Přinášíme vám pokračování reportu z mexického turné Back To School Tour 2016 deathmetalové kapely I Warned You z Karlových Varů, které absolvovala s přáteli, mexickou kapelou Enough Has Been Said (EHBS), a to ve dnech od 15. do 31. ledna letošního roku. Níže je druhá, předposlední část.

Report posledně končil u koncertu v Salitllu a následné cesty na ubikaci, kde netekla voda.

Bez vody a spánku

Zde přikládám pro představu úryvek našeho rozhovoru:

Máza: „Dario, tady nesplachujou záchody."

Dario (kytara EHBS): „Když musíš, tak musíš."

Máza: „A co když už jsou vrchovatý?"

Dario: „Když musíš, tak musíš."

Aneb jak Dario rád s úsměvem doplňoval: „Tak to chodí v Mexiku."

Ne že bychom byli ženy a neměli rádi trochu undegroundu, ale plyšáček a peřinka tam být mohli. Já osobně ležel přímo na dlaždičkách.

Těsně před spaním jsme s kolegy z EHBS ještě řešili problém, že nejspíše nestihneme další den dojet včas do Chihuahui. Kluci chtěli akci odříct, ale nakonec se odhlasovalo, že vyrazíme, a to pěkně brzo ráno.

Zrušený koncert a dětská oslava

Po spánkové dvouhodinovce jsme vyrazili do severní části Mexika, do Chihuahui. Cesta byla dlouhá a mytí a klidné vylučování na benzinkách vás na dlouho nezabaví. Pobavil nás pak fakt, že i když jsme na místo dorazili později, přejeli jsme do dalšího časového pásma, kde bylo o hodinu méně.

Takže: Po příjezdu do klubu, přesně na čas, následovalo hořké zjištění. Promotér nás podfoukl. Respektive s EHBS, jelikož peníze na benzin, jídlo a ubytování řešili oni. I když byli domluveni, řekl, že nám nic nedá a nocleh nemá, což bylo vzhledem ke čtrnáctihodinové cestě zpět docela znepokojující. Kluci se rozhodli, že mu nebudou dělat běhny a na show, byť s Cattle Decapitation, nevystoupí. A jelikož jsme táhli za jeden provaz, rozhodli jsme se stejně. Údajně to po nás udělaly i další kapely večera, s kterými stejně zametl. (Tak to chodí v Mexiku.)

Dario pak navrhl, že pojedeme k jeho tetě, která tam bydlí, a následně si vezmeme přes noc nějaký normální hotel.

Dorazili jsme k tetičce domů, kde zrovna probíhala narozeninová oslava jejího osmiletého syna. Vešli jsme mezi asi dvacet dětí a zazpívali v češtině: ´Hodně štěstí, zdraví.´ Ne, vůbec jsme nebyli jak klauni před těmi telefony a tablety. Chudák kluk, šlo vidět, že nemá radost, že tam jsme. Alespoň že jsme se udrželi a fakt mu nesežrali dort a nerozebrali si jeho dárky měl je fakt boží což se plánovalo.

Následovalo několik rund piv s ní i jejím manželem, domácí kuchyně, další piva a pokec o muzice a o životě. Na to, že Dario neviděl tetu patnáct let, věděl, jak se chodí na návštěvy.

Po návratu do Queretara jsme v týdnu uspořádali pořádnou barbecue párty a ve středu navštívili jazzový koncert kapely Kiss My Jazz, kde vystupoval druhý kytarista EHBS David. Koncertní šňůra pokračovala v pátek. Zbytek týdne jsme vyplnili nasáváním kultury, pochutin a života každodenních Mexičanů.

Nešťastný večírek

Tour pokračovala ve městě Aguascalientes. Do klubu Emporio Rock Bar jsme dorazili včas, vytahali věci a vrhli se na pivo, které přistálo na stole. Před samotným koncertem se ještě šlo k promotérovi domů na pizzu. Po skončení večeře následoval další absurdní mezičas. V jednu chvíli jsme si i mysleli (blázni), že už končí. Kluci se zvedali a my si oblékli bundy a šli ke dveřím, ale kolegové se jen přesunuli o gauč dál, kde nás časové želé obklopovalo dále.

