Ještě nedávno třiašedesátiletý Štěpán Cichocki z Kraslic na Sokolovsku nepřemýšlel o tom, zda bude slavit narozeniny či Vánoce. Nevěděl totiž, zda ještě bude mezi námi. Při jedné z prohlídek mu lékaři sdělili šokující zprávu. Diagnóza zněla neúprosně – akutní leukémie čili rakovina krve. Začal kolotoč chemoterapií, po kterých se nemoc stejně vracela. Poté přišla další špatná zpráva. Další chemoterapii tělo nesnese, musíte čekat na dárce kostní dřeně. Našel se a daroval tak Štěpánu Cichockému život.

„Když mi lékaři sdělili, co mám za nemoc, byl jsem překvapen. Nechtělo se mi tomu uvěřit. Říkal jsem si, proč zrovna já? Pak jsem se s tou zprávou smířil," popisuje začátky své nemoci Štěpán.

Následovaly hospitalizace v plzeňské fakultní nemocnici, neustálé výměny krve, pak nastoupila chemoterapie. „Pendloval jsem mezi domovem a nemocnicí. Pak mi doktoři sdělili, že další chemoterapie nebude, tělo by ji nezvládlo. Byl jsem zařazen do celosvětové databáze dárců kostní dřeně a čekal," říká. V tu dobu se mu honily hlavou různé myšlenky, ale zůstával pozitivně naladěn. A to i přesto, že v nemocnici kolem sebe viděl mladé lidi se stejnou nemocí, kteří čekali na dárce neúspěšně několik let.

„V pátek mi zvoní telefon, volali z Plzně. Přijeďte v pondělí k nám. Říkám, paní doktorko, asi jste se spletla, kontrolu mám až za měsíc. Byla však nekompromisní. V pondělí ráno vás čekám," popisuje Štěpán. Do nemocnice se mu z příjemného rodinného prostředí moc nechtělo, čekal opět nějaké komplikace. Přesto jel. Přivítal se s lékaři a pak to přišlo. „Koukám, že máte za pár dnů narozeniny. Přidám tedy jeden dárek i za nás. Našel se dárce kostní dřeně," sdělila lékařka pacientovi.

„Ticho, další šok, není možné, byl jsem vykulený," říká Štěpán. Bylo to totiž po zhruba čtyřech měsících po zařazení do registru dárců, což je ohromné štěstí. „To není možný, já, obyčejný, neznámý člověk, se dočkal dárce, paní doktorko," neztrácel svůj pověstný humor pacient. Hned mi vynadali, že ke všem svým pacientům přistupují stejně," směje se dnes Štěpán.

Jak říká závěrem, svou nemoc porazil díky pozitivnímu přístupu, skvělé péči plzeňských lékařů a sester, rodině a hlavně díky šestatřicetiletému dárci kostní dřeně z Čech. „Jim bych chtěl ještě jednou poděkovat," zdůraznil.