Druhé vydání bestselleru Dravec Mattoni není jen příležitostí přečíst si legendární knihu a poznat myšlení osvíceného podnikatele Heinricha Mattoniho, ale uvidět i obrázky z raznic, které v letech 1880 až 1910 nechal Mattoni vyrobit. Některé sloužily k etiketování lahví, jiné sloužily k výrobě reklamních letáků.

„Raznice málem skončily na skládce. Jedna z bývalých nájemnic domu bývalé správy lázní v Kyselce našla na počátku sedmdesátých let na půdě hromadu smetí a rozbitých věcí. Šla se podívat, co v hromadě, je a našla kromě starých kancelářských věcí i rytiny. Ty byly zaprášené a špinavé. Umyla je, vyčistila a schovala," líčil jejich nalezení, Martin J. Kadrman, viceprezident Asociace za záchranu kulturního dědictví České republiky.

„Kdybych věděla, jak lázně dopadnou, hromadu bych prohrabala pečlivěji," říká dnes skoro sedmdesátiletá žena, která si nepřeje být jmenována. Čtyřicet let měla raznice doma v krabici a když se dozvěděla o iniciativě za záchranu lázní Kyselka, kontaktovala asociaci s tím, že poslala několik fotografií zachráněných historických kusů. „Paní nám chtěla raznice věnovat, ale dohodli jsme se, že až v budoucnu vznikne muzeum lázní Kyselka, daruje je do stálé expozice. Vznik této expozice je výzvou pro občanské iniciativy."

Podobné štěstí, jaké měly raznice, měla i návštěvní kniha lázní Kyselka, v níž je podepsán řecký král Otto I., na jehož počest nechal Heinrich Mattoni pojmenovat pramen, který nejvíce proslavil značku Mattoni.

Návštěvní kniha ležela v roce 1992 s Mattoniho archivem vyhozená na hromadě a měla být spálena. Jeden z dělníků ji na poslední chvíli vytáhl z plamenů. „Před nedávnem ji mohli lidé obdivovat na výstavě Hvězdné nebe nad Kyselkou, kterou paradoxně sponzorovaly samy Karlovarské minerální vody," doplnil Martin J. Kadrman.

Oživení starých raznic bylo pro tiskaře výzvou. Miroslav Morávek z plzeňského nakladatelství Koniáš kontaktoval známého grafického designéra specializujícího se na leptanou grafiku Milana Bauera. „ V životě se moc často nestává, abyste oživovali původní výjevy, které ležely sto třicet let ladem. Jiní tři grafici takovou odvahu neměli a pokus o tisk z raznic odmítli. Výsledek práce pana Bauera je úžasný," řekl Miroslav Morávek s tím, že o nesnázích, které oživení obrazů doprovázelo, podrobně promluví na pondělním křtu knihy Dravec Mattoni – aneb Živá voda.

V knize jsou k vidění dobové rytiny, které již dnes nikdo nezná. Některé jsou na olověné desce s měděným povrchem, jiné jsou jen ze dřeva. Čtenář může v knize vidět pohled na lázně Kyselka z dnes již neexistující lávky přes Ohři, jeden z již neexistujících picích pavilonů, vodopád pod Ottovou kolonádou s lázeňskými hosty, Mattoniho vilu, picí pavilon v lázeňském parku, mistrovsky vytvořenou řezbu určenou k výrobě etiketování, na které je nápis Giesshüble-Puchstein. A také symbol Kyselky – lázeňské skřítky.

Dobové rytiny nejsou jediným, co nového v knize čtenáře čeká. Prezident Asociace Pavel P. Ries v doslovu vnáší světlo do osudu lázní a stáčírny minerálních vod po smrti Heinricha Mattoniho.

Zmiňuje dosud neznámou roli rodu Lobkowiczů, kteří v třicátých letech koupili většinu akcií podniku Heinrich Mattoni AG, a vysvětluje, jak došlo k tomu, že italská rodina Pasquale koupila na počátku devadesátých let jen lukrativní část odkazu Heinricha Mattoni – stáčírnu minerálních vod. Přičemž ta fungovala pod dohledem ministerstva zdravotnictví, stejně jako lázně.