Bez trestu odešel ve čtvrtek od Krajského soudu v Plzni šestačtyřicetiletý obchodník z Ruska Dmitry Gnedin. Státní zástupce Augustin Hrbotický, který jej vinil z podvodu, se proti rozsudku na místě odvolal.

Gnedin podle obžaloby požadoval jako společník firmy M&V Corporation od poškozeného Anatolije G. zálohy na zamýšlený budoucí pronájem restaurace v Lokti na Sokolovsku. Gnedin poškozenému podle obžaloby tvrdil, že peníze chce pro Mikhaila Kinziagoulova, majoritního vlastníka společnosti M&V Corporation, které restaurace patří. Anatolij G. tak od června 2004 do srpna 2005 zaslal po desetitisícových částkách na Gnedinův účet téměř šest set tisíc korun. Podle státního zástupce však Kinziagoulov nic nevěděl, Gnedin žádný pronájem nezprostředkoval a peníze si nechal.

Peníze byly za nábytek

Gnedin před soudem obžalobu popřel. Peníze, které Anatolij G. zaslal na jeho účet, prý byly za nábytek, který mu Gnedin prodal. Jednalo se prý o více starožitných kousků z bytu Gnedinovy ruské známé v Karlových Varech, která se rozhodla vrátit se do své domoviny a obžalovaného požádala, aby prodej zprostředkoval.

„Měl jsem kontakty na mnoho starožitníků. Většinou to ale chtěli kupovat po kouscích, já to chtěl prodat celé. Nabídl jsem to Anatoliji G., který chtěl splátkový kalendář, protože neměl peníze. Domluvili jsme se, že sepíšeme nějaký papír, že mi ty peníze dluží,“ vysvětloval soudu Gnedin. Dvojice proto sepsala směnku. „Byl jsem pouze zprostředkovatel v tomto obchodu,“ hájil se Rus.

Gnedinovu výpověď potvrdila i samotná Ruska. Všechny peníze, které Gnedin od Anatolije utržil, prý od obžalovaného dostala.

Mnoho pochybností

O tom, že peníze na Gnedinův účet skutečně přišly, není pochyb. Soud ale rozhodoval o tom, kdo říká pravdu. Zda poškozený, který tvrdí, že platil za pronájem a že ho Gnedin podvedl, nebo obžalovaný, podle kterého platil Anatolij G. za nábytek, který od něj koupil. Soud se nakonec přiklonil na stranu obžalovaného. Jeho výpověď byla narozdíl od poškozeného, který několikrát řekl něco jiného, neměnná. Nevěrohodní byli podle předsedy senátu Milana Štejra i lidé z okruhu poškozeného, v jejichž výpovědích byly také značné rozpory. Řekli například to, že Anatolij G. nábytek koupil, ale že se jednalo o staré, rozlámané a plesnivé věci. Proč by takové věci tedy kupoval?

Pochybnost také vzbuzovala otázka, proč byl Anatolij G. ochoten zaplatit za pronájem restaurace skoro šest set tisíc korun, když v ní sám pracoval a za celou tuto dobu nevykazovalo zařízení vůbec žádný zisk. Další otazník se vznáší také nad tím, proč poškozený, který vystupuje v několika firmách v ČR, uzavírá obchod se společníkem, nikoli s jednatelem firmy, když jako podnikatel musí vědět, že za společnost vystupuje jednatel a ne společník.

Štejr doplnil, že může vzniknout pochybnost nad tím, zda prodané věci, mají skutečně takovou hodnotu, za kterou byly prodány. To ale nebylo předmětem tohoto hlavního líčení. Poškozeného proto s jeho nárokem odkázal na občansko-právní řízení, které už bylo zahájeno.