Zdravotní sestra, která už řadu let pracuje v chebské nemocnici. Ve volném čase učí laickou veřejnost základům první pomoci. Jak sama říká, během zdravotních kurzů se často setkává například se zastaralými názory na poskytování první pomoci. Na druhé straně se v posledních letech o první pomoc začali lidé zajímat o mnoho více. V roce 2018 jí bylo uděleno hejtmankou Karlovarského kraje Ocenění za obětavou práci a propagaci programové činnosti Československého červeného kříže.

Pracujete ve zdravotnictví už od začátku své kariéry?

V roce 1974 jsem vstoupila do Československého červeného kříže, do oddílu Mladého zdravotníka, který vedl můj otec. Naučila jsem se mnoho potřebného, abych mohla pomáhat druhým. Oba moji rodiče pracovali ve zdravotnictví, byli pro mne vzorem. Moc jsem si přála pomáhat druhým a předávat své zkušenosti. Členství v této organizaci je má srdeční záležitost. Po ukončení Střední zdravotnické školy v Chebu jsem nastoupila do nemocnice v Chebu, kde jsem dodnes.

Pracujete v nemocnici a také se věnujete výuce správného poskytování první pomoci. Jakou funkci máte v nemocnici?

V nemocnici pracuji jako zdravotní sestra na JIP interního oddělení.

V čem vás naplňuje práce při výuce poskytování první pomoci?

Mohu předávat své praktické zkušenosti dál těm, kteří mají o tyto informace zájem. Vážím si každého, kdo dokáže pomoci druhému v nouzi. Je to pro mne ta největší odměna a vím, že zážitkové kurzy první pomoci mají smysl. V kurzech probíhají diskuze na toto téma a sami frekventanti kurzů sdělují, jak dokázali pomoc poskytnout a jak jim pomáhají vědomosti získané na různých kurzech a školeních.

Kde mají vaši klienti v poskytování první pomoci největší mezery? V čem je potřeba se zlepšit?

Při školeních se setkávám i se zastaralými názory na první pomoc. Někteří by si nedokázali poradit při život zachraňujících úkonech ani při lehčích ošetřeních. Každý z nás by měl umět poskytnout první pomoc. Pořádáme kurzy první pomoci, kde si každý vyzkouší vše prakticky. Záleží na každém z nás, jak se k této otázce postaví, co je pro nás důležité. Nic se nedá vynutit.

Je podle vás obecně zájem o poskytnutí správné první pomoci, nebo to podle vás lidé berou jako nutné zlo?

V poslední době se zájem o znalosti z první pomoci zvyšuje. Beru to velmi pozitivně. Je ale spousta těch, kteří se k poskytování první pomoci staví negativně se slovy: já to nepotřebuji, máme záchranku a nemocnici.

Proč si myslíte, že je přece jen poskytování první pomoci takové tabu? Někteří ujíždí i od nehod.

Myslím si, že tabu to není. Vše je pouze v lidech, jací jsou. Že ujíždí od nehod? To přesně ukazuje, jaký je to člověk. Nezná podstatu toho nejcennějšího – našeho života. Každý z nás by se měl zamyslet, jak bychom se měli k sobě chovat a jaké vlastnosti by měly být prioritní.

Co byste udělala pro to, aby se osvěta v poskytování první pomoci stala více atraktivní?

Nikoho nelze donutit, aby se učil první pomoc, to musí chtít každý sám za sebe. Každý z nás někdy potřeboval pomoc a byl rád, že byl někdo nablízku. Bohužel byli i ti, kteří se kvůli bezohlednosti druhých pomoci nedočkali. I já za svůj život vděčím svému otci, který mi poskytl první pomoc při těžké alergické reakci s poruchou vědomí. Jsem moc ráda, že byl nablízku.

Kromě výše zmíněného také každoročně oceňujete dárce krve, přibývá dárců krve, nebo postupně ubývá?

Dárců krve je méně, než bývalo, ale je dobré, že se hlásí mladí lidé. Co je třeba udělat? Dosáhnout věku 18 let, mít potvrzení o zdravotním stavu od praktického lékaře a domluvit se na transfuzním oddělení v Nemocnici Cheb.