Myšlenka o vzniku Kovářského muzea se objevila v hlavách dvou pánů, kteří mají blízko jak k Bečovu, tak ke kovařině, zhruba před pěti lety. Ivo Rudolf je uměleckým kovářem celý život, dříve koval i koně, ale dnes se ve své kovárně ve Vodné věnuje řemeslu a je organizátorem Kovářského sympozia. Jaroslav Svoboda je nadšenec pro cokoliv a spolumajitel prostor, kde Kovářské muzeum sídlí.

„Pana Svobody jsem se nenápadně ptal, jaké má vlastně využití pro tu místnost, kde býval kdysi židovský krámek. Mezitím jsem různě střádal a sbíral od kamarádů a známých kovářů historické věci, ke kterým mám vztah," vypráví Ivo Rudolf.

Ten potom rozhlásil mezi známé na kovářských symposiích různě po světě, k čemu se chystá, a každý přispěl svou troškou, nějakým kouskem, z nichž se poté staly exponáty muzea. Ale nepředbíhejme.

„Předloni jsme se tedy definitivně domluvili, že do toho půjdeme. Pan Svoboda se vrhl na rekonstrukci místnosti, byly potřeba stavební úpravy, nové omítky a podlahy a to, i když prostor není velký, zabralo nějaký ten čas. Postupně se rodila nová tvář muzea," pokračuje ve vyprávění Ivo Rudolf.

Proč ale vlastně Kovářské muzeum a zrovna v Bečově? Kromě vazby na kovářská symposia navazuje muzeum na tradici, kterou kovářské řemeslo mělo v Bečově před více než sto lety. „Svou kovárnu zde měl jistý Adolf Zörkler, sídlila v prostorách za židovským hřbitovem. Vyučil se jako zámečník a byl také kovotepcem. Jeho díla můžeme najít v bečovském kostele, nebo také na karlovarské Tržní kolonádě u pramene Karla IV.," vypráví Ivo Rudolf o tom, že není jediným kovářem na Bečovsku.

Po uzrání nápadu a započetí stavebních prací na budoucích prostorách muzea přišlo na řadu dolaďování. Kvůli poloze muzea v městské památkové zóně bylo nutné řešit vzhled muzea s památkáři, ale iniciátoři se s nimi na všem domluvili a mohlo se pokračovat. V tu dobu přišla také, a ne poprvé, na pořad dne otázka financí. „Moc bychom chtěli poděkovat Karlovarskému kraji a příslušným úředníkům krajského úřadu, kteří se pro náš nápad nadchli a pomohli nám s vyřízením žádosti a získáním dotace," říká kovář Ivo Rudolf. Bečovské Kovářské muzeum získalo od Odboru kultury, památkové péče, lázeňství a cestovního ruchu dotaci ve výši 125 tisíc korun na obnovu, zachování a využití kulturních památek a památkově hodnotných objektů. Většina z financí padla na stavební práce.

Muzeum bylo slavnostně otevřeno 11. září 2015. Je jakýmsi autentickým náhledem do kovárny, do místa, kde hoří výheň a je slyšet buchar a cinkání kladiv dopadajících na kovadliny. Návštěvníkům ukazuje nezbytné vybavení každého kováře. Najdou zde například větší a menší nákovadlo, dvouramennou rohatinu, kovářský svěrák, různé hřebovny, až dvě desítky kleští, nýtovací perlík, mlaty, kropáče, sekáče, utinky, průboje a samozřejmě měchy, výheň, kovadliny a buchary.

Pro veřejnost je Kovářské muzeum zatím otevřeno pouze o slunečných víkendech a každodenně bude přístupné v létě. „Samozřejmě ale není problém do něj po předchozí domluvě nakouknout a porozhlédnout se, jak vypadá prostředí, kde vznikají krásné kovové výrobky. Ty mohou lidé také vidět po celém městě v podobě kovaných soch, takzvaných skulptur," uzavřel povídání o kovařině a jejím muzeu Ivo Rudolf.