Volby do sněmovny začínají za

Nahrávám odpočet ...
VYBRAT REGION
Zavřít mapu

Roman Rokůsek: Chci teď zásadně změnit vlastní život

Karlovy Vary - Na úřad přišel Roman Rokůsek jako čtyřiatřicetiletý, odchází jako padesátiletý. Se stejným úsměvem a vyřídilkou, ale s menší energií. Jako nejmladší ředitel v republice postavil krajský úřad na nohy a z deseti zaměstnanců na počátku postupně šéfoval až 320 úředníkům.

25.1.2016
SDÍLEJ:

ŘEDITEL krajského úřadu Roman Rokůsek odchází.Foto: Foto Deník Vladimír Meluzín

Roman Rokůsek se rozhodl na post ředitele rezignovat a zásadně změnit vlastní život. Svému nástupci ale stihl vymalovat a uklidit kancelář. „Ať si ji nový ředitel zařídí po svém. Já jsem mu jenom usnadnil práci," smál se. Všechna ocenění, plakety, které za patnáct let pod jeho vedením krajský úřad získal, ale zůstaly viset na zdi. Skromnost je odcházejícímu řediteli cizí a otevřeně přiznává, že má být na co pyšný. A rozhovor na rozloučenou s krajským úřadem Deníku neodmítl.

Nerozmyslel jste si svou rezignaci?

Rozhodně ne. A těším se. Opravdu. Odejít se někdy musí. Vím, že jsem zastával špičkové místo, ale nikdy jsem post ředitele úřadu neupřednostňoval. Vždy jsem tvrdil, že to není o funkci, ale o práci.

Do funkce ředitele krajského úřadu jste nastupoval 1. ledna 2001 a krajské úřady tehdy vznikaly. Do té doby hejtmanství v České republice neexistovala. Jak jste se s tím popral?

Byly to zajímavé čtyři roky budování, které řadím mezi nejšťastnější období. Agenda postupně nabývala, začala platit reforma státní správy a my jsme se museli umět zorientovat. Informace jsme sháněli, kde se dalo. Jak se na nás práce valila, úředníků přibývalo. V dubnu už jich bylo čtyřicet a v červnu už 120. A po těch 15 letech zaměstnává krajský úřad 320 lidí.

Ve funkci ředitele končíte 31. ledna. Kam se vydáte? Jakou profesi si zvolíte? Nebojíte se nového začátku?

Budu se živit jako osoba samostatně výdělečně činná. Nechci už být zaměstnancem, chci být daleko od veřejné správy a mít mnohem více času. I když nikdy neříkej nikdy. Když jsem se definitivně rozhodl, že odejdu, přemýšlel jsem o tom delší dobu, šel jsem se svým psem do lesa a bylo mi skvěle. Pochopitelně, že se nového začátku tak trochu bojím.

Vždyť potřetí začínám z ničeho. Ale chci být školitelem a poradcem, mám praxi v řízení kolektivu a jsem přesvědčen o tom, že mám lidem co nabídnout. Nestojím o postavení a funkce a práce mi nevadí. A také chci odejít v tom nejlepším, krajský úřad funguje perfektně a já se nemám za co stydět.

Neuvažujete o vstupu do politiky?

Ne. Politika je podle mne otročina. Měl jsem čas sledovat hejtmany a věřte, že to není jenom o chlebíčkách. Politika je obrovsky časově náročná, je to řetězec jednání, stříhání pásek, návštěvy divadel a dalších akcí. Víkendy v podstatě neexistují. Je to obrovská řehole a já nechci žít funkcí. To jsem ostatně vždy prosazoval, vždyť jako ředitel úřadu jsem neměl ani řidiče.

O vás se vždy tvrdilo, že jste pedant. Je to pravda?

Já jsem vždy prosazoval, že krajský úřad je tady pro lidi. A ti musejí mít perfektní servis. A ten jim musejí zařídit úředníci. A to vyžaduje stoprocentní nasazení. My na úřadě neživíme sami sebe a jeden úředník stojí státní pokladnu 150 tisíc korun ročně. Musíme dodržovat pokyny, směrnice a vyhnout se maléru. Což je někdy obtížné, protože změn je hodně.

To vyžaduje zkušený kolektiv a lidé se mění. Sám jsem to viděl. Když nastoupí na úřad pracovník, který přichází ze soukromého sektoru, má tah na branku a špičkový drive. A po letech zvadne. Úředníků je hodně, mají jistotu zaměstnání, dobré pracovní podmínky, ale pořád jsou to lidé. S vlastními starostmi a někdy to prostě mezi nimi zaskřípe. Já jsem si leckdy připadal jako ombudsman. A když chcete lidi řídit, musíte je umět také motivovat. My jsme pořádali vánoční večírky, ty byly vyhlášené. Prostě jednou za rok jsme se bavili a já, přestože jsem extrovert, jsem zpíval duet před 150 zaměstnanci. A ještě k té pedanterii. Souhlasím s Bismarckem, že metoda cukru a biče funguje.

Jaké období ve funkci bylo pro vás za patnáct let to nejobtížnější?

