Nikdo z nás se ho nemusí učit. Už novorozenci tento specifický mimický projev umějí, i když je to u nich jen reflex, objevuje se na jejich tváři bez vnější příčiny. Ten pravý úsměv, na nějž všichni rodiče nedočkavě čekají a pak ho oslavují, přichází ale už ve třech týdnech života: miminko tak reaguje na něčí přítomnost, hlas nebo předmět. A ve třech, čtyřech měsících se kojenec nahlas směje na blízké tváře.

Již v tomto věku chápe, že když se usměje na mámu, ona se usměje na něj. Vyzývá tak ke hře a dovádění. Vnímá, že jeho úsměv vyvolává pozitivní reakci a že je prostě dobré smát se co nejvíc.

Jenže jak stárneme, stáváme se vážnějšími a vážnějšími a na všechno to, co jsme o smíchu věděli už jako prckové, zapomínáme. Uvádí se, že děti se smějí 400krát denně, zato dospělí v průměru jen 20krát, ti šťastnější 40-50krát. Slušný rozdíl!

Zatím léky nenahradí. Ale kdoví?

Přitom odborníci potvrzují mnohé z toho, co se o tomto projevu veselí traduje. Například že s úsměvem jde všechno líp. Smích totiž spouští uvolňování endorfinů, tzv. hormonů štěstí, které vyvolávají dobrou náladu. Nejsilnější partnerské vztahy mají podle studií lidé, kteří se smějí spolu a stejným věcem. Mnohá přátelství i vážnější vztahy začnou tak, že se prostě dva jedinci začnou chechtat v jeden okamžik. Člověk, jenž se směje, nám navíc připadá přitažlivější, než bručoun.

Také se říká, že smích léčí, že veselá mysl je půl zdraví nebo že minuta intenzivního smíchu prodlouží život o hodinu.

Vědci se již delší dobu snaží tyto výroky potvrdit – a mnohé výzkumy naznačují, že je na nich minimálně krapet pravdy. Například američtí vědci z Univerzity Loma Linda udělali zajímavý experiment: pacienty s cukrovkou rozdělili na dvě skupiny, přičemž jedna kromě normální léčby podstupovala tzv. smíchovou terapii. Ta spočívala v tom, že lidé půl hodiny denně povinně sledovali vystoupení komiků, které si vybrali. Po roce se ukázaly nezpochybnitelné rozdíly: nemocní, co podstoupili smíchovou terapii, byli ve výrazně lepším zdravotním stavu a téměř všechny důležité hodnoty u nich byly také optimističtější.

„Teprve velmi podrobný výzkum účinků smíchu na lidský organismus umožní jeho využití jako skutečné léčebné metody,“ naznačil šéf výzkumu Lee Berk, že bádání je stále na začátku.

Michael Miller, ředitel centra preventivní kardiologie na Marylandské univerzitě, zase zkoumá, zda smích dokáže odvrátit infarkt a pomáhá lidem kteří trpí srdečními onemocněními. Dobrovolníkům pouští střídavě vážné filmy a komedie a sleduje vliv pohyblivých obrázků na jejich zdraví. „Velká změna, kterou jsme viděli během smíchu, je srovnatelná s tím, jak by tělo reagovalo na lekci aerobiku nebo dokonce na dávku léků na bázi statinů. Z dostupných studií už víme, že statiny pomáhají při prevenci. Smích ale účinkuje i u nemocných lidí. Otázka pro další výzkum tedy je, zda se dá načasovaným smíchem zabránit dalšímu infarktu u lidí, kteří už jeden či více v minulosti měli,“ prohlásil lékař, který zatím smíchovou terapii bere jako doplněk léčby, jímž se nedá nic zkazit.

Češi neztratili humor ani během pandemie koronaviru:

Klaun ho probral z kómatu

Vědecké potvrzení účinků smíchu asi nepotřebují ti, kteří se setkají s činností dobročinné organizace Zdravotní klaun, o. p. s. Ta u nás už bezmála 20 let přináší dobrou náladu do prostředí, kde se jí nedostává – tedy do nemocnic, léčeben a hospiců. V současné době 86 profesionálních Zdravotních klaunů pravidelně zavítá do více než 70 zdravotnických zařízení po celé zemi. Každá návštěva trvá zhruba 3 hodiny a do roka se jich uskuteční přes 4000.

