V renesančním špitálním kostelíku Všech svatých v Jáchymově zněla národní hudba Ukrajiny v doprovodu mnohostrunných bandur a věžní kaple svatého Petra na barokním zámku Bečov patřila skladbám židovských obětí holocaustu.

Ukrajinské Trio Oriana tvořené akademickými pěvkyněmi a hráčkami na banduru, exotický strunný nástroj podobný citeře, okouzlily diváky skutečnou ženskou magií strun a hlasů. Oslavou ženskosti a citu byl i výběr skladeb. Tajemně zdrženlivé, jako nevěsty bohatě ozdobené umělkyně zahájily před Cranachovým oltářem s postavami světic Marie, Alžběty a Kateřiny renesanční zpívanou modlitbou Ave Maria a pokračovaly podmanivým trojhlasem a podivuhodnými až orientálními tóny bandur písněmi na lidové přírodní a především ženské milostné motivy o čápech, řece, věrnosti, osudu, žalu i slunci, které dobrý Bůh dává všem. Na své neobyčejné nástroje rozechvěly zvukomalebné šumění vody, vzdalující se mužské kroky i svištění vichru. Festivalové publikum bylo nadšeno.

Jinou, „mužskou“ atmosféru měl koncert pánského smyčcového Finsterbuschova Tria z Berlína věnovaný nadějným moderním skladatelům Hansi Krásovi a Gideonu Kleinovi umučeným nacisty v koncentračním táboře Osvětim. Zazněla Krásova Passacaglia a fuga pro smyčcové trio, temná až zběsilá, zahraná umělci s obdivuhodným nasazením, velmi emotivně až útočně a ve všestranné souhře. Jde o poslední skladbu, kterou Krása napsal v Terezínském ghettu před osudovou deportací do Osvětimi. Totéž pozadí má Kleinovo smyčcové trio, které reflektovalo děsivou situaci naopak variacemi na lidové nápěvy evokující svobodu a prosté radosti života, autorovi odepřené. I Klein dal ovšem v druhé větě naplno průchod svému smutku, což hudebníci interpretovali skutečně tesklivě až k uzoufání.

Je velkým přínosem Festivalu uprostřed Evropy, že přibližuje regionu hudbu zdánlivě vzdálených evropských národů a vytrvale také připomíná vynikající středoevropské umělce, kteří měli být násilně navždy umlčeni.

(tk)