Spousta motorkářů totiž bere své ´oře´ jako skutečné miláčky, o které pečuje a dává jim i zajímavé přezdívky. Příkladem je například dvaadvacetiletá Bára Forstová, která mezi motorkáře zavítala až z okolí Domažlic. „Moje rodina mě vždy k motorkám vedla a poprpvé jsem s nimi vyfocená už v sedmi letech,“ vysvětlila mladá motorkářka. Podle ní nejsou přezdívky, které milovníci silných strojů dávají svým motorkám, nic výjimečného. „Určitě to k tomu patří. Já jsem například své oblíbené motorce říkala Cvrček. Znám skutečně spoustu lidí, kteří přezdívky používají a celkem se mi to zamlouvá,“ doplnila Bára. Jediným problémem motorkářů samozřejmě zůstávají peníze.
„Jsou jistě lidé, kteří motorky sbírají a mají prostředky na to, aby si nakoupili i archivní stroje. Já bohužel takové peníze nemám. Nyní jsem úplně bez motorky, ale proto, že mám ráda tu atmosféru, kterou srazy nabízejí, tak se jich účastním nadále. Pořád ovšem plánují, že si na nástupce Cvrčka ušetřím,“ doplnila Forstová. „Nemůžu se už dočkat okamžiku, kdy znovu usednu na vlastní motorku a vydám se na další cestu bez cíle, které bývají nejzajímavější a nejnapínavější,“ nastínila dvaadvacetiletá motorkářka od Domažlic. S jejími názory se shodl i Ladislav Nykl, další příznivec tohoto způsobu života. „Motorky mě lákají od dětství.
Nikdy jsem sice nevymýšlel žádné spletité přezdívky, ale motorka byl pro mě vždy můj miláček, na kterého nedám nikdy dopustit,“ prohlásil Nykl. „Je podle mě úplně jasné, co fanoušci na svých nablýskaných strojích milují. Mluvím o pocitu svobody, síly a touhy po cestování. Podle mě v dnešní době lidem podobné věci chybí. Proto se nedivím, že motorkářů přibývá,“ dodal Nykl.
