„Je to veliká tragédie. Po té nehodě jsme na internetu zveřejnili, co se stalo, včetně omluvy. Pozůstalým jsme se omluvili i písemně, já s tím žádný problém nemám,“ prohlásil ve středu před soudem Knapp, který však podotkl, že pokud soud odškodnění žadatelům přiřkne, není v jeho možnostech je uhradit. Podrobně pak vysvětlil, jak byl zájezd organizován.

Byly dvě skupiny

U skupinového pobytu se prý vždy rezervoval celý objekt, aby byla cena co nejvýhodnější. S cestovní kanceláří pak všechny záležitosti řešila jedna kontaktní osoba. Do Ramsau jely tehdy skupiny dvě. Za první jednal vedoucí plaveckého oddílu TJ Slovan Karlovy Vary Miloš Pachta, který se stal také obětí nehody, a za druhou Josef Pudil, kterého tragédie připravila o čtyři členy rodiny.

„Pachtu jsem znal osobně. Byl to náš letitý zákazník. Vždy přišel, předložil požadavek a my jsme mu vyhověli. V jeho případě už jsme ani nevystavovali smlouvy, takže nám nebylo známo, kdo vlastně jel a kolik kdo platil, on nám předal celou částku,“ sdělil soudu Knapp. Zde je ovšem pozoruhodné, že Knapp po žalobcích požaduje předložení smluv a argumentuje jejich absencí, přičemž sám přiznává, že společnost je jednoduše nevystavila.

Pudil smlouvy chtěl

„V případě pana Pudila to bylo jinak. On chtěl vypracovat cestovní smlouvy, a to jsme učinili. Pak je přinesl vyplněné. Vše bylo jinak stejné jako u Pachty,“ vyprávěl Knapp.

Tomu se prý doneslo, že mezi oběma skupinami nepanuje shoda, takže doprava se dohodla pro každou zvlášť. Do Ramsau tedy odjely odděleně. Problém nastal při návratu. „V té době jsme dostali nabídku od pana Jurštáka (také jeden ze žalovaných, pozn. aut.) na patrový autobus,“ pokračoval Knapp. Moderní dopravní prostředek vezl do Ramsau nové zájezdníky a bylo dohodnuto, že Pachtovu skupinu vezme zpět. „Jel jsem tím autobusem také, chtěl se přesvědčit o kvalitách stroje. Když jsme přijížděli ke středisku, minuli jsme se s autobusem, který měl odvézt skupinu pana Pudila, ten byl poloprázdný. Delegát, pan Handrych, mi potom řekl, že Pudilova skupina neodjela, a co s tím budeme dělat,“ sdělil Knapp s tím, že později se dozvěděl, že obě skupiny nastoupily i s delegátem do neoplánu a odjely.

Nejeli svým autobusem, ale patrovým

Pudilova skupina podle Knappa nevyužila autobusu, který pro ně na místo přijel a najednou neměla dopravu domů, a proto prý jela prostorným neoplánem. „Nebylo to moje rozhodnutí, aby jím jeli. S Pachtou ani Pudilem jsem v Ramsau nemluvil,“ doplnil Knapp, který se počet lidí v autobuse dozvěděl prý až po nehodě. „Byla hluboká noc a mě vzbudil telefon, že se stala nehoda. Jel jsem na hranice a okamžitě jsem se přihlásil policii, že jsem ten majitel cestovní kanceláře. Volal jsem panu Jurštákovi, co se stalo a ptal jsem se ho, jestli může zajistit náhradní přepravu, a řekl, že ano. Pak jsem se ale dozvěděl, že jsou všichni v takovém stavu, že nikam jet nemohou,“ hlesl před soudem Knapp.

Doprava byla v kompetenci Knappa

Za bývalou referentkou prodeje cestovky Vídnerovou, která měla vnést světlo do smluvních vztahů mezi cestovní kanceláří a jejími klienty, se kvůli zdravotním komplikacím musel soudce vypravit domů. „Paní Vídnerová domlouvala přepravu podle přání klientů. Potvrdila, že s panem Pachtou jednala opakovaně a zájezd byl sjednán jen ústně, žádné cestovní smlouvy vyhotoveny nebyly. Ona měla k dispozici jen seznam účastníků zájezdu od pana Pachty. Na cestu zpět měl patrový autobus vézt jen Pachtovu skupinu, ta o tom věděla. Skupina pana Pudila měla jet s dopravcem Jílkem autobusem Setra. Když poté zasílala seznam na policii, byl neúplný, takže poté dodala i Pudilovu skupinu. Dále připustila, že byly i nějaké problémy, které se přepravy zpět týkaly, ale že tuto otázku je kompetentní řešit pan Knapp,“ tlumočil malou část ženiny výpovědi samosoudce Martin Šebek.

Soudu ještě chybí výpověď přepravce, do jehož autobusu nenastoupila Pudilova skupina. Až ji bude mít, chce ve všech případech postupně vynést verdikty. Ty padly po dlouhých pěti letech. Žaloby se totiž týhnou od roku 2004.

V případu ´Nažidla´ žádá odškodnění a omluvu za ztrátu svých příbuzných celkem sedm rodin po Milanu Jurštákovi, jednateli společnosti LSK Autobusy, které patřil neoplán, a dále po Eduardu Knappovi. V jednom případě už soud rozhodl a Josefu Pudilovi uznal odškodnění ve výši 800 tisíc korun. Nejvíce, a to přes 3,7 milionu korun, žádají manželé Hartovi, rodiče zemřelého 21letého syna Viktora. Ti chtějí jako jediní odškodnění i od řidiče autobusu Pavla Krbce, který si dnes za nehodu odpykává osmileté vězení. Dále žádá rodina Pillerova, Drobných, Ivana Poulová, Natálie Rubanová a Jana Kotková.