„Chodíme spolu už dvacet sedm let. Potkali jsme se v ústavu sociální péče. Od té doby jsme se od sebe nevzdálili,“ řekl novomanžel Miloslav. „Jsme velmi rádi, že jsme se mohli konečně vzít. Velice jsme se na tento den těšili,“ radoval se novomanžel.

Paní Anna byla od dětství v dětském domově a v několika ústavech sociální péče (ÚSP), naposledy to bylo v Patě Hazlov. Od ledna 2014 se postupně začala osamostatňovat a přešla do služby chráněné bydlení Pata.

„V prosinci 2015 se společně s panem Mílou dostala do služby osobní asistence poskytované Dveřmi dokořán, z.s., a v současné době bydlí v pronájmu v Aši,“ upřesnila sociální pracovnice Anna Handrychová.

V minulosti byli oba manželé zbaveni svéprávnosti, ale to už se změnilo. Novomanželu Mílovi se s pomocí služby Dveře dokořán podařilo v červnu 2017 získat plnou svéprávnost.

„Paní Anně se plná svéprávnost zkoušela u soudu vrátit dvakrát, a to v roce 2015 a v roce 2018. V roce 2018 se podařilo za podpory Dveří dokořán Anně více zmírnit částečné omezení ve svéprávnosti, a tím tak splnit její velké životní přání, vzít si pana Mílu za manžela,“ vysvětlila Anna Handrychová.

„Vdát se byl můj největší sen, jsem moc šťastná, že Mílu mám. Máme se moc rádi,“ neskrývala emoce novomanželka Anna.

A co jim v životě dělá největší radost?

„Pracuji na počítači, rybařím, jezdím na skútru. A hlavně velice rád vyřezávám ze dřeva různé modely a panáčky a velmi mě to baví. Když je potřeba, velice rád udělám doma nějaké malé opravy a také hodně často poslouchám country,“ sdělil Miloslav.

Novomanželka Anna v současnosti pracuje v šicí dílně v Aši. Ale i ona si ve volném čase najde čas na své koníčky.

„Starám se s velkou radostí o naše dva psy a dvě kočky. To je moje největší radost. Pak také velmi ráda tancuji, pletu a vyšívám. Všechno mě velice těší,“ sdělila novomanželka.

Oba dva se vzájemně doplňují ve všech činnostech v domácnosti, protože pan Miloslav má sníženou pohybovou schopnost.

Novomanžele v jejich domku, který mají pronajatý, každý týden navštěvuje osobní asistentka, která jim pomáhá například při jednání s úřady, hospodařit s penězi anebo i s většími nákupy, které by oba dva nezvládli.

Velkou zásluhu na tom, že se oba dva lidé mohli vzít, má právě nezisková organizace Dveře dokořán, která celý obřad zorganizovala.

Posláním organizace je právě podpora integrace lidí s mentálním a kombinovaným postižením v jejich přirozeném sociálním prostředí. Umožňuje těmto lidem žít způsobem, který je ve společnosti považován za běžný, a pomáhá jim tak, aby měli ve společnosti co nejvíce otevřeny dveře dokořán. Za tímto účelem jim poskytuje sociální službu osobní asistence, jejímž hlavním cílem je získání jejich maximálně možné samostatnosti při zvládání činností v běžném životě.