První obsadila dětská lékařka Silvia Šuba. Na druhém místě se umístila ordinace chirurga Jana Kropáčka a třetí místo získal chirurg Jan Svatek. O pocity z vítězství se s Deníkem podělila lékařka Silvia Šuba.

Co říkáte na vítězství v soutěži Ordinace roku?

Vítězství je pro mě velkým překvapením. Když jsem se dozvěděla výsledky, nesmírně mě to potěšilo. Bylo to takové pohlazení po duši v době, kdy se svět takzvaně zastavil kvůli pandemii a všude vládl strach a nejistota. Vítězství je motivací pro naši další práci.

Nouzový stav se nyní uvolnil. Přesto zůstala některá nařízení, jak situaci zvládáte?

Na začátku byla situace velmi těžká. Chyběly informace, pomůcky. Lovili jsme je, kde se dalo. Tím, že na tento nouzový stav nebyl nikdo připraven, je pochopitelné, že vládl chaos a informace o postupech se někdy měnily i v průběhu dne. Postupně opadl moment překvapení, přísun informací se ustálil a sjednotil. S ochrannými pomůckami to bylo horší. Nebylo jak se k nim dostat. Některé jsme sice dostávali prostřednictvím Krajského úřadu Karlovarského kraje, ale neodpovídalo to předepsanému doporučení. Postupně se objevily některé pomůcky na internetu, ale jejich cena je stále nepřiměřeně vysoká. Dosud ale nejsou k sehnání například pláště nebo obleky. Naštěstí se našlo pár dobrých duší, které nám věnovaly doma ušité roušky, respirátory nebo ochranné štíty. Jsem jim za to velmi vděčná.

Mnoho lidí se v době nouze uchýlilo k diagnóze po telefonu. Jak tento postup vnímáte?

Léčení po telefonu je velmi těžké. Musela jsem si na to zvyknout. Dosud jsem ho velmi nerada praktikovala. Ve škole nás učili, jak důležitá je anamnéza, ale po telefonu nelze pacienta vyšetřit. Byla jsem nucena naučit se klást otázky jinak, než jsem byla zvyklá. Pacient, hlavně dítě, často nedokáže své potíže či pocity popsat. Také fyzikální vyšetření nelze požadovat po rodičích. Po telefonu je náročnější poradit dokonce i běžný postup léčby. Je to riskantní, protože může dojít k vzájemnému nepochopení a neúmyslnému pochybení rodičů.

Myslíte, že jsou nyní pacienti více zodpovědní?

V úvodu panoval strach z neznámého a nejistota, takže si myslím, že odložitelné a méně podstatné potíže řešili pacienti soběstačně. Návštěvu ordinace velmi pečlivě zvažovali. Situace nás dotlačila k zavedení některých nouzových opatření. Dosud jsme nuceni ordinovat pro nemocné tzv. bezkontaktně. Kvůli chybějícím pomůckám ještě stále nemůžeme riskovat, že skončíme – v tom lepším případě – v karanténě, nebo – v tom horším případě – onemocníme a zavřeme ordinaci.

A přesto z důvodu zachování kontinuity péče o ty nejmenší provádíme poradny, očkování a některé preventivní prohlídky zdravých dětí. Musíme zabránit tomu, aby došlo k rozvinutí jiných nemocí kvůli neočkování. Také u miminek musíme sledovat psychomotorický vývoj, abychom zabránili nenapravitelným následkům.

Mnoho lidí během krize přestala chodit k lékaři. Bylo to podle vás tím, že bylo méně nemocí?

Myslím si, že v tomto období bývá celkově pokles i jiných nemocí kvůli zlepšujícímu se počasí. Významný vliv má i omezení pobytu dětí v kolektivech.

Pokud máte volno, jak relaxujete?

Když mám volno, relaxuji doma s rodinou. Ráda jim vařím a peču – je to relax. Nebo vezmu háček či jehlice a něco hezkého blízkým vyrobím. Také pravidelně chodím s nordic walking holemi, běhám a cvičím, pohyb je součástí mého života.