Kliknutím zvětšítePo absolvování bakalářského programu se jí podařilo získat studijní stipendium a odcestovala na magisterské studium chemie na známou University of Cambridge do Velké Británie. Zde zůstala také na doktorát, v rámci nějž se věnuje výzkumu v oblasti biofyzikální chemie, konkrétně stabilitě a formulaci léčiv. Ta se využívají například na léčbu cukrovky typu 2. Kromě toho se Eva podílí na popularizaci vědy, především pro středoškolské studenty. Ve volném čase ráda chodí na výlety do přírody nebo vaří. Našim čtenářům prozradila, jaké to je studovat a žít za kanálem La Manche a také nastínila co by chtěla dělat v budoucnu.
Proč vás baví či zajímá zrovna chemie?
K přírodním vědám jsem měla blízký vztah už od malička, pěstovala jsem doma spousty rostlin, bavilo mě pozorovat přírodu – a to vlastně dělám dodnes. Chemie nejde oddělit od ostatních přírodních věd (fyziky, biologie, matematiky), k přírodním vědám jsem asi vždy tíhla proto, že se mi líbilo dívat se, jak věci kolem mě fungují. Ke konkrétním tématům výzkumu, který dělám teď, jsem se pak dostala víceméně náhodou. Myslím si, že poměr žen a mužů v oblasti chemie nebo chemickém výzkumu začíná být poměrně vyrovnaný, a to alespoň mezi laboranty, bakalářskými a magisterskými studenty a doktorandy. Až potom ve vyšších akademických/vědeckých pozicích převažují muži. V tom podle mého názoru hraje důležitou roli to, že ženy častěji (než muži) zůstávají doma s dětmi a ve vědecké kariéře nemusí být vždy jednoduché se takříkajíc „vrátit do rozjetého vlaku“. Myslím, že i v tomto ohledu se situace pro ženy malinko zlepšuje – začínají existovat vědecké projekty, které podporují návrat k výzkumu i po přerušení kariéry, např. z důvodu mateřské dovolené – ale stále je zde hodně prostoru pro zlepšení této situace, a to jak v Česku tak v Anglii.
Jak jste se ocitla ze sokolovské ZŠ na jedné z nejprestižnějších univerzit?
Byl to samozřejmě postupný proces. Po studiu na sokolovském gymnáziu jsem odešla studovat chemii na VŠCHT v Praze. Při studiu na VŠCHT jsem zároveň pracovala na Ústavu organické chemie a biochemie, kde jsem měla možnost podílet se na výzkumných projektech, které se zde řešily. Díky práci v poměrně mezinárodním týmu v Praze pro mě potom nebylo takovým „šokem“ začít pracovat ve výzkumném týmu tady v Cambridge. Také jsem zjistila, že v kariéře vědce jsou zahraniční zkušenosti velmi ceněné. Aby se člověk mohl věnovat vědě, musí mít dobré nápady a inovativní přístup, a právě proto je třeba trochu vystrčit hlavu z jakési pomyslné bubliny, ve které člověk žije a strčit hlavu zase do jiné - tedy poznat více přístupů k řešení problémů a výzev.
Jak náročné je dělat doktorát na University of Cambridge? Co to obnáší, jak vypadá váš běžný den, na jakých výzkumech pracujete?
Dělat doktorát je obecně hodně jiné než ve škole studovat na test nebo na zkoušku. V rámci doktorátu se věnujete nějakému vědeckému projektu, který se snažíte vyřešit. A jelikož ho před vámi ještě nikdo nevyřešil, musíte si najít vlastní cestu. Vyžaduje to trochu jiný typ schopností a hlavně motivaci. Jste za svůj projekt „zodpovědní“, je třeba hledat cesty, jak určitý vědecký problém vyřešit. V tom doktorandovi pomáhá jeho vedoucí práce, který by měl být ideálně vaším „parťákem“ – člověkem, s nímž pravidelně diskutujete svůj pokrok a který vám pomůže vyřešit problémy, které se během práce na projektu (téměř zaručeně) objeví. Obvyklou náplní mého pracovního dne je například: plánování experimentu/měření, zpracovávání a vyhodnocování dat z měření, vlastní experiment/měření, diskuze s mojí vedoucí nebo kolegy z laborky, čtení publikací souvisejících s mým tématem – v libovolném pořadí, jak je zrovna potřeba.
