Petr Iljič Čajkovskij (1840—1893) byl nejvýznamnější osobností ruské hudby. Jeho tvorba zasáhla do mnoha oborů. Od písní, duchovní hudby, komorních skladeb přes díla orchestrální, koncertní až po opery a balety. V klavírní tvorbě spojoval evropský směr Rubinsteinův s ruskými členy „mohutné hrstky“ (Balakirev, Borodin, Kjuj, Musorgskij, Rimskij-Korsakov). Čajkovskij byl na petrohradské konzervatoři žákem Antona Rubinštejna, na moskevskou školu jej povolal jeho bratr Nikolaj.

Klavírní skladby psal často na objednávku. Příkladem je slavný cyklus Roční doby op. 37, který přislíbil po měsících psát jednomu petrohradskému nakladateli. Reprezentačními klavírními díly jsou dvě sonáty, Fantazie pro klavír a orchestr a tři klavírní koncerty.

Daleko nejslavnějším je 1. koncert b moll, dnes asi vůbec nejhranější klavírní koncert. Jak uvedl významný klavírní pedagog V. J. Sýkora, „je v něm velký patos, z lisztovské klavírní sazby vyrůstá typický ruský klavírní sloh, jehož ideálem je grandiozita a citová naléhavost“. Za hlavní téma první věty zvolil Petr Iljič melodii, kterou slyšel v podání ukrajinských žebravých muzikantů u Kyjeva. Vedlejší téma je vzpomínkou na dětství. Ve finále koncertu se ozývá ve strhujícím tanečním reji pozměněná melodie ukrajinské svatební písně.

Dílo vzniklo z popudu Nikolaje Rubinštejna, který slíbil, že sám koncert v premiéře provede. Když mu Čajkovskij předal partituru s věnováním, čekalo jej zklamání. Rubinštejn dílo kritizoval a žádal jeho přepracování. Citlivý a hrdý umělec však neustoupil. Škrtl věnování a nahradil jméno Rubinštejna jménem vynikajícího německého klavíristy Hanse von Bulowa. Ten jej premiéroval s obrovským úspěchem na svém americkém turné v Bostonu.

Klavírní koncert b moll se od té doby stal na své vítězné cestě chloubou repertoáru největších světových pianistů.

V roce 1878, když bylo Antonínu Dvořákovi třicet sedm let, stal se v jeho životě téměř zázrak. Po dlouhé době živoření, za pár zlatek měsíčního platu, kdy se věnoval komponování symfonií, oper, písní a komorních skladeb až po tvorbu kantátovou a oratorní, získal díky J. Brahmsovi státní podporu a také doporučení nakladateli Simrockovi do Berlína, aby mu vydal některá díla. Krátce nato vyšly tiskem a obletěly celý svět Moravské dvojzpěvy, čtyřruční klavírní 1. řada Slovanských tanců a po úspěchu autorem instrumentované Slovanské tance pro orchestr. Z Dvořáka se stal takřka přes noc slavný umělec.

Uváděná 6. symfonie D dur vznikla v roce 1880. Je první z Dvořákových symfonií, která byla uvedena nakladatelem do světa. Je dokladem Dvořákovy zralosti. Beethovenovský ideál, který zářil jako nedostižný vzor, dovedl naplnit novým obsahem. Poprvé použil český tanec, zemitý furiant, v symfonické formě. Dvořákova 6. symfonie působí jako dílo nabité kladným, životodárným duchem. Je výrazem prosté, nekomplikované osobnosti skladatele s ryzím pocitem životní jistoty i vědomím své vlastní ceny.

Symfonii poprvé provedl dirigent Adolf Čech dne 25. března 1881 na pražském Žofíně. Teprve o rok později ji uvedl v Londýně proslulý dirigent Vídeňských filharmoniků Hans Richter, kterému byla věnována vydaná partitura 6. symfonie.

Miroslav Sekera patří k nejtalentovanějším a nejvšestrannějším muzikantům své generace. Od tří let se věnoval současně studiu klavíru a houslí. V šesti letech zazářil jako filmová hvězdička ve Formanově filmu Amadeus, kde ztvárnil roli malého Mozarta. Ve čtrnácti letech se definitivně rozhodl pro kariéru klavíristy a vystudoval konzervatoř a následně AMU v Praze u doc. Miroslava Langera. Ještě za dob studií zvítězil v několika domácích soutěžích (Mariánské Lázně 1991, Přehlídka konzervatoří Pardubice 1992). Z mezinárodních klání si odvezl 2. cenu ze soutěže v Gaillardu (Francie 2000). V roce 2002 zvítězil v rakouském Portschachu na soutěži J. Brahmse.

Dirigentem dnešního koncertu je Stanislav Vavřínek, který patří mezi velmi talentované dirigenty.

Alois Ježek