Symfonický orchestr: Výraz „odezněl“není tak zcela na místě, neboť už v úvodu je třeba upozornit, že přítomným návštěvníkům přinesl především krásné umělecké zážitky.

Orchestr pod taktovkou hostujícího dirigenta Leoše Svárovského, v současné době šéfdirigenta Komorní filharmonie Pardubice, hned v úvodní skladbě hrál s velkým nasazením. Symfonická báseň Richarda Strausse Don Juan se pod pevnými a úspornými dirigentovými gesty odvíjela v sugestivním výrazu. Ve skladatelově hutné instrumentaci vyzněly barvitě expresivní pasáže, dynamicky krásně vyklenutá byla lyrická místa skladby.

Konečný dojem nepřekazily drobné nepřesnosti v závěru několika myšlenkových frází. Následující koncertantní skladba odhalila zcela jiný hudební svět, svět legendárního italského houslisty 19. století Niccola Paganiniho, jenž vložil doklad o svém umění do vlastních skladeb, které ve své době interpretoval. Jeho Koncert pro housle a orchestr č.1 D dur přednesl Miroslav Vilímec, koncertní mistr České filharmonie. Se samozřejmostí a nadhledem vyhrál veškeré virtuózní finesy a romanticky vyzpíval pomalé lyrické pasáže.

Orchestrální doprovod prostý a zdánlivě jednoduchý, jehož úkolem je v podstatě jen podkreslení krásného zvuku sólového nástroje, je interpretačně ošidný. Častá pizzicata smyčců není snadné přesně vyhrát. Karlovarský orchestr se po poněkud břeskném úvodu inspiroval houslistovým uměním a své úlohy doprovázejícího tělesa se zhostil se ctí. Akustika na pohled krásné a inspirativní Dvořákovy síně v Lázních III není bohužel ideální a to byla také vlastně jediná vada na vyznění závěrečné skladby pátečního večera. K provedení vrcholného symfonického díla Johannese Brahmse, jeho poslední 4. symfonie e moll, se orchestr vzepjal k výbornému výkonu.

Lze pochválit všechny složky tělesa, zejména žesťové i dřevěné dechové nástroje. Brahmsova hudba neztrácela tah a napětí až beethovenské a ve finální větě došlo ke skutečnému vyvrcholení autorova bohatého myšlenkového odkazu. Publikum odcházelo naplněno hlubokými dojmy. Jistě není od věci ještě zmínka o dramaturgii koncertu. Karlovy Vary jsou jediným městem v republice (snad kromě Prahy), které se může pochlubit osobními návštěvami řady významných umělců minulosti, takže vlastně není nesnadné nacházet v programech současných koncertů různé návaznosti.

Například v roce 1926 Richard Strauss dirigoval v Karlových Varech večer z vlastních skladeb, mezi nimiž byla i symfonická báseň Don Juan a Johannes Brahms, velký příznivec našeho Antonína Dvořáka, se zde léčil v roce 1896. Karlovarský symfonický orchestr, těleso s velkou tradicí, obstarává hudební život lázeňského města v hojné míře a v dobré kvalitě. Abonenti i lázeňští hosté se mohou jen těšit na jeho další koncerty!