu v našem městě vznikl požár v Badenu u Vídně. Pod dojmem tohoto neštěstí se Beethoven rozhodl uspořádat dobročinný koncert s italským houslistou Giovannim Baptistou Polledrem, který se uskutečnil 6. srpna v Českém sále (dnešní Grandhotel Pupp).
Do Karlových Varů přijel ještě jednou, opět v roce 1812, kdy se zde setkal s básníkem Goethem. Připomínkou pobytů Ludwiga van Beethovena v našem městě je socha Hugo Uhera u sanatoria Richmond, pamětní deska na kavárně Grandhotelu Pupp, ale také v posledních letech koncerty v tzv. Beethovenových dnech.
První letošní koncert se konal z díla Beethovenova v památný den, ve středu 6. srpna, v Husitském kostele. Zazněla Romance pro housle a orchestr F dur.
Druhý koncert letošních Beethovenových dnů se koná o dva dny později, tedy dnes, v Lázních III. Byla-li Romance F dur uváděná v prvém koncertu Beethovenových dnů dokladem autorovy velké obliby tohoto nástroje, přinášejí další skladby navíc zcela nové uplatnění houslí. Po dvou Romancích /F dur, G dur/ to potvrzuje slavná Sonáta A dur, věnována francouzskému houslistovi Rodolphe Kreutzerovi /Kreutzerova sonáta/, nakonec Trojkoncert C dur pro klavír, housle a violoncello a Houslový koncert D dur. Orchestr se sólovými houslemi spolupracuje zcela novým způsobem a více jim pomáhá, než s nimi zápasí. Beethoven zdůrazňuje zpěvný hlas houslí a lyrické, něžné melodie převažují nad technickými prvky. První věta počínající čtyřmi údery kotle se rozvine v obraz soustředěného životního úsilí. Slavné a dojímavé Larghetto působí nevýslovným klidem. V závěrečném Rondu zaznívá upřímný humor, taneční lehkost, zpěvnost a fantazijní vzlet. Jako sólista opět vystoupí Vladislav Liněckij.
Protějškem Beethovenovým skladbám je V. symfonie Petra Iljiče Čajkovského. I zde, podobně jako u Beethovenových symfonií, nacházíme myšlenky zápasu člověka s osudem. U Čajkovského se ovšem v době kompozice V. symfonie prohlubují myšlenkové krize, které jsou výsledkem rozporů mezi osobní představou a životní skutečností. Množství ideálů a snah se střídají s přáním uprchnout od lidí. S hořkými pocity opouští Rusko. Když však přijíždí za hranice, nenachází uklidnění a znovu dychtí po vlasti. A tak se to opakovalo mnohokráte 11 let. /podle Jarusovského/. Tento neklid se silně odráží v V. symfonii. Vznikla v době oslav a ovací, jichž se Čajkovskému dostalo po skvěle přijatých premiérách Evžena Oněgina a IV. symfonie, když si odjel odpočinout na venkov do Frolovské poblíž Klina. V krátké době vzniklo velkolepé dílo.
Poprvé zazněla pátá symfonie za skladatelova řízení v listopadu 1888 v Petrohradě, v prosinci téhož roku v Moskvě a také u nás v Praze. První věta zachycuje souboj člověka s osudem. Snaha o dosažení klidu a štěstí přenáší se do druhé věty, nádherného Andante. Ve třetí větě uniká skladatel osudovým krizím v rytmu valčíku do světa snů a iluzí. Finále přináší odpovědi na otázky, které jej znepokojovaly. Osud, ne děsivý, ale pochopený s pozitivní vírou v lidství, zaznívá v celé řadě rozezpívaných témat v triumfálním závěru.
Koncert diriguje Jiří Stárek, žák Václava Talicha a absolvent AMU v Praze. Stárek byl v letech 1953 až 1968 dirigentem a šéfdirigentem Symfonického orchestru Československého rozhlasu. Od roku 1968 působil v zahraničí, trvale v čele Sinfonietty RIAS v Berlíně, Norského symfonického orchestru v Trondheimu a Opery Falckého divadla v Německu. Jako host řídil významná symfonická a operní tělesa ve všech světadílech, nahrával pro renomované firmy a vždy propagoval českou hudbu. V roce 2003 se stal čestným šéfdirigentem a v červnu 2005 přijal místo stálého šéfdirigenta KSO. V roce 2006 byl Jiří Stárek vyznamenán za čtyřicetileté úspěšné hostování u rozhlasového orchestru SWR ve Frankfurtu nad Mohanem a v nedávné době obdržel od ministra kultury Václava Jehličky ocenění Artis Bohemiae Amicis za šíření dobrého jména české kultury ve světě.
(red)
