Beseda byla určena pro děti od třetích do sedmých tříd, které se s rozhodčím fotily a dávaly mu, kromě vlastnoručně vyrobených darů a plakátů, také záludné otázky na jeho profesní i soukromý život. Jedna z nich zněla, zda se někdy během zápasu ´upísknul´. „Každý chybuje a je to přirozené. Já nejsem výjimkou. Rozhodčí jsem od šestnácti let a už se mi to stalo," odpověděl Královec, který dětem za jejich dotazy rozdával pravé žluté karty na památku. Součástí setkání byla také prezentace života a profesní dráhy hosta a v samém závěru mohli žáci získat od legendy také podpis. Někteří chodili s papíry, jiní s právě získanými kartami, ti duchapřítomnější přišli rovnou v dresech, které si nechali ozdobit Královcovou parafou.