„Během jedné návštěvy se dítko probralo z kómatu. Při jiné se ke zpěvu Zdravotních klaunů přidal senior, který po mozkové příhodě týdny nepromluvil,“ vyjmenovává namátkou některé úspěchy, jimž říká malé zázraky, manažerka komunikace této organizace Kateřina Procházková. Prý již obdrželi tisíce pozitivních zpětných vazeb na práci klaunů. „Nezapomenutelné jsou také momenty z programu NOS!, který představuje doprovod dětí a rodičů předoperačním procesem. Ti přicházejí do nemocnice s vědomím zákroku a obavy jsou nedílnou součástí těchto chvil. Hned u vchodu je však přivítá Zdravotní klaun a strach vystřídá smích.“

Její slova potvrzuje Mgr. Zuzana Kocábová, primářka Oddělení klinické psychologie Fakultní nemocnice Motol, jež má dlouholeté zkušenosti s působením klaunů na dětské pacienty. „Klaun, který doprovází dítě celým procesem přípravy k zákroku až do operačního předsálí, vnáší do tíživého čekání humor a hravost. Děti pak mohou alespoň na chvíli zapomenout na to, kde jsou, a na svůj strach,“ říká s tím, že v této pražské nemocnici vytvořili Zdravotní klauni nový projekt nazvaný Dítě pro chronicky nemocné děti, které jsou opakovaně hospitalizovány. Tyto malé pacienty provázejí celým pobytem dva klauni, pravidelně je navštěvují dvakrát týdně. „Díky tomu se u řady dětí snižuje úzkost z opakovaných hospitalizací.“

Tento program úspěšně využívají pro malé pacienty po transplantaci ledviny. „Díky klaunům lépe zvládají delší hospitalizaci a nezřídka slyšíme, že se k nám budou těšit, protože zase uvidí klauna. Někteří se dokonce chtějí před propuštěním s klaunem rozloučit a jsou rozhodnuti neodejít, dokud ještě jednou nepřijde,“ usmívá se Zuzana Kocábová a zmiňuje i skutečnost, že rodiče často děkují, když po dlouhé době viděli zase se smát svoje dítě, které téměř nekomunikovalo a stáhlo se do sebe.

Výzkumy stále přibývají

Zdravotní klauni fungují v mnoha zemích. Například v Itálii zkoumali jejich vliv na pacienty dětského chirurgického oddělení v jedné římské nemocnici. Jeho závěr dává velkou naději: postoperační stres se díky klaunům a smíchu výrazně snížil, navíc se hospitalizace v nemocnici zkrátila.

„Asi nedokážu jednoznačně říct, že klaunská intervence zkracuje hospitalizaci,“ reaguje Zuzana Kocábová na dotaz, zda tento efekt vidí i na českých pacientech. „Mohu se však podělit o zkušenost, že při dlouhé hospitalizaci klauni dokážou děti povzbudit, rozveselit a třeba i odvést pozornost při nepříjemných zákrocích. Dítě pak lépe spolupracuje s personálem.“ Paní primářka je součástí výzkumného týmu, který má objektivně změřit vliv Zdravotního klauna a obecně humoru na dětskou psychiku před operací. Výsledky by měly být známy letos na podzim.

I bez nich si ale Zuzana Kocábová stojí za přesvědčením, že humor a hravost pacientům pomáhají. „Je jedno, zda přichází od klaunů, nebo profesionálů. Ale musí se umět správně načasovat a umět hlídat hranici mezi znevážením, které je hravé, a znevážením, které je jen ztrapněním. A právě to umí klauni skvěle. Přináší tak do tíhy lehkost, která dětem (a nejen jim) umožňuje na chvíli zapomenout a jen si hrát, aby se těžkosti nemoci lépe nesly,“ shrnuje svůj názor, že v tomto ohledu smích opravdu „léčí“.

Stačí chtít

Velkým propagátorem smíchu u nás je MUDr. Karel Nešpor, CSc., psychiatr specializovaný na léčbu návykových nemocí a autor knihy Léčivá moc smíchu. Smích považuje za důležitou součást psychoterapeutických postupů a jeho účinků vidí přehršel. „Kromě pocitů libosti se tak mírní hněv, úzkosti i deprese, zvyšuje se sebedůvěra a pocit, že je člověk schopen své záležitosti ovlivňovat. Smích také zvyšuje tvořivost, schopnost řešit problémy a odolnost. Často působí jako katarze a uvolňuje nahromaděné napětí, vnitřní bloky a potlačené emoce. Díky smíchu také člověk dokáže vnímat své problémy z jiné stránky a s vitálním nadhledem,“ popisuje ve zmíněné knize dopad smíchu na naše psychické rozpoložení. Nevadí, že se nemáte čemu smát. Každý se může smát jen tak.

Na tomto principu je také postavena jóga smíchu – jedinečný koncept cvičení, během něhož se smích vyvolává pomocí speciálních cviků zvaných smíchocviky.

„Existuje mnoho cviků, kterými lze uvolnit bránici i celé tělo a postupně se začít smát bez důvodu. Je to jednoduché,“ říká David Zahradník, lektor jógy smíchu, který šíří osvětu o této metodě, a dodává: „Je vědecky dokázané, že z pohledu fyziologie těla není rozdíl mezi spontánním a předstíraným smíchem. Účinky jsou shodné.“

Během hodiny jógy funguje i přirozená lidská schopnost zrcadlit emoce, ovšem cvičení ve vás může podle Davida Zahradníka probudit schopnost smát se „z bránice“ a stát se otevřenějšími dětské hravosti a spontánnosti. „Doma už to pak lze jen rozšiřovat,“ říká muž, který věří, že smích skutečně léčí.

