Baladická pohádková opera Rusalka patří k nejoblíbenějším dílům Antonína Dvořáka (1841—1904), který s dokonalým a poetickým libretem Jaroslava Kvapila chápal Rusalčin příběh jako půvabnou a moudrou pohádku, jako drama přírody a jejích živlů, rozrušených zásahem lidské vášně. Je to příběh vodní víly, která se zamiluje do prince ze světa lidí a chce se vyprostit z nadpřirozené moci svého pohádkového domova.

Když Antonín Dvořák dopsal první řadu osmi Slovanských tanců, jistě netušil, že vytvořil dílo, které mu otevře cestu ke světové proslulosti a slávě. Desátý tanec je variantou dumky ve střední části podupávající a laškující v rytmu polské mazurky. Bouři nadšení vyvolává většinou tanec patnáctý, jako opojný projev radosti ze života v ohnivém srbském kole.

Rigoletto je operní drama, které napsal Giuseppe Verdi (1813—1901) podle Hugova románu Král se baví. Hrbatý dvorní šašek Rigoletto si dobírá hraběte Ceprana, jehož žena se stala poslední obětí vášně zhýralého vévody. Dvořané na oplátku naplánují pomstu a rozhodnou se unést Rigolettovu domnělou milenku Gildu. Nikdo však netuší, že je to šaškova dcera. Gilda potkala v kostele neznámého mladíka, jímž je ve skutečnosti přestrojený vévoda. Představuje se jako student Qualtier Maldé a přijímá její vyznání horoucí lásky.

Dalším autorem koncertu je Franz von Suppé (1819—1895), jeden z představitelů Zlatého věku vídeňské operety. Okouzlil Vídeň. Dokázal se jako jediný ve své době prosadit proti obrovské popularitě Johanna Strausse. Napsal více než dvě stovky skladeb pro jeviště. Mnohé jsou zapomenuty, ale předehra Lehká kavalerie je kmenovým repertoárem mnoha světových symfonických orchestrů dodnes.

Spontánní hudebnost cikánů, zvláštní rytmický a melodický charakter hudby inspirovaly řadu skladatelů. Cikánské melodie španělského houslisty a skladatele Pabla de Sarasate (1884—1908) jsou takovým dílem, které je vlastně koncertním čardášem. Virtuózní efekty sólisty zvyšují strhující účinek skladby.

Když se dostal Johann Strauss ml. (1825—1899) ke kompozici operet, byl již slavným králem valčíků. Jeho veliká popularita přivedla vedení Divadla na Vídeňce k žádosti, aby napsal operetu. Vyhověl a napsal první - Indigo a čtyřicet loupežníků - po níž následovaly další. Dne 5. dubna 1874 měla premiéru opereta Netopýr se zajímavým příběhem a krásnými melodiemi.

Mezi první autory operety patří Jacques Offenbach (1819—1880). V roce 1833 byl přijat jako violoncellista na pařížskou konzervatoř. Po čase opustil studia a stal se členem orchestru Komické opery. Neutuchající pověst Offenbacha-violoncellového virtuosa v počátcích zastínila pověst Offenbacha-skladatele. Aby to dokázal překonat, najal si vlastní scénu, kde uváděl své jednoaktové drobnosti. Později si najal větší divadlo a prorazil svým jiskřivým a skandálně satirickým Orfeem v podsvětí.

Titul krále operet však patří právem Franzi Lehárovi (1870—1948). Pocházel z Uher. Jeho mateřštinou byla maďarština. Housle studoval na konzervatoři v Praze u Antonína Bennewitze, skladbu u Antonína Dvořáka. V květnu 1905 zažil největší životní úspěch s operetou Veselá vdova, která se hrála po celém světě. Pětatřicetiletý skladatel se rázem stal milionářem. V roce 1929 přichází premiéra Země úsměvů a mezi posledními Paganini a Giuditta.

Historie Uherských tanců Johannese Brahmse (1833—1897) začíná o dlouhou řadu let dříve, než vyšel roku 1869 jejich první sešit. Do skladatelova rodného Hamburku směřovaly po potlačeném maďarském povstání v roce 1849 zástupy uprchlíků. Ve městě se objevilo i několik uherských a cikánských kapel. Od té doby se datoval Brahmsův zájem o uherskou hudební kulturu.

Emmerich Kálmán (1882—1953) byl součástí generace maďarských hudebních skladatelů na počátku 20. století, kam patřili i Béla Bartók a Zoltán Kodály. Nejúspěšnější jsou Čardášová princezna a Hraběnka Marica.

Vittorio Monti (1868—1922) byl italský skladatel a houslista druhé poloviny 19. století. Zkomponoval slavný Čardáš. I tato skladba dnes na koncertě zazní.

(aj)