To bylo zřejmě po odchodu hejtmana Josefa Pavla, když na úřad nastoupila koalice ČSSD s hnutím Doktoři. Garnitura se změní a vy začínáte po osmi letech znovu od nuly. Musíte umět vybudovat důvěru mezi politiky a úřadem a také jim vysvětlit, že ne vše, co požadují, jde udělat. Prostě jim umět říct, že tudy cesta nevede. A také na tom trvat. I když atmosféra houstne. A v tom se špatně pracuje. Já jsem od politiků nikdy nechtěl, aby mi ukazovali cestu, ale sdělili cíl. Pak si umím poradit. Prostě vše záleží na vzájemné důvěře.

A nejtěžší situace?

Nikdy nezapomenu na to, jak jsem odjel lyžovat do Alp a na sjezdovce se ozval telefon, že havaroval autobus u Nažidel. To byla obrovská tragédie. Telefon jsem dva dny nedal z ruky, bylo potřeba zařídit obrovské množství práce. A přitom vnímáte tu hrůzu a smutek. Jste uprostřed krásné přírody a víte, že tam zemřelo tolik dětí. Sám mám dítě, na tyto dny rozhodně nikdy nezapomenu.

Nejkomplikovanější spory, kterými se krajský úřad zabýval?

Asi to je spor o chebskou spalovnu. To bylo hodně obtížné. Ale mám předvídavost a dokumenty, které jsme vlastně u každé kauzy tvořili, abychom rozhodnutí obhájili a proč jsme k tomuto závěru došli, jsem si pečlivě ukládal a také pamatoval. Abychom příště postupovali stejně. Není možné jednou rozhodnout tak a ve stejném případě opačně. Vše se ale vždy dalo rozplést a v některých věcech jsme se hodně přiučili.

Svůj odchod z úřadu jste vysvětlil i velkou únavou. Je to opravdu tak?

Je mi padesát a chci zvolnit. Občas jsem si připadal jako houba, která nasává informace. A pracoval jsem s lidmi, kteří třeba onemocněli a pomoct se jim nedalo. Ty mezilidské příběhy vás utvářejí. Řešil jsem i mobing a hádky. Prostě mela, při níž musíte zachovat status quo. Někdy je to prostě trojí pres, stojíte mezi úředníky, sedíte s politiky na krajských radách a musíte vést úřad. A přitom nemáte s kým si popovídat. Takže jsem po patnácti letech opravdu unaven a chci si odpočinout.

Jak jste si během těch let čistil hlavu?

Jízdou na motorce. Tu mám šest let, i když jsem si původně chtěl koupit skútr. Motorka je ale moje srdeční záležitost. Když jsem končil pracovní den, tak jsem prostě nechtěl lézt do auta, byla to taková minifóbie, raději jsem si hlavu větral na motorce. Procestoval jsem Evropu, vydal jsem se i do Albánie.

A také jsem jednou uvízl v Bosně, protože já, ač úředník, jsem si zapomněl doklady. Nemohl jsem předložit technický průkaz ani zelenou kartu a nechtěli mě pustit přes hranice ani tam, ani zpět. Štěstí bylo, že se umím z problémů vykecat.

Jste momentálně svobodný, ale ví se o vás, že jste svou bývalou manželku poznal právě na krajském úřadu...

Ano, poznal a máme spolu jedenáctiletou dceru. Než jsme spolu začali chodit, musela z krajského úřadu odejít. Nebylo možné, abych byl já jejím nadřízeným a ona mou podřízenou. Jsem možná kruťas, ale měřím všem stejně. A to jsem vždy dodržoval.

Autor: Ivana Kalinová

25.1.2016 VSTUP DO DISKUSE
SDÍLEJ:
Svátek naturální kulturistiky a fitness si užili fanoušci v hotelu Thermal, kde byl na pořadu ICN European Natural Cup 2017 v naturální kulturistice a fitness.
48

PODÍVEJTE SE: Naturální kulturistika pohltila Thermal

Nehoda motorky. Ilustrační foto.

Předjíždějící motorkář skončil v nemocnici, auto je jen nabořené

Dvě hromadné nehody způsobili řidiči náklaďáků

Karlovarsko – Dvě hromadné nehody, při nichž to naštěstí odnesly hlavně plechy automobilů a záchranáři pomáhali jen jednomu lehce zraněnému, se staly v pondělí. Obě měli na svědomí řidiči náklaďáků.

Energie porazila Vsetín a dál vládne soutěži

Karlovy Vary - Energie nastoupila proti Vsetínu oslabená o další ofenzivní oporu, když k dlouhodobě zraněným Balánovi a Rachůnkovi přibyl Ondra Beránek. I tak se ale radovala z vítězství 3:0.

Americký spisovatel Robert Fulghum přijede i do Chodova

Chodov – Americký spisovatel Robert Fulghum se opět vrátil do Česka a s projektem Listování se vydal na turné po republice.

Seniora měsíce trýznila, bila ho, nutila krást a brala mu důchod

Sokolovsko – Téměř půl roku musel snášet týrání devětašedesátiletý muž v malé obci na Sokolovsku. Do svého bytu si ho nastěhovala o čtyři roky mladší žena, která mu slibovala pohodový a bezstarostný život. Opak byl ale pravdou.

Copyright © VLTAVA LABE MEDIA a.s., 2005 - 2017, všechna práva vyhrazena.
Používáme informační servis ČTK. Kontakt na redakci.
Publikování nebo šíření obsahu Denik.cz je bez písemného souhlasu
VLTAVA LABE MEDIA a.s., zakázáno.
Marketingové podmínky. Cookies. Zrušit oznámení