Konkrétně v mém projektu se zaměřuji na procesy spojené s nežádoucí degradací léčiv na bázi peptidů (krátkých řetězců aminokyselin), které se používají při léčbě například cukrovky, kardiovaskulárních poruch nebo některých typů rakoviny. U takovýchto léčiv může někdy nastat problém při jejich výrobě nebo závěrečné formulaci (tj. fáze, kdy se léčivo převede do finální podoby, ve které se aplikuje pacientům), já se věnuji výzkumu některých z těchto problematických procesů, při kterých léčivo ztrácí svoji účinnost, což může do budoucna přinést nové poznatky také například o tom, jak takovým procesům lze předcházet nebo jak je minimalizovat.
Jak byste popsala rozdíl mezi britskou univerzitou, konkrétně tedy University of Cambridge, a českou univerzitou?
Největší rozdíl bude nejspíš v přístupu ke studentům, který je tady v Cambridge více individuální. Každý student má svého tutora (někdy i více) z řad akademiků, na kterého se může obrátit, pokud se vyskytne nějaký problém. I v případě, že v průběhu studia student žádné problémy nemá, několikrát do roka se svým tutorem diskutuje vývoj a pokrok ve studiu. Zkoušky tu většinou bývají pouze písemné a pouze jednou do roka, což ma své výhody i nevýhody. Několikrát do roka však student dostane jakési neformální slovní hodnocení z každého předmětu od svého „supervizora“ – což je někdo jako vedoucí cvičení z daného předmětu na vysoké škole v Česku. Konkrétně v Cambridge však tato cvičení pouze ve velmi malé skupince studentů a to 2-3 studenti na jednoho „supervizora“.
Z hlediska množství informací, které se člověk během studia dozví a naučí (či by se v ideálním případě měl naučit) bych ale řekla, že na tom mohou být české a britské univerzity velmi podobně. Zde však mohu srovnávat pouze studium chemie na VŠCHT v Praze a na University of Cambridge. Celkově musím říct, že mám velmi dobrou zkušenost jak s bakalářským program Chemie na VŠCHT, tak potom se studiem tady v Cambridge. Nemyslím si ani, že studium na univerzitě v Velké Británie musí být nutně ve všech ohledech lepší než studium na univerzitě v Česku. Ve Velké Británii se setkáte s odlišným přístupem, což je rozhodně obohacující zkušenost. Osobně jsem velmi ráda, že jsem mohla zažít obojí – vysokoškolské studium v Česku i tady v Anglii.
Může si studium v zahraničí dovolit každý?
Bohužel ne, zvláště teď po brexitu. Já za možnost magisterského studia na Cambridge vděčím stipendiu od Bakala Foundation a také nadace manželů Krskových. Na anglických univerzitách se platí školné a také životní náklady jsou tu větší než v Česku. Pokud o studium v zahraničí (a to nejen v Anglii) uvažujete, výše zmíněné nadace bych velmi doporučila. Získání stipendia mi kromě finanční jistoty dodalo i sebevědomí k tomu studium v Cambridge vůbec vyzkoušet. Výběrový proces uchazečů o stipendia je zároveň velmi profesionálně veden, a tak je zároveň i skvělou přípravou na samotný přijímací proces na zahraniční univerzitu. Už jenom samotné podání přihlášky je skvělým nácvikem psaní motivačního dopisu (v angličtině) nebo přípravy strukturovaného životopisu. Pokud člověk projde prvním předvýběrovým kolem, je pozván k pohovoru, což je podobné jako u naprosté většiny přijímacích řízení na zahraniční univerzity.
Jak se vám změnil život a studium v době covidu? Lze na tom najít i nějaká pozitiva?
