Oprava jímání pramene a pavilonu trvala celkem několik měsíců. Lidé si díky tomu opět mohou chodit pro oblíbenou minerálku.
„Systém jímání minerálky byl kompletně zrenovován a voda z vývěru vytéká v uspokojivé vydatnosti. Vyřešen byl také průsak vody ze schodiště, nová je i betonová podlaha. Vnitřek objektu byl před několika dny vymalován, a ode dneška je tak pavilon veřejnosti k dispozici. Opravy dolnopaseckého pavilonu vyšly na cca 70 tisíc korun,“ informoval mluvčí ašského městského úřadu Milan Vrbata.
Pramen netekl několik měsíců a po demontáži jímacího systému se zjistilo, že chyba bude v takzvaném obturátoru. To je předmět z plechu ve tvaru zvonu, který se nasazuje na vývěr pramene. Jeho proražení kromě jiného způsobovalo menší výtlak vody. Po sestavení systému a utěsnění obturátoru jílem minerálka opět vytéká v dostatečné vydatnosti.
„Ašská radnice do pavilonu v posledních letech investovala cca jeden milion korun,“ podotkl mluvčí Milan Vrbata.
Za tuto částku bylo upraveno bezprostřední okolí budovy, pracovníci našli a obnovili původní odkanalizování objektu a postavil se nový můstek přes nedaleký potok. „Ve výčtu prací je také nový chodník, opravená příjezdová cesta, nový zastřešený altán, informační cedule a zábradlí, oddělující potok od chodníku,“ podotkl mluvčí. „Pracovníci odboru správy majetku, kteří úpravy v Dolních Pasekách zajišťovali, nyní obrací svou pozornost k minerálce v nedaleké Doubravě, kde je rovněž zapotřebí nemalých investic do pavilonu,“ dodal.
Minerálnímu prameni v Dolních Pasekách se věnoval například Jaromír Bartoš v publikaci Krajem živých vod z roku 2011. V té uvádí, že minerální prameny u vesnic Dolní Paseky a Doubrava jsou zachyceny už na mapě Ašska z roku 1716.
Voda byla oblíbeným nápojem místních obyvatel, kteří ji plnili do lahví a ve vozíku vozili zákazníkům do Aše. Podle Jaromíra Bartoše nechal ašský továrník Christian Geipel otestovat minerální pramen v roce 1870 a později postavil na jeho místě malý dřevěný pavilon. Kyselka byla v té době zachycena velice primitivně pomocí prken. V roce 1931 nechala obec Dolní Paseky na své náklady kyselku odborně zachytit a vybudovat nový pitný pavilon.
Ve stejném roce ji analyzoval známý pražský chemik, profesor Julius Stoklasa, který se zúčastnil i slavnostního otevření pavilonu, přičemž nabral vodu včetně okrových usazenin do dlaní, ochutnal ji a přede všemi ji prohlásil za výtečnou. V publikaci se čtenáři dočtou také to, že je kyselka vyvedena do přelivné vázy pod úrovní terénu v suterénu budovy, což mělo dříve za následek časté zaplavování vodou z vedlejšího potoka. Přelivná váza byla dříve krytá skleněnou kopulí, která byla nahrazena nerezovou.