V úvodu dnešního koncertu zazní Symfonie č. 5 Franze Schuberta. Byl prvním z představitelů nového směru 19. století v hudbě – romantismu. Prožil svůj kratičký život v rodné Vídni, v těsném sousedství pozdní tvorby Beethovenovy. Měl obrovský hudební talent. Mysl mladého Schuberta byla zcela zaujata hudbou. Dočasně vypomáhal jako učitelský pomocník v rodném vídeňském předměstí Lichtenhalu, kde byl jeho otec řídícím učitelem. Povinnosti učitele se Schubertovi záhy staly nesnesitelné.

Po dvou letech odejel do Vídně, aby měl více času na skladbu a na studium u Salieriho. Zde žil do konce života, milován a obdivován přáteli, ale bez uznání širší veřejnosti. Pátá symfonie vznikla v době, kdy opustil Lichtenhal. Schubertovi bylo tehdy 19 let. Napsal ji pro malé orchestrální obsazení, pravděpodobně pro amatérský orchestr, který pravidelně zkoušel každou neděli v domě jeho otce. Je pozoruhodné, že symfonie byla tímto orchestrem také premiérována v domě dvorního hudebníka Hatwiga.

Kontrastně k symfonii Schubertově z počátku 19. století zazní sólová trubka a orchestr v díle 20. století. Alexandr Grigorjevič Arutjunjan patřil k nadaným sovětským skladatelům. Na koncertních podiích je znám jeho třívětý Koncert pro klavír a orchestr /autor byl znamenitým pianistou/, Impromtu pro violoncello a klavír, Taneční suita a uváděný Koncert pro trubku.

„Druhá polovina pátečního koncertu bude ryze česká. Vítězslav Novák /1870-1949/ se narodil jako syn lékaře v Kamenici nad Lipou. Po prvních počátcích hry na housle a klavír a po gymnazijních studiích v Jindřichově Hradci žil od studentských let v Praze. Na konzervatoři byl žákem Antonína Dvořáka. Pod vlivem Schumanna a Brahmse komponoval v prvém tvůrčím období písně, písňové a klavírní cykly. Měl silný vztah k přírodě. Hory, moře a lesy byly častým cílem jeho prázdninových cest,“ vysvětlil Alois Ježek, ředitel Karlovarského symfonického orchestru. Novákova Hudební báseň se váže na básnickou předlohu. Pochází z Andersenovy Obrázkové knihy bez obrázků. V Andersenově příběhu našel Novák symbol svého osudu a své věčné touhy.

Dílo Antonína Dvořáka patří k základnímu repertoáru Karlovarského symfonického orchestru. „Měl ze všech skladatelů k našemu městu největší vztah, ať pro svá setkání s berlínským nakladatelem Simrockem nebo přátelství k Augustu Labitzkému a tehdejšímu Lázeňskému orchestru. Na pátečním koncertu KSO zazní jeho Symfonické variace. Skladbu tvoří téma a 28 variací se závěrečným finále. Dvořák napsal Symfonické variace za neobyčejně krátkou dobu 22 dnů. Osud skladby je zajímavý. Poprvé byly Symfonické variace uvedeny v roce svého vzniku 1877. Pak ležely nepovšimnuty 10 let ve Dvořákově psacím stole. Když si na ně znovu vzpomněl a provedl je jako dirigent na XI. Slovanském koncertu v Praze, začala jejich úspěšná cesta hudebním světem. Dvořák poslal skladbu slavnému dirigentu Hansi Richterovi, od kterého po londýnském provedení dostal zprávu: „Nepamatuji se na takový úspěch při žádné novince ze sta koncertů, které jsem řídil.“ Po vídeňském provedení Variací, kterému byl přítomen Brahms, píše Dvořák Simrockovi: „Hráno bylo nádherně a obecenstvo neskrblilo hlasitým uznáním.“ A k tomu připsal: „ Brahms věnoval mi za Variace překrásnou špičku na cigarety.“

Sólistou koncertu je první trumpetista KSO Zdeněk Vikor, dirigentem umělecký šéf prof. Jiří Stárek, vyznamenaný v minulém týdnu ministrem kultury medailí Artis Bohemiae Amicis za šíření dobrého jména české kultury. Koná se dnes v 19.30 hodin v Lázních III.