„Nikdo z nás si asi nezvykne na pitvu dětí. Ještě horší je posuzování poranění týraných dětí,“ říká primář oddělení soudního lékařství ze sokolovské nemocnice MUDr. Rudolf Macháček.

Téměř 25 let vede primář Macháček Oddělení soudního lékařství a toxikologie Nemocnice Sokolov, které je jediným v Karlovarském kraji. Charismatický šedesátník, milovník islandských detektivek, známý tím, že bez svých kšand nedá ani ránu a je autorem úspěšné knihy o své zvláštní práci, se ale tomuto oboru věnuje celý svůj život.

„Převahu naší práce tvoří zdravotní pitvy zemřelých mimo zdravotnická zařízení, pitvy zemřelých ve zdravotnickém zařízení provádí patologové. Menší částí jsou pitvy soudní, které nařizují orgány činné v trestním řízení. Nejčastěji se jedná o dopravní úrazy, pracovní úrazy, sebevraždy a vraždy,“ uvádí v rozhovoru Rudolf Macháček.

Pane primáři, vy jste známý tím, že bez kšand nedáte ani ránu. Máte ještě další neřest?

Pane redaktore, vy musíte být světec, když za neřest považujete nošení kšand. Já si pod neřestí představuji úplně jiné věci. Kšandy nosím z čistě praktických důvodů jako nejlepší držák kalhot na těle.

Slyšel jsem, že vaší velkou vášní jsou knihy. Jaké si nejraději kupujete?

Vzhledem k tomu, že mám knihovnu čítající pár tisíc svazků, tak už kupuju knihy jen občas. V knihovně mám beletrii, něco o umění, knihy o historických událostech a významných osobnostech 20. století. Teď si spíš koupím oddechovky islandské detektivky Arnauda Indridasona, kde se dozvím i něco o životě na Islandu, a středověké detektivky Vlastimila Vondrušky.

Dávám také dohromady české učebnice soudního lékařství, myslím, že mám skoro všechny včetně první české učebnice Nauka o soudním lékařství z roku 1896 od prof. Josefa Reinsberga.

Vy jste o své práci i knihu napsal. Ta je rozebrána. Určitě jsou případy, které se do ní nedostaly. Neplánujete pokračování?

Předem bych upozornil, že se nejedná o knihu o mé práci. Útlá knížečka Střípky z práce soudního lékaře je několik případů za dvacet let existence našeho pracoviště, na jejichž řešení se podíleli mí kolegové, vyšetřovatelé, technici policie a další. Je to tedy kniha dokumentující význam spolupráce nás všech.

Jedním z případů, který jsem nezahrnul, byla vražda starší ženy, kterou provedl slepý pachatel. Sám oslepl sebepoškozením v průběhu odpykávání trestu odnětí svobody. Blíž bych případ nerozebíral, třeba vyhovím v důchodu těm čtenářům, kteří by chtěli pokračování Střípků.

Jak jste se k téhle práci dostal?

Během studií medicíny jsem si v antikvariátu koupil dvoudílné Soudní lékařství od prof. Františka Hájka z roku 1937, po přečtení jsem věděl, že je to to pravé ořechové. Utvrdily mne v tom i přednášky pana doc. Karla Pitra na Ústavu soudního lékařství v Plzni, u kterého jsem pak na soudním začínal. V roce 1994 jsem odešel do Sokolova a zahájil činnost oddělení soudního lékařství, kde jako primář působím dodnes. Volby oboru i místa působení jsem nikdy nelitoval, dnes bych volil stejně.

Je vaše oddělení výjimečné v rámci kraje?

Podle koncepce oboru soudního lékařství by v každém kraji měl být ústav nebo oddělení soudního lékařství. Ve všech krajích ještě soudní lékařství není. V Karlovarském kraji je naše oddělení jediné, nejbližší další jsou v Plzni a Ústí nad Labem.

Součástí našeho oddělení je i toxikologická laboratoř. Máme skvělý kolektiv, myslím si, že za 24 let existence jsme získali velmi dobré renomé u policie i soudů a naší nemocnici určitě neděláme ostudu.

Jaké případy na vašem oddělení řešíte?

Převahu tvoří zdravotní pitvy zemřelých mimo zdravotnická zařízení, pitvy zemřelých ve zdravotnickém zařízení provádí patologové, my děláme pitvy zemřelých ve zdravotnických zařízeních tehdy, když je podezření na pochybení při poskytování péče.

Menší částí jsou pitvy soudní, které nařizují orgány činné v trestním řízení. Nejčastěji se jedná o dopravní úrazy, pracovní úrazy, sebevraždy a vraždy.

Není tedy pravdou domněnka některých laiků, že pitváme jenom vraždy, a pokud nejsou, tak odpočíváme.

Kolik těl se vám dostane na sál? Je to podobné číslo jako v předchozích letech?

Poté, co jsme se stali v roce 2004 celokrajským pracovištěm, tak nejvyšší počet pitev za jeden rok překročil šest set, jinak se počty pitev ročně pohybují kolem pěti set.

Zvláštní kapitolou asi budou sebevrazi, že?

Je pravda, že sebevražd je pořád hodně. Už neplatí, že jich bylo víc na jaře, kdy si brali život mladší z nešťastných lásek, a na podzim senioři, na které dolehly Dušičky a blížící se Vánoce. Dnes jsou sebevraždy po celý rok včetně letních měsíců a sebevrazi jsou převážně v produktivním věku.

Změnil se také způsob provedení sebevražd. Pamatuji otravy oxidem uhelnatým ze svítiplynu, po zavedení zemního plynu téměř vymizely. S rozšířením střelných zbraní se zvýšil počet sebevražd střelných.

Občas se setkáme i s kuriózním provedením sebevraždy, za který považuji např. tu, kdy si sebevrah sestrojil gilotinu a poté si sám sťal hlavu.

Asi dokonalá sebevražda. Existuje dokonalá vražda?

Já bych rozdělil vraždy na ty, které jsou spáchány v afektu, ve vzteku, a na vraždy připravované. Pachatelé, kteří vraždu s rozmyslem připravují, jsou jistě přesvědčeni, že bude dokonalá a oni se vyhnou trestu.

Zatím jim to ale nevychází. Setkal jsem se se dvěma vraždami elektrickým proudem, dobře promyšlenými, ale z pohledu pachatelů se chybičky v jejich „práci“ objevily a oni byli dopadeni a usvědčeni.

Došlo i k odhalení vraždy čtrnáct dní před uplynutím dvacetileté promlčecí lhůty a pachatel byl pravomocně odsouzen. Z toho je jasné, že žádný vrah nemůže nejméně dvacet let klidně spát bez obavy z odhalení.