Jsme na Tachovsku v bývalém Předním Zahájí. Původně německy pojmenovaná obec Waldheim získala české jméno až vyhláškou ministerstva vnitra z roku 1949, která pro obec Waldheim nařizuje název Zahájí, pro místní část osady Předního Zahájí, zvanou Zámek Waldheim, uvádí název Zámek.

Historie osady sahá až do začátku sedmnáctého století a z původně šesti usedlostí se rozrostla, a ve třicátých letech minulého století žilo v Předním a Zadním Zahájí na tři stovky obyvatel.

Sídlo drželo několik šlechtických rodů, posledním, kdo ves se zámkem vlastnil až do roku 1945 byl rod Malovců. Zahájí ale stihl stejný osud zániku, jako stovky dalších vsí a osad v příhraničí na západě Čech. Po vsi zůstaly dnes jen zářezy v krajině, kudy vedly cesty a také staletá stromořadí i jednotlivé stromy.

Video zachcující současný stav Zahájí i historickou podobu

Zdroj: Youtube

Jistou zajímavostí je hraniční hospoda. Traduje se totiž, že původně vedla zemská hranice přímo výčepem a v kuchyni byl zasazen hraniční kámen. Bavorské pivo měl výčepní čepovat na německé straně a české pivo na české straně hranic.

Dominantou Zahájí býval zámek. Jenže ho stíhalo jedno neštěstí za druhým. Starý zámek byl zničen za třicetileté války, Lobkovicové nechali postavit nový zámek, ale ten v roce 1836 vyhořel. Další z majitelů byli Malovcové, kteří zde vybudovali panské sídlo a doplnili ho i rodinnou hrobkou. I ta byla ale zrušena a ostatky zemřelých Malovců uložili na hřbitově v nedaleké Jedlině.

Zřícenina zámku Lobkoviců i panské sídlo Malovců zanikly ještě před 2. světovou válkou. Z obou panských sídel se dodnes zachovalo pramálo. Ruiny obvodových zdí, mechem zarůstající kameny stavení i hrobky a sklepní prostory s klenutými stropy. Uvnitř nejzachovalejšího ze sklepů jsou dva kamenné sloupy, které jakoby tam ani nepatřily. Zřejmě jde o jediný zbytek prvního, starého zámku.