„Za mého působení ve vesničce jsem se starala celkem o 19 dětí. Nejstaršímu je dnes přes padesát a nejmladšímu 34 let," uvedla bývalá pracovnice. „Stýkáme se v průměru tak jednou do roka," doplnila.
Ze své činnosti vzpomíná ráda také na začátky své práce. „Dříve tu byly i početné skupiny sourozenců, jako byli například Šubrtovi, jichž bylo osm bratrů a sester. Podobně to měla i kolegyně, která měla dvojčata plus jednoho dalšího jejich sourozence. Byli jsme si velice blízcí," dodala.
Děti ve vesničce se pak moc nelišily od těch mimo ni. Tedy minimálně co se týče her a radovánek. Jejich vynalézavost a dětská radost občas nabíraly zajímavých rozměrů. Mnohdy to skutečně nebyla jednoduchá práce, ale člověk musel mít děti opravdu rád a obrnit se trpělivostí.
„Děti rády dováděly. Například cestu ze schodů v jednom z našich domečků si rády zkracovaly tím, že si na jejich vrcholu sedly na takové velké vycpané polštáře a jezdily po nich dolů jako na saních," zavzpomínala Eva Borková.