O své nástupce se tak letití nadšenci obávat nemusejí. Spojuje je nadšení a obdiv ke starým, hezkým věcem a nadšení dávat jim původní lesk. Mnoho z vystavených naleštěných exponátů totiž bylo nalezeno a vytaženo takzvaně z kopřiv.

STAŘÍ PARDÁLOVÉ

Jedním z těch, kteří se svému koníčku věnují téměř 30 let, je i Jaroslav Kafka z Kraslic. „Začal jsem prakticky hned po revoluci v roce 1990. Prostě se mi líbila stará auta a chtěl jsem mít něco takového doma,“ říká Kafka.

Jeho chloubou je barevný osobák IFA F9 z roku 1956.

„Sehnal jsem ho tenkrát v Plané, kde stál doslovav kopřivách. Byl v hrozném stavu. Jak říká můj syn, auťák byl sežraný jak dort,“ směje se sběratel. Přesto ho koupil a začaly roky práce a shánění.

„Můj kamarád Honza Sedlák mi v začátcích renovace hodně pomohl. Prakticky rok svařoval, vyvařoval auto ve svých volných chvílích. Pak jsem musel shánět všechno ostatní, jako je vybavení, čalounění, a nakonec dát vše do laku,“ říká Kafka.

Nyní objíždí s veteránem srazy, a jak je u těchto lidí zvykem, poohlíží se po dalších autech. Má ještě vojenská auta UAZ, která zná ještě řada mužů z vojenské služby, anebo vojenský džíp zvaný Munga a několik dalších sběratelských kousků.

Spolu s ostatními sběrateli se však shoduje na tom, že sehnat v současné době něco podobného je velmi těžké anebo je to velice drahé.

NOVÍ NADŠENCI

Dalším, který propadl kouzlu renovace starých věcí, je Michal Šrom z Kraslic. Ten přivezl na sraz ukázat naleštěnou motorku značky MZ BK 350. A stejně jako většina z přítomných nadšenců říká, že původní stav motorky byl žalostný. „Doslova total,“ říká krátce a výstižně.

Motorku koupil před čtyřmi roky. „Byla v rozebraném stavu, prostě rám a hromada dílů. Naštěstí měl původní majitel fotku předtím, než ji rozebral. Podle ní a za pomoci internetu jsem ji dával postupně do kupy. Náhradní díly jsem sháněl též přes internet, hlavně v Německu,“ vzpomíná Šrom. Říká, že motorku skládal, rozebíral, sháněl náhradní díly a montoval ve volných chvílích po čtyři roky.

„Jen motor jsem měl čtyřikrát složený a zase rozebraný. Pořád někde tekl olej. Pak jsem na to přišel,“ směje se tomu v současnosti.

Těmito mašinami se tehdejší východoněmečtí konstruktéři snažili napodobit slavnější motorku BMW ze Západu. A co plánuje sběratel dalšího? „Chci sehnat sajtnu čili postranní vozík. Na motorce jsou na něj už připravené úchyty. Za prvé to bude hezky vypadat a za druhé by si do toho, podle svých slov, sedla i moje manželka. Za mě na motorku prý ne,“ směje se sběratel.

Další ze začínajících sběratelů přijel též s motorkou, s klasickou českou jawou.

„Pořídil jsem si motorku nedávno a budu ji teprve renovovat,“ říká Ondřej Krajník z Kraslic. Zřejmě si řekl, když retro, tak se vším všudy. Na motorce totiž přijel v zelené policejní uniformě z dob socialismu a na hlavu si pořídil helmu, které nikdo neřekne jinak než kokos. Začínající sběratelé si ale pořizují většinou jen motorky. Stejně jako například další z nich Simon Lorenz.

„Se svou ČZ přijedu na sraz nejdříve za rok. Letos není ještě hotová. Až bude takzvaně vyšperkovaná, můžu dorazit. Jde nejen o prácia čas, ale i shánění dílů či známých, kteří jednotlivé části motorky například nachromují a podobně,“ říká Lorenz.

CHYBÍ SPOLEK

V Kraslicích je řada nadšenců mezi sběrateli veteránů a je škoda, že nemají založený spolek. Sami si to uvědomují a říkají, že to chtějí změnit. „Pracuje se na tom. Je nás tady myslím dost a je škoda být registrován někde v okolních okresech či městech. I vedení města bylo udivené nad tím, kolik jsme schopni dát do kupy veteránů, a vychází nám v našem snažení vstříc, za což jim děkujeme. Pomáhali jsmei s pořádáním přehlídky vojenské techniky při nedávném odhalení památníku americké armádě,“ říká další z dlouhodobých sběratelů veteránů, Luděk Votočekz Kraslic. Doposud se prý schází jako parta nezávisle, nepodmíněně, prostě spontánně, a to každý týden pod záštitou kamaráda Ládi Tiurina. Zrovna tak jezdí na různé akce v Čechách i sousedním Německu.

„Zhruba před šestnácti lety jsem si splnil klukovský sen a koupil si Citroen 2CV, známý mezi veřejností spíše jako kachna. Celkem mám tři kachny, z toho jednu pojízdnou. Ty zbylé dvě chci dát postupně do kupy,“ vysvětluje. Kachna je podle něj ve všem atypické auto. Přitom vymyšlené do naprostého detailu.

„A ta jízda. Pěkně se pohupuje, přesně jako na vodě, v tom se musí člověk svézt, aby pochopil. A navíc má několik vychytávek,“ říká Votoček.

Díky jedné z nich vyhrál podle svých slov nespočet sázek. „Strašně rád se sázím, že do dvou tří vteřin vymontuji z auta dveře. Nikdo nevěří, každý do toho jde. Vtip je v tom, že kachna má dveře usazené na systému, který připomíná pokrývačské pertly. Ne jako panty u klasických dveří. No a mně stačí je vzít zespoda, vyrazit je nahoru a pak je chytit. Celé to trvá právě jen těch pár vteřin. Stále vyhrávám,“ směje se.