Nebezpečný popel, stromy na spadnutí i strmé skály, hasiči pomáhali v Hřensku

Vyrazili ráno před šestou hodinou už v pátek 5. srpna, v Plzni se k nim připojili dobrovolní hasiči z Bělé nad Radbuzou. „Po rychlém seznámení se situací jsme vyrazili na místo zásahu. Cesta byla dlouhá, ale plná optimismu. První pohledy na požářiště nám vyrazily dech. Dlouhé minuty jízdy kolem ohořelých stromů a kopců nikdo ani nedutal. Dorazili jsme do cíle, nahlásili jsme příjezd, vyřídili ubytování, převlékli se do zásahového oblečení a vyrazili na kopce zmapovat si terén,“ popisuje za skupinu Luděk Kozák začátek prvního dne služby v Hřensku.

Přes noc nabrali síly na hotelu a další den měli nástup ráno v sedm. „Rozkaz zněl jasně, Pavel s Václavem šli obsluhovat jako strojníci cisterny, které tlačily vodu do celého úseku, kde zasahovali hasiči z Plzeňského kraje. Obsluhovali nejnovější cisterny Tatra ´nosorožec´. My dva jsme si vyběhli kopec a na hřebeni směr Oltářní kámen jsme dohledávali a hasili skrytá ohniska,“ dále popisuje dobrovolník Kozák s tím, že terén byl náročný. Strmé skály a převisy pokryté až třiceticentimetrovou vrstvou popela, v němž se schovávaly vyhořelé pařezy. „Nad námi přehořelé stromy, neustále hrozící pádem,“ pokračuje.

Stejné úkoly a také zážitky má dobrovolný hasič Pavel Szerencsés. „Bylo to náročné, dohašovali jsme skrytá ohniska nahoře na hřebeni. Neustále jsme museli přidávat hadice, prodlužovat vedení. V jednom místě jsme se setkali pak s jednotkami z Karlovarského kraje,“ popisuje Szerencsés. 

Lán pole shořel u Nahého Újezdce na Tachovsku, za několik desítek minut

Po dvanácti hodinách náročné práce se dočkali vystřídání. „Jenže pro nedostatek strojníků se Pavel s Václavem rozhodli udělat si i noční směnu, která byla velmi krušná. Na dalším ranním rozkazu bylo vidět vyčerpání kluků, ale museli zpět na kopec. Stejné úkoly jako den před tím. Vyhledávat v náročném terénu ohniska, zamezit znovuzahoření a obsluhovat cisterny. Kluci je obsluhovali celých 36 hodin s malými přestávkami,“ říká o zásahu hasič Kozák.

Do nepřístupného terénu se prořezali

Ohniska požáru se dokonce znovu dostala až na hranici doposud zdravého lesa, kam bylo třeba natáhnout hadice a rychle jednat, aby nedošlo k žádným větším škodám. „Během našeho boje se naši kolegové okolo 14. hodiny začali stahovat na odjezdy domů, přičemž my jsme dále zůstávali na kopci až do večerních hodin kdy nás přišli vystřídat noví kolegové. My všichni čtyři mohli vyrazit na hotel odpočívat. Pondělní ráno během rozkazu jsme byli jediní, kteří se rozhodli zůstat dva turnusy, tak jsme se seznámili s novými kolegy. Naši strojníci se rozdělili, jeden šel dopravovat vodu do přečerpávacích stanovišť naší CAS 20 MAN, druhý strojník se vrátil obsluhovat cisternu. Nám přidělili úsek rokle, kde jsme museli zpřístupnit nepřístupný terén motorovými pilami.“

Pak přišel další úkol, vytvořit hadicové vedení na vrchol skalnatého kopce. „A vynést takzvaný bazének a mašinu, čerpadlo. Začali jsme hasit hřeben, kde bylo pro opravdu nepřístupný terén hašení vrtulníky neúspěšné.“

Kulaté výročí oslaví plánští dobrovolní hasiči

Přišlo úterý, den střídání, a podle dobrovolných hasičů pro ně i den nejnáročnější. V popisu událostí pokračuje Luděk Kozák: „Strojníci vozili vodu cisternou a obsluhovali ´nosorožče´. Celkem jsme dopravili 34 cisteren což je 102 tisíc litrů vody. Nadále jsme byli vysláni vytvořit další vedení. Poté zredukovat a přesunout hadicové vedení na německé straně, snášení a přenášení materiálu z kopce na jiné kopce, kde bylo aktuálně zapotřebí. Po patnácté hodině přišel rozkaz stáhnout se z kopce, zabalit si a předat směnu kolegům, kteří zrovna přijeli. Druhá skupina naší jednotky prakticky dělala to samé. Vytvářeli nové hasicí útoky, redukovali nepotřebné vedení, dohledávali a hasili skrytá ohniska. Bylo to náročné, ale úžasné poznání nových zkušeností i pro zkušené hasiče.“