Setkání výtvarníků z české a německé strany hranice vzniklo před čtvrt stoletím na Tachovsku v příhraniční obci Milíře. Odtud pochází název akce, který už jí zůstal, ačkoli ji organizátoři v polovině devadesátých let přesunuli do nedaleké obce Kořen. Ani zde akce nezakotvila nadlouho, při šestém ročníku nastalo stěhování do Bečova nad Teplou, pak na Boží Dar a poté na další místa.

Během svého trvání se už tradiční workshop výtvarných umělců odehrál i v zahraničí v Německu dvakrát a jednou ve Francii. Poprvé se Milíře v Horní Blatné pořádaly v roce 2005 a vrátily se sem počátkem druhé dekády našeho století. Improvizovaný ateliér vytvořený ve společenském sálu hotelu Modrá hvězda se stal opět azylem, útočištěm i základnou k výpravám do krajiny pro deset účastníků z Čech a Německa. Zúčastnění sem přijeli nejen s vlastními promyšlenými a připravenými koncepty, ale zpracovávali také vjemy a zážitky z konkrétního místa i blatenského okolí.

VARVARA DIVIŠOVÁ

Karlovarská malířka Varvara Divišová je dlouholetou pořadatelkou akce. Její letošní obrazy, v nichž s lyrizovanou úsporností přepisuje neokázalá venkovská zákoutí i volnou krajinu, nesou charakteristické znaky její vyzrálé malby. Zobrazení motivu v intencích impresionistických „náhodných" výřezů i promyšlená redukce chromatiky vytváří díla naplněná útěšným klidem a ztichlou melancholií.

LENKA MALÍSKÁ SÁROVÁ

Opakovaně přijíždí i další umělkyně z Karlových Varů Lenka Malíská Sárová. Její umělecká výpověď vychází z intenzivního smyslového prožitku a zároveň z potřeby reflektovat původní vjemy a záznamy v různých konotacích. Proto se malířka vyjadřuje v cyklech a sériích, v nichž se až zdánlivě redundantně opakují abstrahované archetypy přírody či organické fragmenty, podané s vytříbenou chromatikou a výrazovou vehemencí.

ANNA VANČÁTOVÁ

Pravidelnou účastnicí hornoblatenských plenérů je malířka Anna Vančátová z Dobříše, která se už v začátcích umělecké cesty odvrátila od doslovného přepisu vnější skutečnosti k autonomní rovině svébytné vizuality. Její intimní gnozeologické úvahy jsou vyjádřeny kresbou i malbou, jež prozrazují koloristickou fenomenalitu a také fakt, že se malířka v okamžiku volby výrazových prostředků řídí výhradně svou intuicí.

CHRISTINA WEBER

Obdobně intuitivní a ne zcela jednoznačně zařaditelná je tvorba Christiny Weber, která se akce v Horní Blatné zúčastnila poprvé. Umělkyně s takřka bezbřehou invencí vytvářela ve svých kolorovaných kresbách struktury složené z lidských postav či tělesných fragmentů. Koexistence prvků komponovaných v neutrálním prostředí bílé plochy byla sugestivní a svědčila rovněž o intenzitě autorčiných vizí i nutkavé potřebě vyjádřit svůj osobitý světonázor.

INGE-ROSE LIPPOK

Další německá umělkyně Inge-Rose Lippok, která byla účastnicí Milířů už v původní lokaci, přijela z Hannoveru do Krušných hor potřetí. Maluje, kreslí i tiskne takřka na všechny myslitelné materiály, laboruje s vrstvením a spojováním různorodých částí. Ráda využívá originální způsob koláže, kdy pojednanou plochu základu přelepuje fragmenty papíru či vystříhanými konkrétními prvky. Získává tak nečekaná barevná a materiálová spojení, ale i další prostorové plány.

ALBRECHT VOLK

Zcela pravidelným a letitým uměleckým hostem v Horní Blatné je Albrecht Volk, sochař z německého Bambergu. Vytvořil zde už během minulých setkání řadu kamenných děl, dodnes viditelných v intravilánu města, včetně městského znaku pro radnici. Ve svých sochách a sousoších zobrazuje hlavně lidské postavy, respektive jejich části v různých pozicích a situacích. Tvaroslovím vycházejí Volkovy sochařské kompozice z jednoduchých stylizovaných tvarů a až rustikálně sumarizované zkratky.

IVAN DUSANEK

Poprvé se blatenského uměleckého workshopu účastnil Ivan Dusanek, německý umělec a pedagog českého původu z Hofu. Ve svých dílech, v nichž kombinuje kresbu, malbu i fotografii s počítačovou manipulací, se autor soustřeďuje na zaznamenání momentů z okolního světa. Spojení geometrických prvků s fragmenty reality, ať v kresebné, malířské či fotografické formě, vytváří formální napětí a v obsahové rovině také dojem existencionálně nezúčastněného pozorovatele. Umělec tím účinně a přesvědčivě destiluje zdánlivě neslučitelné podněty z každodenní reality.

VOLKER WUNDERLICH

Dalším letošním nováčkem na Milířích byl Volker Wunderlich, malíř a autor velkoformátových realizací v architektuře. Umělec se ve své volné tvorbě hodně blíží k tachismu, jak jej pro světovou malbu objevil a prosadil Jackson Pollock. Na rozdíl od amerického představitele expresivní lyrické abstrakce však německý autor pro své „all over composition paintings" volí omezenou chromatiku černých, šedých i bělavých tónů, přičemž v gestickém chaosu často dominuje jeden základní směr. Malíř své vystavené obrazy „dekomponoval" výřezem z původních velkých formátů.

JAN SAMEC

Na výraznější barevnost expresivního rukopisu v konfrontaci s jednoduchým geometrickým znakem vsadil ve čtvercových kompozicích Jan Samec. Karlovarský malíř, letitý účastník a spoluzakladatel původních Milířů, vytvářel letos základ svých maleb v bezprostředním okolí hotelu Modrá hvězda. Technikou frotáže je na volných plátnech zachycena textura daného místa a přítomných materiálů, někdy zvýrazněna či naopak potlačena další přemalbou. Organická nahodilost se ve výsledných malbách střetává s geometrickou systémovostí a vytváří tak neotřelou svébytnou sémantiku.

EDUARD MILKA

Tradičním účastníkem a dlouhodobým spoluorganizátorem plenérů je Eduard Milka z Karlových Varů. Původně grafik a kreslíř, který rozsáhlý cyklus svých současných malířských námětů z prostředí sportu a sportovišť začal právě na Milířích v roce 2005, kdy zde namaloval a vystavil Fotbalové hřiště v Hroznětíně. Že to mu nejen motivicky svědčí, ale poskytuje zároveň i skvělou invenční bázi, je jasné při pohledu na „Opuštěný kurt" z letošního ročníku. Půvab a poetika ztichlého syžetu detailu tenisové sítě v popředí a holého stromoví v pozadí je dokladem Milkova kresebného i vypravěčského mistrovství.

Po opakovaně úspěšných ročnících pořádaných ve spolupráci se Svazkem obcí Bystřice v Horní Blatné, lze jistě konstatovat, že došlo k trvalejší symbióze mezi organizátory, participujícími umělci a zástupci samosprávy. Svědčí o tom nejen počet zde realizovaných workshopů, který je ze všech dosud vyzkoušených míst nejvyšší, ale i vynikající tvůrčí atmosféra zdejších akcí. Organizátoři věří, že tomu tak bude i nadále a návštěvníky výstavy zaujmou výsledky jejich úsilí, prezentované už také tradičně v prostorách galerie karlovarského hotelu Green House.

Jan Samec