Kvůli pandemii koronaviru se celostátní finále uskutečnilo on-line formou. Přesto všechny finalistky musely splnit předem stanovené disciplíny.
Moderátor se proto vydal za soutěžícími do všech krajů a natočil s nimi medailonky, které byly ve finálový večer promítány a hodnoceny porotou.
Dagmaře Blažkové, která byla učitelkou, je 88 let. O povolání kantorky snila od dětství, ale cesta k tomu nebyla vůbec jednoduchá. „Do táborského gymnázia jsem se nedostala, protože mohli přijmout jen dvě dívky,“ řekla ve svém medailonku. „Až po válce jsem se přihlásila do francouzského gymnázia v Praze.“ Poté se přestěhovala s rodiči do Velké Hleďsebe a pokračovala ve studiu v mariánskolázeňském gymnáziu. V roce 1949 ale se svými spolužáky připravila v gymnáziu nástěnku u příležitosti narozenin Edvarda Beneše. „A to bylo najednou trestuhodné. Byli jsme udáni, gymnázium nás vyloučilo a soud nás odsoudil. Musela jsem opustit školu,“ zavzpomínala.
Následně nastoupila jako prodavačka v knihkupectví. Za rok pracovala jako úřednice. Až na návrh referenta závodní školy práce si mohla ve večerní škole dodělat vzdělání „Nastoupila jsem jako vychovatelka ve školní družině Základní školy Jih v Mariánských Lázní,“ uvedla. Hned na to se přihlásila k dálkovému studiu pedagogické školy. Začala učit v Plané. Od roku 1960 až do důchodu pak učila v Základní škole Úšovice v Mariánských Lázních. „Byla jsem šťastná, že jsem mohla učit. Dvakrát jsem byla oceněna ke Dni učitelů.“ Ani jako důchodkyně nezahálela, učila jazyky a absolvovala také průvodcovský kurz a prováděla převážně německé skupiny. Její žáci ji k osmdesátinám dali krásný dárek. Navrhli ji na ocenění Zlatý Ámos.
Dagmar Blažková má jednoho syna a jednoho vnuka, herce Jaroslava Blažka.
