Coby své motto by rád zmínil nápis na praporu hasičů Karlovarského kraje, který zní „vlasti ku prospěchu, bližnímu ku pomoci", a on sám dodává „sobě ku cti". Jaké zásahy jsou pro vás na dennodenním pořádku?

Karlovarský kraj se z hlediska skladby zásahů nijak neodlišuje od jiných regionů. Ročně zde řeší hasiči na 4000 mimořádných událostí. Požáry představují pouze 16 procent zásahů. U ostatních se jedná o technické záchrany, kdy řešíme úniky nebezpečných látek, vyprošťování osob z havarovaných vozidel, výšek i hloubek, z vodní hladiny či nepřístupných prostor. Nezřídka provádíme záchranné práce nebo manipulace s různými druhy zvířat. Profesionální hasiči se rovněž intenzivně věnují zásahům při výskytu vysoce nakažlivých biologických onemocnění. Hodně energie věnujeme přípravě na zásahy v chemickém průmyslu, který je zejména na Sokolovsku stále aktuálním potenciálním rizikem.

Jak funguje spolupráce krajských profesionálních hasičů a lokálních dobrovolníků? Co spolupráce s ostatními záchrannými složkami?

Spolupráce je vlastně dvojí. Ta formální, předepsaná zákonem, kam patří organizování odborné přípravy pro velitele a strojníky jednotek obcí, řešení dotačních grantů pro města a obce na činnost jejich jednotek atd. Druhá stránka spolupráce je ta, kterou nám žádný zákon neukládá, ale kterou považujeme za kolegiální samozřejmost. Do této formy spolupráce můžeme zařadit metodickou pomoc obcím při realizaci veřejných zakázek na pořízení nové zásahové techniky, součinnost HZS při realizaci nejrůznějších akcí pro veřejnost či oborové soutěže, jako třeba ve vyprošťování, nebo dnes tolik oblíbený požární sport. Myslím, že mohu naprosto v klidu konstatovat, že naše spolupráce s jednotkami SDH obcí je na vynikající úrovni, a to dlouhou řadu desetiletí. Jsme jako kraj nejúspěšnější region v získávání dotací na reprodukci cisteren. Všechny jednotky našich obcí jsou akceschopné a většina již dnes zasahuje s nejmodernější technikou.

Co krajské hasiče trápí?

Rád bych upozornil, že co se týká problematiky vybavení jednotek požární ochrany na zásahy, tak se jedná o proces, který nebude nikdy ukončen. Nejenže technika postupně stárne a je potřeba ji obměňovat, ale mění se také rizika a skladba zásahů a na to je nutné reagovat právě pořizováním odpovídajícího technického vybavení a zvyšováním odborné přípravy.

A závěrem, nějaký poznatek, pocit?

Chtěl bych vyjádřit svůj obrovský dík všem starostům obcí a měst Karlovarského kraje, kteří jsou zřizovateli jednotek požární ochrany. Stejné poděkování patří i vedení Karlovarského kraje, jehož především finanční podpora jednotek dobrovolných i profesionálních hasičů patří k nejvyšším v rámci České republiky.