Vloni na jaře při prvním velkém lockdownu byla situace ohledně organizace univerzity i výzkumu na univerzitě o dost horší než je nyní, což je logické, jelikož bylo třeba se přizpůsobit téměř ze dne na den. Nyní už je výzkum na univerzitě obnoven (ač v trochu omezenější míře a stále je preferována práce z domova), takže já mohu normálně pokračovat ve svém doktorském studiu a tedy i chodit do laboratoře a dělat experimenty a měření. Výuka bakalářských a částečně i magisterských studentů však nyní opět probíhá pouze distančně, tedy přednášky jsou nahrané a supervize (cvičení v malých skupinách) probíhají formou online videokonference.
Jako pozitivum, které tento stav přinesl, bych vnímala to, že se lidé, ale i celé instituce naučily být více flexibilnější. Myslím si, že tato zkušenost může vnést například do školství nový vhled a i z dlouhodobého hlediska přinést nové a třeba i lepší metody výuky. Tady v Anglii vnímám například zjednodušení různých byrokratických procesů (alespoň v rámci univerzity), najednou není třeba přinést vytištěný a ručně podepsaný formulář kamsi do kanceláře, ale stačí podepsat elektronický dokument.
Jak se změnila situace v Británii po brexitu? Přináší vám to nějaké problémy?
Pro mě osobně se situace příliš nezměnila, jelikož jsem v Anglii začala studovat ještě před brexitem. Novým přicházejícím studentům z Evropy to ale přinese různé problémy, z nichž největším je bezesporu výrazné zvýšení poplatků za školné. I na toto se snaží univerzity reagovat a vypisují různé stipendijní programy, které by pomohly Evropanům tuto situaci zvládnout.
Jak je možné více popularizovat vědu u mladé generace? Vím, že se na tom také podílíte, můžete vysvětlit jak?
Pro mě je popularizace přírodních věd velmi důležité téma. Díky různým přírodovědným soutěžím pořádaným pro studenty ZŠ a SŠ (například Chemická a Biologická olympiáda nebo KSICHT – Korespondenční Seminář Inspirovaný Chemickou Tematikou) se z mého zájmu o okolní přírodu stala vášeň pro vědu. Tyto mimoškolní aktivitu, kterým jsem se při studiu na gymnáziu věnovala, měly na mé další profesní směřování daleko větší vliv než samotná školní docházka. Další velmi důležitou a motivační zkušeností byla pro mě byla účast v programu Otevřená věda, který pořádá Akademie věd ČR, díky tomuto programu si můžou středoškolští studenti vyzkoušet stáž ve skutečné výzkumné skupině a podílet se tak na projektech, které se tam řeší.
Jelikož vím, jak klíčovou roli mohou takovéto aktivity hrát při rozhodování o budoucím studiu a kariéře, snažím se nyní také pomáhat s jejich přípravou. Tyto aktivity pořádané pro žáky a studenty ZŠ a SŠ jsou pořádané studenty VŠ a akademickými pracovníky na dobrovolné bázi a stojí za nimi hodně úsilí. Lidem, kteří do těchto aktivit investují svůj volný čas a energii, patří můj hluboký obdiv. Sama se snažím občas přispět nějakou recenzí, tvorbou úlohy apod., protože jde o aktivity, které skutečně mají smysl.
Co na vaše úspěchy říká vaše okolí? (rodina, spolužáci, kamarádi)
Moje rodina a můj partner mě vždy podporovali ve všem, pro co jsem se rozhodla. Myslím, že jsou na mě pyšní a jsou rádi, že se věnuji tomu, co mě baví. Moji kamarádi se mě často ptají na srovnání českého a anglického prostředí – a to jak na univerzitě tak mimo ni. Zajímá je také, jak jsem zvládla přechod mezi těmito dvěma prostředími. Možná to pro některé mé známé může být jakousi motivací, když vidí, že nemusí být problematické dělat magisterské studium v zahraničí, i pokud jste předchozí studium (středoškolské a bakalářské) absolvovali v Česku.
Co chcete dělat po studiu profesně i v životě vůbec?
Ráda bych se dál věnovala výzkumu. Baví mě jeho výzvy a také si myslím, že právě věda posouvá naši společnost vpřed. Také si dokážu představit, že bych se částečně věnovala výuce a popularizaci vědy.
17
Kondice
Dům a zahrada
Kafe
iReceptář
TN.cz