Po příchodu zpět nás čekal plný klub. Show jsme si užili znamenitě, lidé byli divocí a nezřízení. Po koncertě jsme si opět užívali to, že jsme pro ně exotika evropský tvaroh. Opět se kecalo o hudbě a popíjelo. Rovněž set EHBS byl divoký, možná ještě divočejší. Také jim lidé po koncertě nedali pokoj a kluci se fotili a užívali si každou minutu. Po skončení této akce následovalo ještě pár piv a stěhování aparátu do dodávky.

Po několika zmatcích, kdy tři kluci z EHBS a náš kytarista Víťa s bubeníkem Franzem nemohli najít batohy a své věci, jsme si všimli vyraženého zámku ve dveřích. Kromě iPodů, oblečení, telefonů a nějaké hotovosti zmizely českým hochům také pasy a doklady. Hořká tečka za jinak vydařeným večerem.

Zavolala se policie, která byla dost laxní a netvářila se, že by ji to zajímalo. Stejné to bylo o několik desítek minut později přímo na stanici, kde i sami policisté plynuli mezičasem a nechali nás jen zbytečně čekat. Některé v čekárně a zbytek v dodávce. Řekli jsme si, že ráno bude moudřejší večera, a vyrazili spát do domu, kde jsme se předtím sytili pizzou.

Ráno, rozuměj před obědem, se vyrazilo zpět na policejní stanici. Tady se nás už ujala daleko vstřícnější a jazykově vybavenější paní a konečně se začaly paže zákona chovat skutečně jako paže zákona. Udělaly se fotky a dostali jsme papír o krádeži, se kterým jsme konečně mohli vyrazit vstříc ambasádám.

Jak rozehnat smutek? Pivem

Trochu konsternováni z předchozího večera jsme přijeli na další štaci. Sobotní koncert se odehrával v Guadalajare a jednalo se o benefiční akci na nákup psího krmení pro útulky. Akce byla pojata velkolepě a kromě hudby tu nechyběl ani doprovodný program. Byť s menší účastí, byl koncert bomba! Rozhodně se nedalo mluvit o komorní atmosféře, neboť to byla divočina jak z naší strany, tak i ze strany příchozích. Po skončení akce se pak jelo do jednoho z domů přenocovat. Vzhledem k událostem jsme si všichni vyléčili rány jediným možným způsobem.

Následovala párty. Oproti jiným o dost divočejší a delší. V Mexiku totiž všude běžně fungují nonstop obchody i s donáškou, takže jsme si přes aplikaci objednali piva, několikrát za noc, a mejdan pokračoval. Když odešel poslední hodovník, uléhal jsem za svitu slunce.

Po probuzení jsme zašli na snídani a pomalu vyrazili do Guzmanu na poslední koncert tohoto triptychu. Teprve po odjezdu jsme se dozvěděli, že byt, kde jsme spali, nepatřil promotérovi, ale oné dívce, co tam pařila s námi, a že ona dívka je jednou z mexických, a to cituji: ´pornstar´. Od té doby na zjištění jejího uměleckého jména a profilů pracujeme.

V Guzmanu jsme si dali k obědu mexické sushi, to je v podstatě stejné, jen místo wasabi podávají chilli papričky, a pokračovali do Cero Miedo Baru. Tento nedělní koncert v rozlehlém klubu byl opět skvělý. Výborné přijetí a ohlasy publika nás velmi mile překvapily v tomto malém městečku, jehož jedinou atrakcí je, že leží v podhůří stále aktivní sopky Colima.

Po nočním mezičase a přespání v hotelu následovala cesta domů do Queretara.

O tom si tu ale přečtete zase příště, v jednom z příštích vydání Deníku.

Další fotodokumentaci můžete vidět také na internetových profilech kapely I Warned You.