Paní Jarmila bydlí v Nové Roli a do Chodova jezdí třikrát týdně autobusem. Dopravit se na zastávku anebo domů jí vždy někdo pomáhá, manžel nebo kamarádka Milada. A ona by moc ráda překonala strach a cestu zvládla sama. Prostorovou orientaci se učila už v karlovarském Tyfloservisu a právě tady jí doporučili chodovské dílny. „Jsem tady spokojená a šťastná, jsem ráda, že tu můžu být. Mám tady hodně kamarádů a jsem mezi lidmi," říká. V dílnách se zapojuje do různých činností. „Dělám srdíčka, brousím andělíčky smirkem nebo pomáhám svazovat z pedigu," popsala. V pondělí odchází dřív a odpoledne se věnuje právě chůzi s bílou holí po Chodově a učí se zvládat překážky. A je úspěšná. „Máš pochvalu, Jarmilko," chválí ji ředitelka Denního centra Mateřídouška Věra Bráborcová, „to jsme si v dubnu nemysleli. Nešlo ti to za sluníčka a teď to jde i ve sněhu a mrazu."

Paní Jarmila byla ze začátku hodně nedůvěřivá, bála se, většinu času totiž pobývala doma. „Postupně se vžila a získala důvěru. Naše služba by neměla poskytovat člověku jenom to, že tu získá určité dovednosti. Poskytujeme i kontakt s lidmi zvenčí nebo s těmi, co jsou tady. Při práci si hodně spolu povídáme," vysvětlila Věra Bráborcová. Rovněž jí třeba poradili, co má dělat, když jí propadla občanka.

Jarmile Pobišové je 39 let a nevidí od narození. Je vdaná, její manžel je rovněž nevidomý, používá ale vodicího psa. Jarmilka se snaží zvládat všechny domácí práce, uvařit, vyprat, vyžehlit. „I když to žehlení mi moc nejde, občas se spálím," přiznává. „Uvařím třeba těstoviny, rizoto, obalím řízky, smažit už musí manžel," vyjmenovala. V životě používá řadu nezbytných pomůcek, diktafon, magnetofon, nalejvátko, hladinku na čaj nebo na kafe. Mluvící mobilní telefon ovládá přímo bravurně. Jak se svěřila, ráda se v televizi ´dívá´ na seriály. Film v televizi nebo v kině má prý radši než divadlo. „Divadlo mě nebere. Kino mluví, divadlo je spíš ukázkový," objasnila. Výborně ovládá Braillovo písmo, odebírá časopis Zora a píše si s nevidomou kamarádkou, která je navíc upoutaná na vozíček. Už víc jak deset let hraje soutěž Haló, tady Impulsovi. Zatím však neměla štěstí, i když v rádiu i v televizi už vystupovala. V Křesťanském magazínu zazpívala pro maminku písničku Morava, krásná zem.

V Chodově nabral život paní Jarmilky ještě další směr. Našla tu spoustu kamarádů, které má moc ráda. „V Chodově jsem si našla kamarádku Miladu. Občas u ní i přespím. Chodíme spolu i po obchodech. Říkáme vždycky, že se jdeme cournout. A taky někdy zajdeme na Gambrinus," dodala s úsměvem.