Najdete v něm nejen žehličky, ale také třeba valchy, pračky, krejčovská kamínka, mandly či podložky pod žehličky. Některé ze svých žehliček teď představuje i na výstavě v hornoslavkovském muzeu.

Právě žehličkami to před pěti lety začalo. „Mám doma pět žehliček, otevřu muzeum,“ vzpomíná s úsměvem na své začátky. V jejím obchůdku se suvenýry bylo místo, a tak svůj nápad proměnila v realitu, přestože, jak říká, ji doma měli za blázna. Začala shánět další exponáty. Nejen žehličky, ale i další předměty, které souvisejí s praním a žehlením. Objížděla burzy, sháněla po internetu. A sbírka se utěšeně rozrůstala. Dnes patří k největším v naší republice. Hodně věcí si vozí i ze zahraničí. „Já když někam jedu, tak první, co mě zajímá, kde jsou bazary a antiky,“ pokračuje sběratelka. „Z Egypta pochází i ta nejtěžší, sedmnáctikilová, kterou mám ve sbírce,“ přiblížila exponát, který je k vidění i na výstavě v Horním Slavkově.

Řadu exponátů do muzea získává i od lidí. A jsou to věci, kterých si velmi váží a je za ně vděčná. „Od paní Jozové, která se o mně dozvěděla z časopisu, jsem například dostala mýdlo ručně vyráběné pro Alici Masarykovou. A od paní Potměšilové z Prahy zase plynový ohřívač na dvě žehličky. Měla ho doma na balkoně a vůbec nevěděla, na co to je, tak ho chtěla vyhodit,“ vzpomíná s hrůzou v očích při představě, že by taková vzácnost skončila někde v popelnici. Zajímavé je určitě i to, že všechny exponáty, které často bývají v dost špatném stavu, si Jiřina Siváková s pomocí svého kamaráda i restauruje.

Její sbírka v muzeu je bezesporu unikátní a jde o velmi náročný koníček. Mnohé návštěvníky muzea proto udiví, když zjistí, že paní Siváková nezůstala jen u praní a žehlení. Vedle toho začala totiž sbírat i pokladničky a kasičky všeho druhu, což nějakou dobu úspěšně tajila i před vlastní rodinou. Dnes jich v muzeu najdete na 1200, takže není divu, že jí prostory už začínají být těsné a ráda by je rozšířila.

O všech svých exponátech i historii praní a žehlení dokáže Jiřina Siváková hodiny a hodiny poutavě a zajímavě vyprávět, což ocenil například i malíř Kristián Kodet, herec a režisér Jakub Kohák, ale také spousta odborníků z muzeí. Žehlení ale nesnáší. „Nežehlím. Co můžu, skládám. Co je do společnosti, samozřejmě vyžehlím, jinak ale ne,“ poznamenala se smíchem.

Do muzea se návštěvníci vracejí i opakovaně, každý rok je totiž čeká nějaká změna. Více informací najdete na www.muzeumbecov.cz. Výstava ve Slavkově je prodloužená do 17.března.