„Největším přínosem však není samotné uzdravení, ale celkový posun v oblasti mezilidských vztahů. Když se smějeme, měníme se, a když se měníme, mění se i svět kolem nás,“ zdůrazňuje a přiznává, že ani jemu není pořád do smíchu, že i on má smutné chvilky. „Ale dnes už vím, že to vždy pomine, nebo jak k tomu přistupovat z pohledu jógy smíchu a jak si zlepšit během chvilky náladu, když se mi nechce být ve splínu moc dlouho.“
Každý si můžeme najít svou cestu k tomu, abychom aspoň vyloudili na tváři úsměv. Určitě se to vyplatí.

Jak na to, když se nám smát nechce
1. Pusťte si komedii, o níž víte, že vás zaručeně rozesměje. Nebo se začtěte do knihy vtipů či jiné humorné beletrie.
2. Na ulici nebo v kanceláři si představujte něco legračního o lidech kolem sebe.
3. řed zrcadlem se snažte vyvolat smích – zaručeně se vám to po chvíli povede.
4. Zapisujte si do notýsku všechny veselé situace, které jste zažili, a občas jím listujte.
5. Myslete na to, že na všechno se dá dívat z humorné stránky.

Všeho s mírou!

Ne vždy je smích žádoucí a léčivý. Může být i na obtíž a také ublížit!

Pseudobulbární afekt (PBA), jemuž se také výstižně říká emocionální inkontinence, se do širšího povědomí dostal loni díky filmovému trháku Joker, v němž Joaquin Phoenix geniálně ztvárnil komika trpícího tímto neurologickým onemocněním. To se projevuje nekontrolovatelným pláčem a smíchem, nepředvídatelnými záchvaty, které se opakují i několikrát denně a trvají klidně i desítky minut. Po úspěchu amerického filmu přinesla tamní média příběh muže, jenž touto poruchou trpí.

„Stalo se mi, že mě v restauraci neobsloužili a místo toho poslali domů, protože moje chování bylo pro zaměstnance nepříjemné. Mnohdy, když jsem venku na skleničce s kamarády, se stane, že se najde někdo s nízkým sebevědomím a je přesvědčen, že se směju jemu. Pak se se mnou chce bít,” líčí Scott Lotan (47) trable, které mu nemoc přináší. Nejhorší ale podle něj je, že záchvat smíchu ho vyčerpává až bolí a je velmi obtížné se během něj nadechnout.

Vědci z Oxfordské univerzity poukazují na to, že záchvat smíchu může být i nebezpečný. Na základě analýzy zdravotních záznamů od roku 1946 zjistili, že řada oslabených a nemocných jedinců měla po takovém záchvatu vážné zdravotní komplikace. V nejtěžších známých případech došlo k prasklině na srdci či protržení jícnu. Může také vyvolat inkontinenci a u rizikových pacientů vede k vytvoření či zhoršení kýly.

„Nicméně smích skutečně léčí. Snižuje tuhost tepen, což uvolňuje napětí a krevní tlak, takže dochází ke snížení rizika srdečního infarktu,“ uvedli britští vědci pro deník The Telegraph. „Naše studie nechce smích očernit nebo z něj učinit něco nezdravého, jen chce poukázat na to, že ačkoli je smích skvělou medicínou, i u něj platí, že vše se musí užívat se správnou mírou, jinak škodí.“

Věděli jste, že…
Skupina lidí kolem psychologa Patrika Procházky založila Církev smíchu (Ecclesia Risorum), aby se lidé nemuseli bát smát a mohli se tak projevovat s odvoláním na náboženskou svobodu i v situacích, kdy to není akceptované? Vyprovokoval je k tomu fakt, že na fotografii na úředním dokladu se nesmíme usmívat. Ministerstvo kultury loni žádost o registraci zamítlo, představitelé církve podali proti tomuto rozhodnutí rozklad.

5. října slavíme Mezinárodní den úsměvu? Mezinárodní den smutku připadá na 27. dubna.

Klauny si mohou rodiny pozvat i na dětské oslavy domů.Zdroj: ShutterstockKlaun do bytu
Dobročinná organizace Zdravotní klaun, o. p. s., má s nemocnicemi, domovy seniorů a hospici uzavřenu smlouvu a stanoven pevný harmonogram návštěv. Je tak předem jasné, ve který den a v kolik hodin klauni přijdou. Mimo tyto hodiny si klauna pro pacienta a do jiných zařízení objednat nelze.

„Na principu ‚objednání‘ Zdravotních klaunů je založen pouze program Přezůvky máme!, jenž je určen dětem v domácí paliativní péči. Po dohodě s lékařem přijíždí klauni k rodině domů. Návštěva probíhá za přítomnosti rodičů i sourozenců a chvíle radosti si tak užijí všichni. To je moc důležité, protože vážná nemoc dopadá na psychiku celé rodiny,“ objasňuje Kateřina Procházková, manažerka komunikace.

Více informací včetně rozpisu návštěv Zdravotních klaunů a možností, jak jejich činnost podpořit, najdete na webu: www.zdravotniklaun.cz