Do dvora továrny přijel malý náklaďák s dalšími vzorky horniny. Prospektor Otto Janout je spolu s řidičem přendavá na paletu u vchodu. „Andrej Babiš a další politici nazvali plánovanou těžbu lithia na Cínovci krádeží století, předpokládám, že náš průzkum kobaltu vyhodnotí stejně,“ říká z postoje politiků rozladěný Janout. Stejně jako na Cínovci i zdejší průzkum financuje australská firma.

Paletu pak veze výtahem do haly v prvním patře. Místnost je kromě desítek bedýnek na zemi prázdná, jen pod stropem se táhnou zavěšené zásuvky. Dříve pod každou z nich seděla jedna švadlena. „Tak, a tady skladujeme ty miliardy, zítra je v kufrech tajně odvážíme do Švýcarska,“ pokračuje Janout v ironických narážkách na předvolební hesla, jimiž Babiš s Okamurou obviňovali těžaře a konkurenční ČSSD z krádeže tisíců miliard korun.

Zkušený česko-kanadský prospektor Janout, který v lokalitě Tisová u Kraslic na Sokolovsku průzkum kobaltu rozjíždí a před pár lety stál i u hledání lithia na Cínovci, je z předvolebních útoků politiků otrávený. Poukazuje totiž na to, že rudný průzkum je hodně nákladný a značně riskantní podnik. Podle něj ho proto kvůli mimořádnému finančnímu riziku nemají dělat státní firmy, jak navrhuje Babiš.

„Vyvrtanou horninu musíme pečlivě označit kvůli evidenci investora i podle požadavků české legislativy,“ vysvětluje Janout teď už zcela vážně a ukazuje na čísla napsaná na bedýnkách. Podlouhlé si bedny si mimochodem geologové nechali vyrobit v pile z nedalekého Oloví, potřebují jich několik stovek. 

Přivezené vzorky si také prohlíží geoložka Barbora Paterová. Ukazuje na výrazná červená místa, podle ní jde o měděnou rudu, která se tu dříve těžila. „Kobalt není pouhým okem vidět, vyskytuje se tu jen ve stopovém množství,“ poznamenává. Přesný obsah kobaltu a dalších prvků zjistí mezinárodní laboratoř ALS Global v Rumunsku, kam se vzorky pošlou.

Kopce jako ementál

S Ottou Janoutem vyrážíme zabláceným autem do terénu, chceme podívat se na vrtnou soupravu. Stoupáme po bahnité cestě do kopců nad město. „Měď se tu těžila přes pět set let, kopce jsou tu jako ementál,“ vysvětluje prospektor. Zároveň zastavuje u nenápadného místa, jehož bych si jako laik nevšiml. Kus stráně hned nad cestou je zarovnaný do menší plošiny zarostlé břízami. Uprostřed ní vykukuje z listí asi 20 centimetrů nad povrch železná roura o průměru 15 centimetrů. Jde o pozůstatek přibližně 400 metrů hlubokého vrtu z 80. let minulého století. Podle Janouta se tehdy kvůli hledání mědi v této lokalitě udělalo kolem tří desítek vrtů.

Nakonec dorazíme na okraj horské louky mezi Kraslicemi a Bublavou k vrtné soupravě. Ta jede na plné obrátky, obsluhují ji tři muži. „Teď jsme v hloubce 356 metrů, chceme se dostat až do pěti set metrů,“ vysvětluje Janout. Jeden vrt podle něj trvá dva až tři týdny. Celkem prospektoři letos udělají čtyři vrty, po jejich vyhodnocení se příští rok v lednu rozhodnou, jestli budou pokračovat v dalším průzkumu. Do konce roku tu australská firma Auroch Minerals proinvestuje 15 milionů korun.

„Jsme teprve na začátku, pokud bychom se rozhodli pokračovat, stejně jako na Cínovci průzkum zabere minimálně pět let a bude stát stovky milionů korun,“ upřesnil Janout, jehož česká společnost Golden Pet drží průzkumnou licenci a australskému Aurochu poskytla opci na průzkum.

Nenahraditelné vejtřasky

Opět nasedáme do starší terénní toyoty a pokračujeme v prohlídce. Propektor ukazuje na okolní louky a pole a vyjmenovává, komu patří. „Neustále obcházím lidi a mluvím s nimi, to je moje práce, s místními musíme dobře vycházet,“ vysvětluje. Nejde jen o majitele pozemků. Už před tím jsme ve městě potkali správce bublavského skiareálu Vendelína Slavíka. Během naší výpravy zastavujeme také v domku na Bublavě Martina Staníka. Oba geologům vypomáhali svými starými „vejtřaskami“, tedy nákladními auty Praga V3S. Bez nich by se průzkumníci v těžkém terénu neobešli.

„Velkou výhodou je fakt, že skoro v každé místní rodině je někdo, kdo pracoval v nějakém dole, protože měď se tu těžila až do konce 80. let,“ tvrdí Janout. Projížďku končíme v areálu zavřeného dolu Helena. Vedle zchátralých budov jsou takzvané odvaly neboli výsypky, tedy hromady hlušiny z bývalé těžby. „Tady jsme odebrali první vzorky a díky nim jsme se rozhodli, že začneme hledat kobalt,“ ukazuje prospektor a geolog Janout na místo, kde hledání u Kraslic začalo.

A jak se k aktivitám prospektorů staví radnice v Kraslicích? Podle místostarosty Miloslava Posledního to vnímá vcelku pozitivně, nicméně k případné těžbě vede ještě dlouhá cesta a musely by se taky překonat některé překážky. „Těžba by měla co nejméně ovlivnit město. Musí se například vyřešit, jak převážet horninu ke zpracování,“ konstatuje Poslední.

Zároveň zdůrazňuje, že celý průzkum a příprava těžby je běh na příštích osm až deset let. „Nyní to ve vedení radnice máme spíše stadiu úvah. Když se tu nicméně před dlouhými desítkami let ve velkém těžilo stříbro a měď, byly Kraslice bohatým městem, takže případná těžba by mohla pro město něco znamenat,“ doplnil Poslední.

Kobalt je spolu s lithiem klíčovým prvkem pro baterie do elektromobilů, telefonů nebo na skladování elektřiny z obnovitelných zdrojů. Jeho cena díky rostoucí poptávce po bateriích proto roste. Jestli se ale skutečně bude těžit v kopcích nad Kraslicemi, je ale v této chvíli opravdu ve hvězdách.

„Že se nyní v České republice k podnikatelskému riziku, kdy se investují stovky milionů korun do průzkumu z nejistým výsledkem, přidalo i riziko politické, je dost nepříjemné. Dokončíme rozdělané vrty a po Novém roce uvidíme, jestli budeme pokračovat. Svět je veliký, Česko rozhodně není jediné místo, kde můžeme hledat rudy,“ uzavírá Otto Janout.