Ten kousek byl nakonec pořádný výšlap, kdy bylo třeba dojít z centrálního parkoviště s lyžemi na ramenou až k dolní stanici lanovky CineStar Express. Když tudy někteří po ránu pochodovali, někteří se už od sjezdovky vraceli. „Do toho nejdeme. Je tam moc kamení," nechali se slyšet majitelé nových lyží. Ti, jejichž „prkýnka" jsou už letitá anebo tolik nelpí na věcech, pokračovali statečně dále.

Barva sněhu na sjezdovce ve větších částech už přecházela do hnědé, poněkud náročných pak bylo několik desítek metrů od výstupu z lanovky. Zbýval tady úzký pruh tajícího sněhu, který se dále ztenčoval před očima. Méně odvážní tudy lyže raději poponášeli až k části sjezdovky, která byla na dané poměry ještě poměrně exkluzivní. Ale i tak jízda vyžadovala oči na stopkách, neboť bylo třeba sledovat kamínky, vydřená místa, více vydřená místa a úplně vydřená místa. Ideální příležitost, jak se zdokonalit v ostrých obloucích. Ale ono to i tak jelo jak ďas.

Kolem desáté hodiny se sjezdovka více než slušně zaplnila. Méně odvážní lyžaři ale v té době už končili a dali přednost poslednímu otevřenému après ski baru. A tady rozličnými nápoji zapíjeli poslední den na lyžích.

Většina účastníků Loučení se zimou odjížděla z Klínovce spokojena. Buďme upřímní. Vždyť už ani nešlo o lyžování, těžko mohl někdo očekávat skvěle připravenou pistu, ale spíše o nostalgické loučení se sezonou s přáním, aby ta příští byla o něco lepší.