Program je věnován skladbám období vrcholnému klasicismu W. A. Mozarta a L. van Beethovena.

V úvodu zazní orchestrální předehra ke Goethově truchlohře Egmont. V roce 1809 si ji objednalo u Beethovena Vídeňské dvorní divadlo. Beethoven se dal s nadšením do práce, protože Goethe, kterého dosud osobně neznal, byl jeho velikou láskou. Je znám jeho výrok: „Goethovy básně mi dávají veliké štěstí. Goethe je veliký a majestátní, vždycky v D dur.“ Beethovenovi se Goethe jevil jako svobodný a odvážný bojovník za nové myšlenkové proudy začátků 19. století.

Skladatele, který byl nadšencem myšlenky francouzské revoluce, zaujal právě Egmont, drama, v němž Goethe líčí vůdce nizozemského povstání proti španělské nadvládě a inkvisici. Nakonec je vzpoura krvavě potlačena španělským vojskem. Egmont je zatčen a popraven. Francouzská revoluce byla Beethovenovým mohutným inspiračním pramenem a ouvertura Egmont patří do souboru kompozic z tohoto období spolu s předehrou Coriolan, klavírní Appassionatou a III. symfonií „Eroica“. Předehra Egmont je hrdinskou hudební básní s tíživými a drsnými akordy v úvodu, přes střet a zápas dvou sil, až po majestátní vyvrcholení v Egmontův sen – vítězství flanderského lidu.

V druhé polovině pátečního koncertu zazní Beethovenova V. symfonie c moll „Osudová“, jejíž kompozici se Beethoven věnoval téměř osm let. Prvé náčrtky jsou z roku 1801, ale definitivně byla dopsána v polovině roku 1808. O hlavních hudebních myšlenkách V. symfonie přemýšlel Beethoven několik let, než je zformoval tak, aby odpovídaly jeho vymezenému ideovému záměru. Vypráví se, že proslulý motiv první věty si zaznamenal, když slyšel zpívat ptáka. Trvalo ale tři roky, než mu dal hudební tvar, který by byl opravdu „ranami osudu, bušícího na dveře.“ V Osudové symfonii nalézáme dokonalé naplnění nejvyšších ideálů klasické doby. V přeneseném slova smyslu zobrazuje zápas s cílem dosažitelným pro každého, kdo neutíká před obtížemi. Lidstvo je zde představeno jako hrdina, který přemohl všechna protivenství.

Jak oslovila premiéra „Osudové“ v Paříži, vystihuje zaznamenaný příběh, podle kterého po několika taktech finále vykřikl válečný invalida, jeden z bývalých Napoleonových gardistů: „To je císař! Ať žije císař!“ Když slyšel „Osudovou“ básník Grillparzer, řekl Beethovenovi: „Na hudebníky naštěstí cenzura nemůže…!“

Mezi Beethovenovými díly zazní Mozartův poslední klavírní koncert B dur z roku 1791, tj. z roku, kdy skladatel v prosinci ve Vídni umírá.

Patří mezi vrcholné skladby tohoto oboru spolu s klavírními koncerty d moll, Es dur, A dur a c moll. Jejich forma je na úrovni symfonie. Patří k vrcholům Mozartova genia také proto, že nad jiné ukazují jeho schopnost dramatického ztvárnění témat. To převzal Mozart z opery a tím pojistil klavírním koncertům trvalé místo v dějinách hudby.

Dirigent pátečního koncertu Ernst Theis studoval ve Vídni na Akademii múzických umění. Je vítězem dirigentské soutěže v Darmstadtu. Spolupracoval s významnými orchestry především v Rakousku a Německu, ale také v dalších evropských zemích. Vystupuje na festivalech s takovými sólisty jakými jsou Anne-Sophie Mutter, Ernst Kovačič, Karin Adam, Thomas Larcher, Bruno Weinmeister, Soňa Ghazarian, Eva Lind, Thomas Hampson atd. Divadelní angažmá ho zavedlo do vídeňské Volksoper, Burgtheater ve Vídni nebo Vídeňské komorní opery. V letech 1990—2005 působil jako umělecký ředitel Austrian Chamber Symphony, s nímž nahrál sérii CD děl z počátku 20. století pro Cantate Musicaphon. S tímto orchestrem uskutečnil první kompletní nahrávku všech Haydnových klavírních koncertů s klavíristou Massimo Palumbem. Od sezóny 2003/2004 působí jako šéfdirigent v drážďanské Státní operetě.

Italský klavírista Marco Schiavo začal hrát na klavír v pěti letech. Pokračoval ve studiích na konzervatoři v Avellinu, kde byl žákem Rinalda Tassinari Skubikowského. Potom pokračoval ve studiu pod vedením Franca Scaly v Imole. Je vítězem několika klavírních a komorních soutěžích. Jako sólista se představil v mnoha zemích Evropy, v Austrálii a Spojených státech. Nahrál na CD první a třetí Beethovenův klavírní koncert s Ruským státním symfonickým orchestrem, Scherza a Balady Chopina a s Triem Beethoven nahrál Beethovenovo Trio op.11 a 38. Jeho klavírní koncert byl nahrán a vysílán Vatikánským rádiem, rádiem Clasica a RAI. Marco Schiavo ředitelem Mezinárodní hudební asociace A.Toscaniniho.