Tomáš Holub působí jako generální sekretář České biskupské konference, farář baziliky svatých Petra a Pavla a děkan Kolegiátní kapituly na pražském Vyšehradě. Své nové funkce se ujme 30. dubna. „Jsem v situaci, kdy do mého života přichází obrovská změna. Budu postupnými krůčky hledat to, jak být dobrým pastýřem, starat se o lidi a mít je rád," uvedl Holub. Doplnil, že v plzeňské diecézi neplánuje učinit nějaký velký zlom, nýbrž hlavně navázat na dobrou službu svého předchůdce.

Podle církevního práva podal Radkovský už předloni abdikaci, protože dovršil 75 let. Papež ho však ponechal ve funkci, dokud se nenajde jeho nástupce. Radkovský, jenž působil v diecézi od roku 1993, patří mezi uznávané autority. Získal mnoho ocenění, loni na podzim dostal od prezidenta Miloše Zemana státní vyznamenání. Oblíbený byl také mezi věřícími, kteří včera dorazili do katedrály a několikrát mu poděkovali dlouhým potleskem vestoje. Radkovský je s výsledkem volby velmi spokojen a připraven novému biskupovi hlavně zpočátku pomáhat: „Především ho budu doprovázet, otvírat mu dveře, které znám a kde funguje dobrá spolupráce," uzavřel.

Osmačtyřicetiletý Tomáš Holub má za sebou už řadu zkušeností. V minulosti například působil jako hlavní kaplan Armády České republiky. Angažuje se rovněž v České biskupské konferenci a je poradcem ministra obrany pro duchovní službu. Včera mu přibyla další povinnost a služba zároveň. Byl totiž jmenován novým biskupem plzeňské diecéze.

Své pocity spojené s novou funkcí připodobnil Holub k biblickému příběhu, kdy po slavném králi Davidovi nastoupil jeho syn Šalamoun. „V textu vyjadřuje Šalamoun obrovské rozechvění z toho, že nastupuje po někom, kdo byl Božím mužem, kdo dokázal Hospodinu naslouchat, horlil pro něj a měl ho rád. Podobně se teď cítím já," přiznal včera krátce po poledni v přeplněné plzeňské katedrále sv. Bartoloměje. Zároveň s tím doplnil, že právě František Radkovský je pro něj dobrým učitelem, v jehož šlépějích chce rozhodně pokračovat.

Po svém nástupu do funkce se chystá diecézi projet, navštívit všechny kněze a seznámit se se situací, ve které žijí. Jako jednu z bolavých oblastí svého nového působiště označil historii česko-němec-kých vztahů a s tím související důsledky, jako například opuštěné obce nebo přerušená tradice. „Snažit se tohle léčit patří určitě k prioritám biskupa v diecézi," uzavřel.

Do 30. dubna, kdy Holub přijme biskupské svěcení, je vedením diecéze pověřen Radkovský. Jeho další kroky zřejmě povedou do Charity, kde bude pečovat o duchovní potřeby klientů i personálu.

Tomáš Holub
Tomáš Holub se narodil 16.8.1967, pochází z věřící rodiny z Červeného Kostelce (na Náchodsku). Jako bohoslovec Arcibiskupského semináře absolvoval Katolickou teologickou fakultu UK v Praze a 28.8.1993 byl v Hradci Králové vysvěcen na kněze biskupem Karlem Otčenáškem.

Jeho prvním působištěm byla v letech 1993-1996 Kutná Hora, kde byl ustanoven jako kaplan ve farnosti a spirituál na Církevním gymnáziu sv. Voršily.

Poté nastoupil jako první vojenský kaplan do Armády ČR, v níž působil v letech 1996-2006, nejprve v jednotkách IFOR v Bosně a Hercegovině, dále jako vojenský kaplan Brigády rychlého nasazení v Havlíčkově Brodě a nakonec jako hlavní kaplan Armády ČR. Od roku 2006 působí jako poradce ministra obrany.

V období 2007-2008 absolvoval studijní pobyt na Lateránské univerzitě v Římě. Na Katolické teologické fakultě UK v Praze obhájil doktorát z křesťanské etiky na téma "Etické aspekty boje proti terorismu ve světle učení o tzv. spravedlivé válce".

Od 1.3.2008 byl ustanoven moderátorem kurie královéhradecké diecéze a od 1.12. 2008 do roku 2010 vykonával společně s Mons. Josefem Sochou službu generálního vikáře královéhradecké diecéze. Po nástupu biskupa Vokála se stal jeho hlavním poradcem a od 1. 7. 2011 nastoupil na ČBK jako její generální sekretář.

Tomáš Holub se dále angažuje ve vedení křesťanských kurzů pro mládež JUMP, přednáší v rámci České křesťanské akademie, Charismatické obnovy, podílí se na meditačních kurzech pro mládež a manželské páry, které rovněž pastoračně doprovází. Hovoří anglicky, německy a italsky.

Zdroj: www.cirkev.cz